19 Co 457/2024-116 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 900 Kč v pravidelných měsíční splátkách ve výši 100 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do jejich úplného zaplacení (výrok I.). V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 532,14 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku II. rozsudku soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 030,21 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 56 432,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela se žalovanou ve dnech 27. 4. 2020 a 29. 7. 2020 smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a 32 000 Kč. Žalovaná peněžní prostředky čerpala, sjednané splátky však nehradila řádně a včas, když uhradila částku 10 600 Kč a 2 500 Kč. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni, která požaduje dlužnou jistinu, úrok a úrok z prodlení.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smluv o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 65 000 Kč. Žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky čerpala, na svůj dluh však uhradila pouze částku 10 600 Kč a 2 500 Kč, celkem 13 100 Kč. Žalovaná tedy dluží dosud 51 900 Kč. Protože projednávaná věc se týká plnění ze spotřebitelského úvěru, posuzoval soud prvního stupně, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vycházel přitom rovněž z relevantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Žalobkyně odkázala na zákaznické karty žalované ze dne 27. 4. 2020 a 29. 7. 2020 s tím, že právní předchůdkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku. Taková zjištění soud prvního stupně nepovažuje za dostatečná, soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalované nesplnila, smlouvy uzavřené se žalovanou jsou proto absolutně neplatné a žalobkyni vzniká právo pouze na nárok v části odpovídající poskytnuté (a nesplacené) jistině. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o stanovení doby k vrácení poskytnuté jistiny 51 900 Kč, vycházel soud prvního stupně z ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru a uložil splnění povinnosti ve splátkách po 100 Kč měsíčně, kterou považuje za přiměřenou možnostem žalované. Vyšel přitom z informací, které žalobkyně uvedla k posouzení úvěruschopnosti žalované, a to za situace, kdy žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání se nedostavila. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu, když žalobkyni bylo přiznáno právo na 13 % účelně vynaložených nákladů řízení.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to pouze do části týkající se lhůty a způsobu plnění, respektive výše splátek určených ke splnění povinnosti rozsudkem uložené. Žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované plnit dlužnou částku 51 900 Kč v měsíčních splátkách ve výši 100 Kč, což je vzhledem k výši dluhu dle názoru žalobkyně splátka v nedostatečné výši. Žalovaná by svůj dluh uhradila v roce 2067, tj. přiznaná částka by nebyla žalobkyni při splátkách ve výši 100 Kč uhrazena ve lhůtě tří let, ale ve lhůtě 43 let. Nad to žalobkyně uvádí, že soud prvního stupně nemá prokázanou skutečnost, že žalovaná bude schopna hradit dluh ve splátkách soudem stanovených. Pro případ prodlení žalované není rozsudek jako celek vykonatelný, neboť soudem prvního stupně nebyla určena splatnost celého závazku žalované pro případ prodlení žalované s úhradou některé splátky dle rozsudku. Žalobkyně s uloženými splátkami nesouhlasí a žádá, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni danou částku v zákonné lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a dále, aby žalované soud uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Žalovaná se k odvolání žalobkyni nevyjádřila.6. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvoláním žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.7. Žalobkyně se k odvolacímu jednání nařízenému na 15. 8. 2024 nedostavila, svoji neúčast řádně omluvila. Žalovaná se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z doplněného dokazování.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování výpisem z Centrální evidence obyvatel ohledně žalované a jejích dětí, zprávou Úřadu práce v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2024 včetně přehledu vyplacených dávek a zprávou okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 6. 2024. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená, narodilo se jí 5 dětí, z toho jedno je již zletilé. Žalovaná není evidována na úřadu práce jako nezaměstnaná, podporu v nezaměstnanosti nepobírá. Pobírá příspěvek na bydlení ve výši 16 101 Kč, od května 2024 ve výši 16 989 Kč měsíčně, pobírá přídavky na tři nezletilé děti , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ve výši celkem 2 770 Kč měsíčně, v srpnu 2023 jí byla vyplacena mimořádná dávka na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 4 199 Kč, v období srpen až listopad 2023 pobírala doplatek na bydlení ve výši 866 Kč měsíčně. Žalovaná nebyla dosud evidována ani jako zaměstnavatel, ani jako osoba samostatně výdělečně činná, jako zaměstnanec byla naposledy vedena do 8. 12. 2022. Nepobírá žádné dávky nemocenského pojištění, nemocenské dávky pobírala naposledy do 31. 5. 2023.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jeli spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že smlouvy o úvěru uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně se žalovanou jsou neplatné dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Žalobkyni proto náleží pouze částka odpovídající poskytnuté a žalovanou dosud nesplacené jistině těchto úvěrů bez dalších smluvených úroků či úroků z prodlení. Pokud tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 51 900 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, je jeho rozhodnutí po skutkové i právní stránce zcela správné. Soud prvního stupně rozhodoval o vrácení poskytnuté jistiny ve výši celkem 51 900 Kč v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí spotřebitelského úvěru, dle které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho poměrům. Vycházel přitom z informací, které byly uvedeny v zákaznických kartách právní předchůdkyně žalobkyně a obsahovaly údaje o příjmech žalované v době poskytnutí úvěru. Odvolací jsou však na rozdíl od soudu prvního stupně považuje měsíční splátku ve výši 100 Kč za nepřiměřeně nízkou, neboť s ohledem na výši jistiny by žalovaná splácela svůj dluh po dobu 43 let a tři měsíce. Taková doba splatnosti není dle odvolacího soudu v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran ani s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud prvního stupně přehlédl, že při uzavření spotřebitelského úvěru dne 27. 4. 2020 na částku 33 000 Kč se žalovaná zavázala zaplatit poskytnutou jistinu včetně příslušenství ve 24 splátkách po 2 197 Kč, na tento úvěr zaplatila celkem 10 600 Kč. V době poskytnutí tohoto úvěru uváděla celkový příjem domácnosti 30 000 Kč. Dne 29. 7. 2020 žalovaná uzavřela další smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 32 000 Kč, kterou se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně včetně sjednaného příslušenství ve 24 splátkách po 2 973 Kč. V době poskytnutí tohoto úvěru uváděla příjem domácnosti ve výši 45 000 Kč, na tento