14 CO 296/2022-220 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 324 500 Kč s 8,05 % úrokem od 9. 6. 2017 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu ohledně zaplacení další částky 35 500 Kč s tímtéž úrokem z prodlení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Proti rozsudku, a to do přisuzujícího výroku I, podal odvolání žalovaný, který navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude i v této části zamítnuta, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadeném výroku I jako věcně správného. 3. Odvoláním žalovaného není napaden zamítavý výrok II rozsudku, který z toho důvodu nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) a odvolací soud se jím nezabýval (§ 212 o. s. ř.). 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí ve výroku I rozsudku i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není. 5. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 360 000 Kč s úrokem z prodlení na základě tvrzení, že žalobkyni byl poskytnut úvěr od [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]) ve výši 450 000 Kč vyřízený žalovaným a z důvodu, že žalobkyně neměla vlastní bankovní účet, bylo se žalovaným dohodnuto, že peníze budou poukázány na jeho bankovní účet a po vyřízení některých finančních záležitostí ve prospěch žalobkyně, resp. její dcery, budou zbylé finanční prostředky žalobkyni vráceny. Žalovaný však vyplatil žalobkyni, resp. za dceru žalobkyně, částku a zbylou částku 360 000 Kč žalobkyni podle žalobních tvrzení dluží. Žalovaný se bránil proti žalobě tvrzením, že žalobkyni vyplatil celou částku 450 000 Kč, a to dvěma platbami 300 000 Kč a 150 000 Kč, o nichž předložil žalobkyní podepsané„ předávací protokoly“. 6. Soud I. stupně odůvodnil napadené rozhodnutí závěrem, že žalovaný neprokázal zaplacení celé částky 450 000 Kč žalobkyni, přestože předložil doklady žalobkyní podepsané, a pro tento závěr vyšel ze zjištění, že v trestním řízení vedeném také u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] žalovaný ve vyjádření k obžalobě uvedl, že skutky, které jsou mu kladeny za vinu se staly tak, jak jsou popsány v obžalobě, což bylo právě vylákání úvěru 450 000 Kč na jméno žalobkyně od [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) z nichž, dle popisu skutku v obžalobě žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 125 500 Kč a zbylou částku 324 500 Kč si ponechal pro svou potřebu. Pokud se k tomuto jednání žalovaný doznal, takto dle soudu I. stupně„ mimo jiné znamená, že soud podle § 135 odst. 2 o. s. ř. z něj musí vycházet“. Současně soud I. stupně učinil závěr, proč neuvěřil tvrzením žalovaného a jím předloženým důkazům o zaplacení celé částky 450 000 Kč žalobkyni, a to právě z důvodu, že shora uvedenou skutečnost prohlásil v trestním řízení a doznal ponechání si částky 324 500 Kč pro svou potřebu, a dále na základě toho, že podle výpisu z úvěrového účtu ČMSS vyplývá, že 24. 6. 2014 byla na základě shora uvedeného úvěru poskytnutého žalobkyni vyplacena na bankovní účet žalovaného částka 445 500 Kč, nikoli 450 000 Kč, proto je velmi málo pravděpodobné, že by žalovaný žalobkyni dal více, než bylo na jeho účet zasláno. 7. Žalovaný proti těmto závěrům soudu I. stupně v odvolání namítá, že žalobkyně nepopřela pravost svých podpisů pod listinami svědčícími o vyplacení částek 300 000 Kč a 150 000 Kč od žalovaného, že podle jeho názoru neunesla žalobkyně důkazní břemeno o tom, proč tyto listiny podepsala, pokud částky neměly být vyplaceny, a že z jeho doznání v trestním řízení, které se týkalo trestného činu k tíži poškozené [příjmení] nelze podle § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházet pro skutečnost spornou ve vztahu mezi účastníky tohoto řízení. 8. Především je nutné uvést, že je důvodná odvolací námitka žalovaného, že soud pro posouzení zde významné sporné otázky, zda žalovaný vyplatil žalobkyni celou částku 450 000 Kč či jen nějakou její část, není soud vázán rozhodnutím v trestní věci žalovaného dle § 135 odst. 1 o. s. ř. Důkaz spisem [název soudu] zn. [spisová značka] odvolací soud zopakoval a učinil z něj totéž zjištění jako soud I. stupně, které je však nutné právně hodnotit tak, že žalovaný se doznal k trestnému činu, že inicioval uzavření smlouvy o úvěru mezi [anonymizováno] a žalobkyní jako její klientkou, čímž se za daných okolností dopustil přečinu úvěrového podvodu k tíži [anonymizováno] jako poškozené. Soud I. stupně sice správně zjistil, že žalovaný (tam jako obžalovaný) doznal k jednání popsanému v obžalobě, a to včetně toho, že z poskytnuté částky 450 000 Kč si ponechal částku 324 500 Kč pro svou potřebu a jen částku 125 500 Kč žalobkyni vyplatil, což je sice důvodné hodnotit jako jeden z důkazů pro zde významnou právní otázku mezi účastníky, avšak nezakládá to vázanost soudu v tomto řízení podle § 135 odst. 1 o. s. ř., která se týká jen toho, zda a jaký byl spáchán trestný čin. To by ve zde daných souvislostech přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by byl žalovaný odsouzen za trestný čin spáchaný vůči žalobkyni jako poškozené tím jednáním, jehož prokázání je ve zdejším řízení významné. Zde se však žalovaný doznal k trestnému jednání vůči [anonymizováno] a byť uznal i svoje jednání ve vztahu k žalobkyni tak, jak je uvedeno výše, nemůže z tohoto uznání soud v tomto občanskoprávním řízení bez dalšího vycházet jako závazného, ale pouze jej hodnotit jako důkaz v rámci veškerého provedeného dokazování. 9. Nejprve je nutné uvést, že soud I. stupně provedl velké množství listinných důkazů, a to nejen těch, na nichž založil shora uvedený závěr, ale i dalších, které jsou také pro posouzení sporné skutečnosti o výplatě celé částky 450 000 Kč žalobkyni významné vzhledem k nutnosti hodnotit všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (§ 132 o. s. ř.). Soud I. stupně svůj závěr o neprokázání tvrzení žalovaného o vyplacení částky 450 000 Kč žalobkyni založil nejen na shora uvedeném nesprávném závěru o vázanosti rozsudkem v trestní věci obžalovaného, ale také na hodnocení, byť jen některých, provedených důkazů, proto odvolací soud posoudil rozhodnutí soudu I. stupně jako přezkoumatelné a zopakoval jeho dokazování provedené a nezhodnocené, v jednom případě i doplnil dokazování listinami předloženými žalovaným až v odvolacím řízení, které z níže uvedeného důvodu jsou přípustným důkazem v odvolacím řízení. 10. Odvolací soud tedy zopakoval dokazování spisem [název soudu] zn. [spisová značka], z něhož (jak je již výše uvedeno) zjistil především tutéž skutečnost jako soud I. stupně o doznání žalovaného k přečinu úvěrového podvodu a o výslovném prohlášení žalovaného, že se dopustil skutků v obžalobě uvedených tak, jak jsou tam uvedeny. Z trestního spisu však odvolací soud navíc zjistil, že žalobkyně jako svědkyně uvedla, že po dohodě s žalovaným (tam obviněným), aby peníze z úvěru přišly na jeho účet, žalobkyni později zavolal, že už přišly a že jí„ doveze 30 000 Kč jako odměnu za půjčku a 64 000 Kč předá dceři [jméno] [příjmení]“, která pak částku 64 000 Kč předala svému věřiteli panu [příjmení], a že na rozdíl od peněz na žalovaným předložených předávacích protokolech, které nikdy nedostala, má na částku 30 000 Kč a 64 000 Kč pokladní doklad. Dcera žalované [jméno] [příjmení] jako svědkyně v trestním řízení uvedla, že když žalovaný vyřídil úvěr pro její matku, předal jí 64 000 Kč a vystavil výdajový pokladní doklad na částku 64 000 Kč, což obě předaly panu [příjmení]. Dále uvedla, že co se týče dokladu na převzetí částky 30 000 Kč, který je vystaven na [jméno] [příjmení], že tuto osobu nezná a že tyto peníze si obviněný odečetl z úvěru její matky, neboť šlo údajně o odměnu za zprostředkování půjčky, dále, že částku 31 500 Kč nedostala a šlo o cenu za vyřízení insolvenčního řízení, které měl žalovaný vyřídit a částku si odečíst z úvěru její matky, nic však nevyřídil. 11. Odvolací zopakoval dokazování dvěma listinami předloženými žalovaným nazvanými„ předávací protokol na finanční obnos“ téměř totožného znění a lišícími se pouze daty a finančními částkami. Obě obsahují vlastnoruční podpis čitelný jako [celé jméno žalobkyně], první je datována 25. 6. 2014 a týká se částky 300 000 Kč, druhá je datována 30. 6. 2014 a týká se částky 150 000 Kč, avšak v textu obou je shodně uveden text, že finanční obnos (300 000 Kč a 150 000 Kč) byl osobně předán k rukám žalované dne 25. 6. 2014. 12. Součástí soudního spisu jsou (na č. l. 17) i listiny, které žalobkyně předložila ke svému tvrzení, že ona i její dcera při jednání s žalovaným podepisovaly velké množství listin, a proto je možné, že podepsala žalovanému i listiny na částky 300 000 Kč a 150 000 Kč, aniž o tom věděla. Mezi těmito listinami jsou tři„ příjmové – výdajové“ pokladní doklady, všech