27 CO 11/2023-174 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 28. 6. 2019 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 92 456,76 Kč (90 214,26 Kč jistina; 2 242,50 Kč pojistné za období srpen 2017 až červen 2019) s příslušenstvím (9,9% úroky a zákonnými úroky z prodlení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o úvěru registrační [číslo] kterou se žalovaným uzavřel dne 29. 11. 2016. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 97 500 Kč (finanční prostředky byly čerpány bezhotovostně dne 30. 11. 2016 ve výši 20 833,36 Kč (účelově vázáno na konsolidaci jiného dluhu žalovaného) a dne 2. 12. 2016 ve výši 76 666,64 Kč) s úrokovou sazbou 9,9 % ročně, kterou se žalovaný zavázal z vyčerpané jistiny splácet ihned k 17. dni v měsíci. Vyčerpanou jistinu se spolu s úroky zavázal splácet měsíčními splátkami po 1 820 Kč (70 splátek) počínaje dnem 17. 1. 2017. V úvěrové smlouvě žalovaný dále souhlasil se svým zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet (pravidelná platba 98 Kč měsíčně). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Žalovaný zaplatil 8 splátek (do prodlení se dostal po 17. 8. 2017, kdy nezaplatil celou předepsanou splátku). Pro porušení smlouvy žalobce dopisem ze dne 18. 5. 2018 (odeslán dne 19. 4. 2018) úvěr k 2. 5. 2018 zesplatnil. Po zesplatnění žalovaný na dluh již nic nezaplatil. Na výzvu soudu žalobce doplnil svá skutková tvrzení co do otázky posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobce nejprve obecně uvedl, že vychází zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů (veřejných či neveřejných) nezávislých na spotřebiteli, z historických informací o spotřebiteli za celou skupinu [právnická osoba] ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a další). Takto získané informace spolu s těmi od spotřebitele s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr vyhodnocuje kreditní riziko a je základním podkladem pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru. Jeho metodika a postupy jsou přitom pravidelně podrobovány dohledu ze strany České národní banky. V posuzované věci vyhodnocoval informace získané z: i) bankovního registru (BRKI) a nebankovního registru (NRKI) – zjistil další dva dluhy žalovaného vyplývající ze smluv o osobním úvěru ze dne 11. 8. 2016 a ze dne 23. 6. 2016 (nikoliv vůči žalobci), na které měsíčně splácí celkem 3 016 Kč (což souhlasí s částkou uvedenou žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru), přitom úvěr se splátkou 2 084 Kč měsíčně měl být úvěrem od žalobce konsolidován – tato splátka proto nebyla při posuzování do výdajové stránky žalovaného zahrnuta. Ke dni nahlížení do registru žalovaný nebyl v prodlení s plněním povinností z těchto smluv – v prodlení byl pouze jednou pro částku 165 Kč v červenci 2016. ii) nebankovního registru (SOLUS) – tento registr zaznamenává negativní informace, přičemž ve vztahu k žalovanému žádná taková zjištěna nebyla. iii) interní databáze žalobce – obsahuje data pro řízení rizik za celou skupinu [právnická osoba]; o žalovaném žádné negativní informace nezjistil, běžný účet žalovaného nebyl postižen exekucí a v rámci skupiny [právnická osoba] neměl na jiných úvěrech žádné částky po splatnosti. iv) insolvenčního rejstříku – nezjistil, že by proti žalovanému bylo zahájeno insolvenční řízení. Posuzoval komplexně aktuální finanční situaci žalovaného s ohledem na jeho příjem (jeho výši, stabilitu, pravidelnost, pravdivost a udržitelnost po celou dobu trvání obchodu). Žalovaný předložil potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 8. 11. 2016, ve kterém jeho zaměstnavatel [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], uvedl průměrnou výši jeho čistého měsíčního příjmu za posledních 8 měsíců částkou 14 230 Kč. Žalobce uvedeného zaměstnavatele prověřil v interní aplikaci hodnotící rizikovost klientů ve vztahu k možnému podvodnému jednání, v insolvenčním rejstříku (žádné podezřelé skutečnosti nezjistil). Provedl rovněž vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného, kdy informace sdělené žalovaným (měsíční náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč) konfrontoval s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum – zákonem stanovená částka pro zabezpečení dostatečné životní úrovně fyzické osoby) a částkami vycházejícími ze statistických dat (náklady na bydlení s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech podle typu bydlení – vlastní bydlení, nájem apod.). Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný. V souvislosti s pojištěním možnosti splácet si žalobce od žalovaného vyžádal i prohlášení o zdravotním stavu. Na základě těchto informací žalobce vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného kladně s tím, že jeho měsíční příjem v konfrontaci s výdaji byl řádně ověřen a shledán dostatečným pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši 1 820 Kč. Nejednalo se o výši splátky, která by mohla (i v budoucnu) způsobit existenční likvidaci či zadlužení žalovaného. Vyslovil přesvědčení, že zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Poukázal také na povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Dotkl se také již dávno vyřešené otázky, týkající se charakteru neplatnosti smlouvy o úvěru zakotvené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-II“). V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce dále doplnil, že žalovaný si u něj dne 9. 11. 2016 zřídil běžný účet, na který mu byla pravidelně měsíčně připisována odměna za vykonanou práci a jsou z něj zřejmé jeho mandatorní i nemandatorní výdaje. Připustil, že z výpisů z tohoto účtu je zřejmé, že žalovaný utrácel nemalé finanční prostředky za nemandatorní výdaje, vyslovil však přesvědčení, že v případě těchto výdajů se jedná o svobodné rozhodnutí žalovaného, který tyto částky rozhodně vynakládat nemusel, a že tyto částky rozhodně nemohou podléhat jeho povinnosti ověření. 2. Usnesením ze dne 26. 4. 2022, čj. 7 C 2779/2019-81, byl žalovanému jako osobě neznámého pobytu, které se současně nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ustanoven procesní opatrovník, advokátka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (právní moc 24. 5. 2022). 3. Opatrovnice žalovaného ve vyjádření k věci namítla neplatnost smlouvy o úvěru. Poukazovala především na to, že podle potvrzení od zaměstnavatele žalovaného byl jeho pracovní poměr uzavřen na dobu určitou (do 31. 8. 2017), což přesně odpovídá zaplaceným 8 splátkám, a že není zřejmé, zda žalobce ověřoval otázku prodloužení pracovního poměru. Za značně podhodnocené (neodpovídající skutečným nákladům na živobytí) označila výdaje žalovaného, s nimiž žalobce při vyhodnocování úvěruschopnosti pracoval. Dále namítala, že žalobce nepředložil žádný důkaz k prokázání svého tvrzení o ověření údajů o výdajové stránce žalovaného v rámci statistiky. Žalobu jako celek označila za nepřezkoumatelnou a navrhla její zamítnutí, popř. přiznání jen nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 4. Soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl (I. výrok) a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 34 675 Kč (II. výrok). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že na základě provedených důkazů měl za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“) o žalobcem tvrzeném obsahu, že finanční prostředky byly žalovanému v tvrzeném rozsahu poskytnuty a že žalobce splnil svoji zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet § 9 odst. 1 ZSÚ-II. Námitky opatrovnice žalovaného, že žalobce před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumal dostatečně, důvodnými neshledal. Poukázal na to, že žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nespoléhal pouze na informace uvedené žalovaným, ale provedl lustraci v databázích BRKI, NRKI a SOLUS, v nichž žalovaný neměl ke dni uzavření smlouvy žádný negativní záznam. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 20. 2. 2017 do 20. 7. 2017 je pak patrné, že žalovanému byla vyplácena mzda výrazně vyšší, než jako uvedl v žádosti o úvěr. Jeho předchozí úvěry byly konsolidovány právě úvěrem poskytnutým žalobcem, kromě splátky žalobci ve výši 1 820 Kč tedy žalovaný neměl žádnou další úvěrovou povinnost. Ke zpochybnění řádného prověření úvěruschopnosti žalobcem dle soudu prvního stupně nemůže vést zjištění toho, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy sjednán pracovní poměr pouze na dobu určitou, když ani pracovní poměr na dobu neurčitou není zárukou toho, že bude trva