7 CO 1118/2020-580 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce původně spolu s [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) se jako spoluvlastníci domáhali vyklizení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] zapsaného v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na [list vlastnictví] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] zapsaného v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na LV č. [číslo] v části, kterou vymezili geometrické plánem vyhotoveným [titul] [jméno] [příjmení]. Vyklizení pozemků mělo spočívat v odstranění návozu hlušiny ve vlastnictví žalovaného, kterou na uvedené pozemky přemístil žalobce z jiného svého pozemku, a to parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. 2. O takto uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 10. 2019, č. j. 9 C 143/2015-330 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 2. 2021, č. j. 7 Co 1118/2020-421 tak, že se žaloba ve vztahu k žalobci zamítá. Ve vztahu k původní žalobkyni [jméno] [příjmení] (tehdy [příjmení]) bylo řízení zastaveno a byla jí uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 2. 2021 zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. 22 Cdo 1925/2021-464 v části týkající se žalobce. Předmětem odvolacího řízení je tedy přezkum rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. 10. 2019, pokud jím bylo rozhodnuto o nároku žalobce na vyklizení uvedených pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Protože v průběhu odvolacího řízení vzal žalobce se souhlasem žalovaného částečně žalobu zpět ohledně nároku na vyklizení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o nároku na vyklizení tohoto pozemku a řízení v této části zastavil podle § 222a odst. 1 o. s. ř. 3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o nároku žalobce na vyklizení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po částečném doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve zbývající části předmětu řízení je důvodné. 4. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které nebyly podaným odvoláním zpochybněny. Podstatné je zjištění, že žalobce s [jméno] [příjmení] (tehdy [příjmení]) v roce 2008 prodali žalovanému pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Žalovaný na tento pozemek navezl zeminu v úmyslu provést na pozemku terénní úpravy. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 Co 97/2013-291 bylo poté určeno, že vlastníky uvedeného pozemku jsou i nadále původní vlastníci, neboť kupní smlouva uzavřená mezi nimi a žalovaným je absolutně neplatná. Žalovaný byl poté marně vyzýván vlastníky pozemku k odvozu hlušiny, resp. k uvedení pozemku do původního stavu. V prosinci 2014 nechali vlastníci pozemku (žalobci) převést část navezené hlušiny ve vlastnictví žalovaného z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] na pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] u písku a parc. [číslo] v k. ú. [obec]. 5. Odvolací soud zjistil, že navážka hlušiny se na pozemku parc. [číslo] jehož vyklizení zůstalo předmětem řízení, stále nachází. Tento závěr učinil na základě doplnění dokazování ohledáním uvedeného pozemku poté, co žalovaný v průběhu odvolacího řízení tvrdil, že navážku hlušiny na pozemku již nelze jednoznačně identifikovat, neboť došlo k jejímu smísení se zeminou, která tvoří povrch uvedeného pozemku. Toto tvrzení není podle odvolacího soudu opodstatněné, neboť, jak bylo při ohledání pozemku zjištěno, navážka hlušiny na pozemku je jasně patrná, i když je zarostlá trávou a náletovými dřevinami. Úvaha o zániku věci, zde hlušiny ve vlastnictví žalovaného, jejíhož odstranění se žalobce domáhá, není namístě. 6. V projednávané věci jde o situaci, kdy žalobce jako vlastník pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], na který žalovaný umístil v době, kdy se domníval, že je vlastníkem tohoto pozemku, hlušinu, tuto hlušinu přemístil (po marných výzvách k vyklizení pozemku [číslo]) na jiné své pozemky, mimo jiné také na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]. 7. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1925/2021 vyslovil závěr, že vlastník může cizí movitou věc, nacházející se bez právního důvodu na jeho pozemku, přemístit i na jiný svůj pozemek; ani v takovém případě nezaniká povinnost vlastníka movité věci ji z tohoto pozemku odstranit. Jestliže však v důsledku takového přemístění vzniknou žalovanému zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí, může je podle okolností případu nést vlastník pozemku (§ 11 o. z. ve spojení s analogickou aplikací § 1956 o. z.). Současně vyslovil, že samotná okolnost, že žalobce (spolu s další spoluvlastnicí) přemístil hlušinu na jiné své pozemky, aniž byly splněny podmínky pro svépomocnou obranu práva, tedy nemůže být důvodem pro zamítnutí vlastnické žaloby. 8. Z těchto závěrů odvolací soud vychází. Jestliže je v dané věci předmětem řízení nárok žalobce na vyklizení pozemku, který vlastní a na kterém se nachází věc (hlušina) ve vlastnictví žalovaného, která byla na pozemek přemístěna žalobcem z jiného jeho pozemku, přičemž na tomto pozemku byla žalovaným umístěna neoprávněně, jedná se (se zřetelem k závěrům Nejvyššího soudu) o oprávněný nárok žalobce jako vlastníka pozemku podle § 1042 o. z. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], a to v části vymezené geometrickým plánem [číslo] ze dne 12. 8. 2019 vypracovaným [titul] [jméno] [příjmení] pro zaměření polohy skládek, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Odvolací soud vychází z toho, že předmětem řízení byl nárok žalobce na vyklizení dvou pozemků, a to pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], ohledně pozemku [číslo] vzal žalobce žalobu zpět a řízení byla v této části (po částečném zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně) bylo zastaveno. Procesní zavinění za zastavení řízení je na straně žalobce (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Úspěch žalobce ve věci se vztahuje k jeho nároku na vyklizení druhého z pozemků, které učinil předmětem řízení, tj. pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Z uvedeného je zřejmé, že úspěch žalobce v této věci byl jen částečný, a to v rozsahu srovnatelném s jeho neúspěchem. Proto odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.