Stručně: Paragraf 76 zákona o národním pojištění stanovuje, že pojištěnci a jejich pozůstalí mají nárok na odškodnění za tělesné zranění nebo usmrcení pracovním úrazem, a to podle dalších paragrafů 77 až 88.
§ 76 Odškodnění za pracovní úrazy.
(1) Pojištěncům podle § 2, odst. 1, písm. a) a c) a jejich pozůstalým se poskytuje za tělesné zranění nebo usmrcení pracovním úrazem odškodnění podle §§ 77 až 88.
(2) Stejné nároky mají též zaměstnanci vyslaní tuzemským zaměstnavatelem na práci do ciziny, nejsou-li povinně pojištěni proti úrazu podle předpisů státu, na jehož území pracují, i když jinak nepodléhají povinnému pojištění podle tohoto zákona; také pozůstalí po nich mají nároky jako pozůstalí uvedení v odstavci 1.
(3) Osobám, které utrpí úraz při příležitostné práci, může býti přiznáno odškodnění podle §§ 77 až 88; bližší podmínky stanoví Ústřední národní pojišťovna směrnicemi, které vydá po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací se schválením ministerstev sociální péče a financí.
Paragraf 76 zákona o národním pojištění stanovuje, že pojištěnci a jejich pozůstalí mají nárok na odškodnění za tělesné zranění nebo usmrcení pracovním úrazem, a to podle dalších paragrafů 77 až 88.
Co to znamená v praxi
Nárok na odškodnění za pracovní úraz mají konkrétní skupiny pojištěnců (podle § 2, odst. 1, písm. a) a c)) a jejich pozůstalí.
Odškodnění se vztahuje na případy tělesného zranění nebo úmrtí v důsledku pracovního úrazu.
Stejné nároky mají i zaměstnanci vyslaní českým zaměstnavatelem do zahraničí, pokud nejsou povinně pojištěni proti úrazu v dané zemi.
Osobám, které utrpí úraz při příležitostné práci, může být odškodnění přiznáno, přičemž bližší podmínky stanoví Ústřední národní pojišťovna.