19 CO 1021/2015-592 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se na žalovaném postupně (dvěma samostatnými žalobami, které byly okresním soudem spojeny do společného řízení a následným rozšiřováním žalob) domáhala zaplacení celkem 69 499 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako advokátka zastupovala žalovaného jako klienta v několika právních věcech (nároky žalobce na náhradu škody vyplývající z pracovního úrazu – bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění, náhrada nákladů léčení, náhrada za ztrátu na výdělku, navýšení bolestného i náhrady za ztížení společenského uplatnění, dále ve věci skončení pracovního poměru žalovaného a s tím spojený nárok na odstupné), když mezi advokátkou a klientem nebyla uzavřena dohoda o smluvní odměně a žalovaná částka tedy představuje nárok žalobkyně na mimosmluvní odměnu vyčíslenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Konkrétně jde o převzetí právního zastoupení a příprava zastoupení jako jeden úkon a zaslání dopisu pojistiteli zaměstnavatele klienta, mající povahu výzvy k plnění ze dne 13. 10. 2009 a obsahující výzvu k úhradě bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, mimořádného navýšení obou těchto nároků a dále úhrady nákladů spojených s léčením. Dále požaduje odměnu za další dopis z 20. 4. 2010, ve kterém požaduje další bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění a další náhradu nákladů léčení, kdy v této souvislosti požaduje náhradu za úkon spočívající v dalším převzetí právního zastoupení a úkon spočívající v této výzvě k plnění. Dále požaduje v souvislosti s dalším dopisem ze dne 28. 6. 2012, kterým vůči stejnému pojistiteli uplatnila jménem klienta další náklady léčení, pouze jediný úkon, a to za převzetí právního zastoupení ohledně tohoto dalšího nároku, odměnu za sepsání tohoto dopisu nepožaduje. Dále v souvislosti s plánovanou žalobou na úhradu mimořádného zvýšení (pětinásobku) již vyplacené náhrady za ztížení společenského uplatnění se žalobkyně spolu s žalovaným účastnila konzultace se soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 18. 8. 2010 a za toto jednání požaduje náhradu za jeden úkon právní služby a dále s tím spojené cestovné ze sídla advokátní kanceláře žalobkyně do místa jednání a zpět. Poslední dílčí nárok vyplývá ze zastupování žalovaného žalobkyní v jednání s jeho zaměstnavatelem v souvislosti se skončením pracovního poměru žalovaného u zaměstnavatele, jehož výsledkem bylo zrušení předtím uzavřené dohody o skončení pracovního poměru a nahrazení novou dohodu s nárokem žalovaného na odstupné, za toto požaduje tři úkony a to převzetí právního zastoupení, dále za dvě jednání s protistranou a poslední úkon za sepsání konceptu dohody o skončení pracovního poměru. Žalovaný nárok uplatněný žalobkyní neuznal, tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o smluvní odměně, a to taková, že žalobkyni bude příslušet přiznaná náhrada nákladů řízení v soudním sporu od protistrany s tím, že žalovaný nebude žalobkyni nad výše uvedené hradit žádnou částku. K tomu také došlo, když v řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 20 C 573/2010 žalobkyně zastupovala žalovaného ve sporu proti pojistiteli jeho zaměstnavatele ohledně nároku na mimořádné navýšení (pětinásobek) již vyplacené náhrady za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s pracovním úrazem žalovaného. Žalovaný byl v tomto sporu částečně úspěšný a žalobkyně obdržela přisouzenou náhradu nákladů řízení převyšující 220 000 Kč. Žalobkyně proto nad tuto částku nic nepřísluší. Soudy v této věci poprvé rozhodly rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 1. 2015, č. j. 21 C 68/2013-315 ve znění následného opravného usnesení, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2015, č. j. 19 Co 2001/2015-385. Soudy po provedeném dokazování uzavřely, že žalobkyně prokázala uskutečnění úkonů právního zastoupení žalovaného, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud jde o existenci či absenci dohody stran o smluvní odměně, oba soudy shodně uzavřely, že mezi stranami nebyla uzavřena jasná a určitá, tedy platná dohoda o smluvní odměně, proto žalobkyni přísluší za uskutečněné úkony právního zastoupení žalovaného mimosmluvní odměna ve smyslu advokátního tarifu. Odvolací soud dále poznamenal, že předmětem tohoto řízení není nárok na odměnu v rámci zastupování žalovaného v soudním řízení sp. zn. 20 C 573/2010 a není proto důvodná námitka žalovaného, že část požadované odměny již obdržela v tomto řízení. Oba soudy následně uzavřely, že postavení žalovaného v právním vztahu se žalobkyní je postavení slabší strany, smlouva o poskytování právních služeb je příkazní smlouvou, která v daném případě má povahu smlouvy spotřebitelské. V tomto smluvním vztahu žalobkyně vystupuje jako advokátka, tedy profesionál vůči žalovanému, který je právní laikem. Žalobkyně má povinnost jako advokátka postupovat transparentně v zájmu svého klienta a mimo jiné mu poskytnout úplnou a jasnou informaci o ceně právní služby, jak vyplývá z pravidel profesní etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky přijatých předsednictvem České advokátní komory na základě zmocnění § 17 zákona o advokacii. V tomto případě takto žalobkyně nepostupovala, mezi stranami došlo k uzavření neurčité a nejasné dohody o odměně za právní služby, když žalobkyně jako právní profesionál na rozdíl od žalovaného si musela být vědoma toho, že v případě absence dohody jí přísluší mimosmluvní odměna podle advokátního tarifu. Tuto informaci s uvedením konkrétní výše očekávaných nákladů však žalobkyně žalovanému nesdělila. Významné je i to, že tak neučinila ani v době ukončení smluvního vztahu mezi účastníky a dokonce uplatnila požadavek na úhradu nároku uplatněného v tomto řízení téměř po 3 letech od ukončení smluvního vztahu. Uvedený postup žalobkyně posoudily shodně oba soudy jako postup v rozporu s principem dobrých mravů a podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. přiznaly žalobkyni pouze 20 % z požadovaného nároku. 2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. S tímto neuspěla, když Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 33 Cdo 4302/2015-442, dovolání odmítl, když úvahy a závěry odvolacího soudu neshledal za rozporné s judikaturou ani za zjevně nepřiměřené. Žalobkyně následně podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR, který nálezem ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 299/18 zrušil výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu s odůvodněním, že tento se řádně nevypořádal s dovolací námitkou spočívající v tom, že podle dosavadní judikatury na základě shledaného rozporu s dobrými mravy lze nárok buď zcela zamítnout či naopak celý přiznat, ale nelze jej přiznat z části. Rozhodnutí nižších soudů je tedy v rozporu se zásadami uvedenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 875/2005 a 33 Cdo 1590/2016 Nejvyšší soud poté nově rozhodl o dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 33 Cdo 449/2019-488, kterým rozsudek krajského soudu v plném rozsahu a rozsudek okresního soudu pouze v rozsahu zamítavého výroku II. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v tomto novém rozhodnutí zohledňuje jak právní názor Ústavního soudu, tak výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a uzavírá, že právo advokáta na odměnu podle advokátního tarifu nemůže být v rozporu s dobrými mravy pouze částečně. Jestliže soudy nižších stupňů na základě aplikace institutu dobrých mravů snížily nároky žalobkyně na mimosmluvní odměnu, postupovaly tak v rozporu s konstantní soudní judikaturou. Odepřít zcela advokátovi odměnu za uskutečněné právní služby a vyúčtovanou jako mimosmluvní odměna lze výjimečně v situaci, kdy postup advokáta by byl shledán jako šikanózní výkon práva. Šikanózním výkonem práva je takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit či znevýhodnit jiného. Na základě shledaného rozporu s dobrými mravy není možné uvažovat o snížení podílové odměny advokáta (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1590/2016) a v občanskoprávních vztazích není upraveno moderační právo soudů a tak podle § 3 odst. 1 obč. zák. může být výkon práva pouze v souladu či v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 875/2005). 3. Okresní soud poté pokračoval v řízení, a to již pouze ohledně zbývající části nároku žalobkyně ve výši 55 609 Kč s příslušenstvím, neboť ve zbývající části nároku ve výši 13 890 Kč s příslušenstvím bylo již pravomocně rozhodnuto, a to výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2015, č. j. 21 C 68/2013-315, ve znění opravného usnesení. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 21 C 68/2013-520 ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, a to tak, že žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 49 067,70 Kč (výrok II.). Okresní soud se v tomto rozhodnutí nijak neodchýlil od skutkových zjištění, jak byly učiněny v dosavadním průběhu řízení, aplikoval stejnou právní úpravu a res