5 CO 196/2022-156 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem v odstavci I. výroku soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum], kterou dala žalovaná žalobkyni z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v šestém nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec], [část obce], v ulici [název] [jméno] [název] [číslo] v odstavci II. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 199 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, v odstavci III. výroku zamítl žalobu co do částky 100 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, v odstavci IV. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu částku 22 968 Kč, v odstavci V. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o zaplacení částky 114 375 Kč s příslušenstvím částku 27 405 Kč a v odstavci VI. výroku rozhodl o povinnosti žalované zaplatit státu na soudním poplatku částku 1 000 Kč. Vyšel z prokázaného skutkového stavu, že nájemní smlouva k předmětnému bytu mezi účastnicemi byla uzavřena dne [datum] na dobu neurčitou při sjednání nájemného a dalších poplatků v částce 2 205 Kč měsíčně. Šlo o náhradní byt za byt v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], který žalobkyně musela v rámci výkonu rozhodnutí vyklidit. Žalobkyně byt převzala dne [datum] a přihlásila se tam k trvalému pobytu. Výpověď ze dne [datum], kterou dala žalobkyně žalované (správně žalovaná žalobkyni, pozn. odvolacího soudu) byla žalobkyni doručena [datum] a odůvodněna potřebou žalované byt užívat pro sebe s ohledem na její závažný zdravotní stav a dostupnost lékařské péče. Součástí výpovědi bylo i příslušné poučení o možnosti podat žalobu k soudu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Žaloba byla podána [datum]. Žalobkyně prokázala, že v letech 2017 a 2018 hradila nájemné v částce 2 025 Kč měsíčně, v letech 2005 – 2016 byly prokázány platby pouze za některé měsíce. Vyúčtování záloh byla zasílána na adresu [část obce a číslo], přeplatky, včetně přeplatku za rok 2018 byly vyplaceny. Jejich vydání se domáhala žalobkyně po žalobkyni (správně po žalované, pozn. odvolacího soudu) dopisem ze dne [datum]. V letech 2005 – 2018 byly přeplatky zasílány složenkou na adresu pronajímatelky - majitelky bytu, složenka se nikdy nevrátila nevyplacená a nikdy nebyly připomínky k výplatě. S odkazem na § 2288 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), k výpovědi z nájmu bytu prvoinstanční soud uzavřel, že žaloba je včasná, podaná ve dvouměsíční lhůtě ode dne doručení výpovědi žalobkyni (od [datum]). K naplnění výpovědního důvodu nemusí pronajímatel prokazovat, že pociťuje bytovou potřebu, tedy, že nemá vlastní byt, ale stačí, že bude byt po skončení nájmu skutečně užívat. Jelikož žalovaná prokázala zprávou o svém zdravotním stavu své těžké zdravotní postižení, dospěl soud k závěru, že její zdravotní stav odůvodňuje potřebu bydlení v tomto bytě. Žalobkyně sama uvedla, že má zajištěno jiné bydlení, když si musela zakoupit nemovitost na venkově kvůli svému zdraví. Bylo zjištěno, že žalobkyně vlastní nemovitosti v [katastrální uzemí] a [obec] u [obec]. Soud nedovodil rozpor jednání žalované s dobrými mravy pouze z okolností, že žalobkyně trpí dlouhodobě bolestmi kolene a následky úrazu páteře, jakož ani z jejího o 24 let vyššího věku oproti žalované. Byt byl sice žalobkyni poskytnut jako bytová náhrada, i tak na nájemní vztah ovšem dopadají ustanovení občanského zákoníku upravující jeho skončení. Soud odmítl rovněž argumentaci žalobkyně, že vzhledem k tomu, že nebylo sjednáno nájemné mezi účastnicemi, jde o výpůjčku bytu právě proto, že byt byl poskytnut jako bytová náhrada v rámci vyklízení žalobkyně z domu žalované. Žalobu tak v této části zamítl. K nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. soud uvedl, že mu bylo možno vyhovět pouze částečně, jelikož bylo prokázáno, že do roku 2018 byly přeplatky na vyúčtování plateb spojených s užíváním bytu poukazovány žalované jako pronajímatelce, že žalobkyně řádně v letech 2017 a 2018 hradila sjednané nájemné, avšak žalovaná vznesla námitku promlčení, kterou soud shledal převážně důvodnou s ohledem na běh subjektivní tříleté promlčecí lhůty podle § 621 a § 629 odst. 1 o.z., v období od [datum] do [datum], v návaznosti na podání žaloby tak, že k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobkyně došlo pouze v rozsahu přeplatku za rok 2018, tj. v částce 14 199 Kč. Tuto částku uložil soud žalované žalobkyni zaplatit. Ve zbývající části, s ohledem na námitku promlčení, žalobu zamítl a odmítl i argumentaci žalobkyně o patnáctileté objektivní promlčecí lhůtě podle § 638 o.z., neboť k vyúčtování záloh na platby spojené s užíváním bytu dochází každoročně, čehož si musela být žalobkyně vědoma a mohla se domáhat vyúčtování a případných přeplatků podstatně dříve. Soud ani neshledal pro danou věc použitelnost judikátu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011, zabývajícího se nemožností uplatnění námitky promlčení pro rozpor s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud samostatně ve vztahu ke každému z nároků, co se týká výpovědi z nájmu bytu, přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení žalované. V části, kde se domáhala žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení, rozhodoval soud podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 o.s.ř. s ohledem na 76% úspěšnost žalované jí přiznal tomu odpovídající poměrnou část z celkové částky nákladů. O povinnosti žalobkyně (správně žalované, poznámka odvolacího soudu) zaplatit státu soudní poplatek, rozhodl podle § 148 o.s.ř. a § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť v tomto rozsahu s ohledem na úspěch žalobkyně přešla poplatková povinnost na žalovanou. 2. Proti tomuto rozsudku, vyjma vyhovujícího odstavce II. výroku, se odvolala včas žalobkyně. K nájemní smlouvě rozporovala závěr prvoinstančního soudu o tom, že v jejím rámci bylo sjednáno nájemné a další poplatky ve výši 2 205 Kč měsíčně, když čl. IV. smlouvy, který je nazván„ Nájemné a další platby“ nic o sjednaném nájemném neuvádí a stejně tak ani se o tom nepojednává v jiné části smlouvy. [příjmení] 2 205 Kč odpovídá pouze předepsaným měsíčním zálohám na služby spojené s užíváním bytu, které se nehradí žalované jako majitelce bytu, ale správci - Společenství vlastníků jednotek, který provádí jejich vyúčtování. Žalobkyně od [datum] doložila platby za všechny kalendářní měsíce až do roku 2018. Nešlo však o platby nájemného, ale o platby záloh za služby spojené s užíváním bytu, byť je žalobkyně jako právní laik, coby„ nájem – služby měsíc/rok“ označovala. Soud se nezabýval otázkou, zda mezi účastnicemi skutečně vznikl nájemní či jiný vztah, neboť jinou než nájemní smlouvu by nebylo možno ukončit předmětnou výpovědí. Tuto výpověď žalobkyně považuje za účelovou, jelikož ke zhoršení zdravotního stavu žalované došlo již v roce 2018, avšak výpověď obdržela až poté, co požadovala na žalované vrácení přeplatků z každoročního vyúčtování. Žalovaná je majitelkou tří psů plemene [název] [název], kteří žijí venku na zahradě u její nemovitosti a je tedy nepravděpodobné, že by se s nimi stěhovala do malé bytové jednotky. Byt se nachází v šestém nadzemním podlaží, což vzhledem k diagnostikované závrativosti a obtížné chůzi rovněž není pro žalovanou optimální. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná se ve skutečnosti vůbec nechce do bytu přestěhovat a sama jej užívat, ale jedná se z její strany o šikanózní výkon práva. Konstatování soudu o zajištěném ubytování žalobkyně ve [obec] nemá oporu v provedeném dokazování, důkaz výslechem pana [příjmení], který je majitelem předmětné nemovitosti, soud pro nadbytečnost zamítl. Žalobkyně vlastní nemovitost v [katastrální uzemí], což je stará neobyvatelná ruina. Bylo prokázáno, že žalobkyně předmětný byt užívá od roku 2005 doposud. Celou dobu hradí řádně předepsané zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Od roku 2008 do roku 2019 jí nebylo nikdy doručeno vyúčtování nákladů za užívání tohoto bytu, ačkoliv bylo prokázáno, že veškeré přeplatky za toto období správce vyplácel složenkami ve prospěch žalované na adresu [část obce a číslo], [obec], z nichž se žádná nevrátila jako nevyplacená. Soud nesprávně posoudil vznesenou námitku promlčení, měl se zaobírat tím, že žalovaná úmyslně po značně dlouhou dobu klamala a poškozovala žalobkyni, svou matku, která byla přesvědčena, že přeplatky ze záloh jsou inkasovány správcem a ponechávány ve fondu oprav. Až v roce 2020, kdy jí bylo doručeno vyúčtování záloh za období roku 2019, začala pátrat, jak bylo naloženo s přeplatky za minulé období. Jednání žalované je na hraně trestně právně relevantního jednání (podvod dle § 209 trestního zákoníku) a případ je natolik výjimečný, že lze uplatnit rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2593/2011 a shledat, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Obdobně odkázala na rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3360/2018. Zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby je v