Co znamená „Nemovitá kulturní památka“ podle zákona?

Paragraf 30d zákona o daních z příjmů definuje, co se pro účely daní z příjmů považuje za nemovitou kulturní památku, a to i zpětně, a umožňuje poplatníkovi rozhodnout, zda takovou nemovitost za kulturní památku považovat nebude, s dopadem na dříve uplatněné odpisy.

Zdroj: § 30d zákon ČNR o daních z příjmů – plné znění s výkladem. Odpověď je generovaná z textu zákona, orientační.

• Možnost volby: Poplatník může od zdaňovacího období započatého od 1. ledna 2022 rozhodnout, že takovou nemovitost za kulturní památku pro daňové účely považovat nebude.
• Dopady na odpisy při změně statusu: Pokud se poplatník rozhodne nemovitost nepovažovat za kulturní památku, musí v daném období upravit výsledek hospodaření o rozdíl mezi dříve uplatněnými odpisy a odpisy, které by mohl uplatnit, kdyby nemovitost kulturní památkou nebyla.
• Způsob nabytí: Ustanovení o zpětném uznání kulturní památky neplatí, pokud byla nemovitost nabyta od 1. ledna 2022 jiným způsobem než těmi, které jsou uvedeny v § 30 odst. 10 zákona o daních z příjmů.

§ 30d Nemovitá kulturní památka

(1) Nemovitá věc, která byla kulturní památkou podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1987, nebyla k 31. prosinci 1987 zapsaná do státního seznamu kulturních památek a nebyla prohlášena za kulturní památku podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, se pro účely daní z příjmů považuje za nemovitou kulturní památku, a to i ve zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za která se podává daňové přiznání, započatých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. To neplatí, je-li taková nemovitá věc nabyta ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých od 1. ledna 2022 jiným způsobem než způsobem podle § 30 odst. 10.

(2) Poplatník může v prvním zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých od 1. ledna 2022 rozhodnout, že nemovitá věc podle odstavce 1 věty první není od tohoto období pro účely daní z příjmů považována za nemovitou kulturní památku; v takovém případě se

a) v daném období výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji

1. zvýší o úhrn odpisů, které byly uplatněny jím nebo poplatníkem, od kterého byla nemovitá věc nabyta některým ze způsobů podle § 30 odst. 10, jako výdaj ve zdaňovacích obdobích a obdobích, za která se podává daňové přiznání, předcházejících danému období, a

2. sníží o úhrn odpisů, které by v obdobích podle bodu 1 mohly být uplatněny, kdyby věc nebyla považována za nemovitou kulturní památku,

b) od daného období pro účely daní z příjmů zachází s takovou nemovitou věcí, jako by od 1. ledna 1988 nebyla nemovitou kulturní památkou, a

c) pro účely určení zůstatkové ceny se za celkovou výši odpisů stanovených podle § 26 a § 30 až 32 ve zdaňovacích obdobích a obdobích, za která se podává daňové přiznání, předcházejících danému období považuje úhrn odpisů, o které byl podle písmene a) bodu 2 snížen výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji.

(3) Pokud poplatník postupoval ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých před 1. lednem 2022 tak, jako by nemovitá věc podle odstavce 1 věty první nebyla nemovitou kulturní památkou, odstavec 1 věta první se nepoužije; v takovém případě poplatník nesmí uplatnit jako výdaj odpisy tak, aby v úhrnné výši přesahovaly vstupní cenu nebo zvýšenou vstupní cenu.

Paragraf s výkladem a judikaturou

Zákon ČNR o daních z příjmů – přehled paragrafůDaňové právoVšechny právní otázky

Řešíte konkrétní dopis či spor? Analýza dokumentu