19 Co 1130/2024-138 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 28 800 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 28 928,79 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 26.11.2021. Částka 128,79 Kč s příslušenstvím představuje neuhrazenou cenu elektřiny za jediný den jejího odběru, částku 28 800 Kč požadovala žalobkyně jako smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy.3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 30.3.2023, č.j. 23 C 5/2023-15 (v pořadí prvním), jímž žalobě vyhověl co do částky 128,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení, v části o zaplacení smluvní pokuty 28 800 Kč žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně byl tento rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části výroku (výrok II.) a výroku o nákladech řízení (výrok III.) zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.8.2023, č.j. 19 Co 687/2023-52.4. Soud prvního stupně v intencích odůvodnění usnesení odvolacího soudu poučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o.s.ř. o tom, že uplatněnou smluvní pokutu považuje za rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a sdělil žalobkyni, že předmětné ustanovení o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě má ve smyslu § 1813 – 1815 o.z. dle soudu zneužívající charakter a jedná se o zakázané ujednání, neboť sankce ve formě smluvní pokuty je dle názoru soudu nepřiměřená. Dále upozornil na čl. 12 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (dále „Směrnice“) s tím, že důkazní břemeno týkající se přímé hospodářské ztráty nese žalobkyně.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26.11.2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž nedílnou součástí byly i obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , , obec, a žalovaná se zavázala zaplatit za dodanou elektřinu sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data 26.11.2021, termín zahájení dodávky byl sjednán jako orientační dnem 26.12.2021. Strany si ve smlouvě v odstavci „Ostatní ujednání“ ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč v kategorii domácnost a 2 000 Kč pro kategorii podnikatel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace). Téhož dne tj. 26.11.2021 účastníci uzavřeli ještě dodatek smlouvy, jímž došlo k navýšení shora uvedené smluvní pokuty ze 400 Kč na 800 Kč pro kategorii domácnost a z 2 000 Kč na 4 000 Kč pro kategorii podnikatel. Dne 22.12.2021 došlo k ukončení dodávky elektřiny změnou dodavatele elektřiny, žalobkyně dopisem ze dne 10.1.2022 oznámila, že od smlouvy odstoupila pro objektivní nemožnost plnění. Žalobkyně žalované dne 10.1.2022 vyfakturovala cenu za dodanou energii ve výši 128,79 Kč za období od 21.12.2021 do 22.12.2021 se splatností 31.1.2022. Žalobkyně dále vyfakturovala dne 26.12.2021 smluvní pokutu ve výši 28 800 Kč splatnou dne 5.1.2022, a to za každý měsíc od 22.12.2021 do 26.11.2024, tedy za 36 měsíců po 800 Kč. Žalovaná žalobkyni na tyto faktury ničeho neuhradila ani přes zaslané předžalobní upomínky ze dne 4.2.2022 a 31.3.2022. Soud prvního stupně tedy vzal za prokázané, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy odebrala od žalobkyně elektřinu v ceně 128,79 Kč, kterou přes upomínku žalobkyni nezaplatila. Zároveň na základě jejího právního jednání došlo k předčasnému ukončení smlouvy. Jak bylo shora uvedeno výrokem I. rozsudku ze dne 30.3.2023, č.j. 23 C 5/2023-15 soud žalobě, pokud jde o nárok na neuhrazenou cenu elektrické energie, vyhověl, v této části je rozsudek pravomocný.6. Pokud jde o nárok žalobkyně na smluvní pokutu, soud prvního stupně věc právně hodnotil podle § 1813, § 1814, § 1815 a § 588 o.z. a dále dle čl. 12 odst. 2, 3 Směrnice a § 11 odst. 4 energetického zákona. I přes doplnění tvrzení a některých důkazů na základě poučení dle § 118a o.s.ř. žalobkyní setrval soud prvního stupně na svém předchozím závěru, že sankce, která byla v daném případě žalobkyní vůči žalované uplatněna, je zcela zjevně nepřiměřená. Poukazuje na skutečnost, že v případě spotřebitelských smluv uzavřených distančně lze i ve čtrnáctidenní lhůtě bez sankce od smlouvy odstoupit. K takovým případům dochází běžně a žalobkyně s tím proto musí při nakupování elektrické energie na volatilních velkoobchodních trzích počítat. Žalovaná je pro žalobkyni naprosto nevýznamným odběratelem, a proto předem nakoupená elektrická energie pro potřeby žalované je snadno převoditelná k jinému zákazníkovi, a případně vzniklá škoda je proto zcela nevýznamná a teoretická. Soud nezpochybňuje právo na smluvní pokutu za porušení smlouvy, nicméně smluvní pokuta musí být přiměřená a ve smyslu eurokonformního výkladu čl. 11 odst. 4 energetického zákona by smluvní pokuta spojená s porušením smluvních podmínek tím, že žalovaná přešla k jinému dodavateli, neměla významně převyšovat škodu v podobě přímé hospodářské ztráty. Žalobkyně však přes poučení soudu výši vzniklé škody neprokázala. Nepřiměřenost výše smluvní pokuty soud dovozuje především ve vztahu k diametrálně odlišné ekonomické síle obou stran. Poukazuje na situaci, která panovala v tehdejším období v době pádu významného dodavatele energií , právnická osoba, , kdy se značné množství osob ocitlo bez dodavatele a nové smlouvy byly uzavírány za velmi nevýhodných podmínek. Problém pro dodavatele nepředstavovaly noví zákazníci, ale zákazníci stávající s fixovanými nízkými cenami energií. Pokud žalobkyně přišla o zákazníka v podobě žalované, nemohlo to pro ni představovat přímou hospodářskou ztrátu, navíc, jak bylo uvedeno, mohla rezervovanou elektrickou energii převést na jiného zákazníka, který byl v té době na straně poptávky. Nepřiměřenost smluvní pokuty je zjevná i při zohlednění množství odebrané a vyfakturované elektřiny za pouhý den trvání odběru. Navíc žalovaná měla v době ukončení dodávek ještě i právo od smlouvy odstoupit, aniž by po ní měla žalobkyně právo cokoliv požadovat, tento úkon měl za žalovanou standardně učinit nový dodavatel na základě plné moci, jak i žalobkyně přiznává. Soud prvního stupně uzavírá, že ujednanou a uplatněnou smluvní pokutu s ohledem na všechny okolnosti případu vnímá jako nemravnou ve smyslu § 588 o.z. s tím, že vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smlouvy je třeba aplikovat i ust. § 1813 – 1815 o.z. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 28 800 Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy neúspěch žalované spočíval pouze v poměrně nepatrné části (128,79 Kč s příslušenstvím), žalované však žádné náklady řízení nevznikly.7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Rozsudek považuje za nesprávný s tím, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně zamítnutí žaloby odůvodnil tak, že vnímá sjednanou smluvní pokutu jako nemravnou ve smyslu § 588 o.z. a nepřiměřenou ve smyslu § 1813 o.z. Nepřiměřenost smluvní pokuty soud prvního stupně dovozuje s odkazem na výši smluvní pokuty, kterou srovnává s cenou uskutečněného odběru žalovanou. Žalobkyně se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť soud prvního stupně se nezabýval přiměřeností ujednání o smluvní pokutě ani otázkou, jaký je jejich účel a neřešil ani otázku, zda případná nerovnováha práv je významná. Soud prvního stupně se téměř výhradně zaměřil na otázku výše smluvní pokuty a její přiměřenosti. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že smluvní pokuta činí 800 Kč za měsíc, smluvní pokutou utvrzovaná povinnost (hodnota plnění) pak odpovídá sjednané měsíční záloze ve výši 2 000 Kč. Při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě spotřebitele. Žalobkyně v tomto smyslu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005. Samotná výše smluvní pokuty dle žalobkyně nemůže založit nemravnost či nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě jako celku. Nepřiměřenost výše smluvní pokuty nemůže sama o sobě založit (absolutní) neplat