5 Co 1148/2024-93 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit pozemek parc. č. , číslo, zahrada v k.ú. , adresa, a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 42 040,66 Kč.2. Soud prvého stupně po provedeném dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalovaného se ujala držby 99 m² oddělených geometrickým plánem z pozemku parc. č. , číslo, ve vlastnictví právních předchůdců žalobkyně nejpozději ke dni sepisu notářského zápisu v rozsudku citovaného dne 17.6.2002. Převod vlastnictví nejen k tomuto pozemku právní předchůdci účastníků řízení vyřešili uzavřením směnné a darovací smlouvy. Jejich nabývací tituly však nebyly do katastru nemovitostí vloženy. Žalovaný nabyl nemovitosti kupní smlouvou, tehdy ještě se spoluvlastnicí , jméno FO, dne 25.9.2020 s právními účinky zápisu k 2.10.2020. Žaloba na vyklizení 99 m² předmětného pozemku byla podána u soudu prvého stupně dne 6.11.2023. V návaznosti na tyto skutečnosti soud prvního stupně odkazem zejména na ustanovení § 1095 o.z. mimořádně vydržel vlastnické právo k žalované části pozemku, který byl předmětem smlouvy darovací a smlouvy směnné v roce 2002 se započtením doby jeho právní předchůdkyně, účastnice této smlouvy (notářského zápisu). Dle názoru okresního soudu podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci, tedy subjektem práva je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. S ohledem na uzavření uvedené smlouvy mezi právními předchůdci účastníků řízení nelze prokázat nepoctivý úmysl při uchopení se držby žalovaným i jeho právní předchůdkyní. Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu odmítá vlastníkovi držbu předat, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o.z.) nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží. Žalobkyní zvolenou žalobou na vyklizení předmětného pozemku, soud prvého stupně rovněž shledal možným řešením nastalého problému, který však v dané věci nemůže vést k úspěchu. Podle názoru soudu v písemné výzvě žalobkyně ze dne 15.8.2022 (v té době již uplynula dvojnásobná lhůta pro mimořádné vydržení) zmíněná předchozí jednání a telefonická komunikace nemohla vést ke ztrátě objektivní dobré víry na straně žalovaného, protože k její ztrátě nemůže stačit vyvolání jakékoliv pochybnosti, ale jen vážné, zpravidla relevantními skutečnostimi podložené zpochybnění práva držitele, které však výzva neobsahuje. Dle soudu prvého stupně je možná i oprávněná držba v rozporu s údaji ve veřejné knize, přičemž nabyvatel není povinen ověřit stav podle katastru nemovitostí se stavem skutečný. V daném případě ve prospěch žalovaného svědčí skutečnost, že hranice nemovitostí v době, kdy je nabyl, byly jednoznačně v prostoru vymezeny (podle ortofoto snímku pozemkové mapy zdí a živým plotem).3. O náhradě nákladů řízení soud pro stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu proti žalobkyni, a to včetně odměny advokáta za 6 úkonů právní služby po 5 060 Kč, kdy vycházel z tarifní hodnoty 99 000 Kč doložené nabídkami realitních kanceláří pozemků v obci , adresa, v cenách okolo 1 000 Kč za metr čtvereční.4. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu odvolala žalobkyně. V prvé řadě namítla, že skutečnost, že se právní předchůdkyně žalovaného , jméno FO, ujala držby sporného pozemku nejpozději ke dni sepisu notářského zápisu, tj. ke dni 17.6.2002 nevyplývá absolutně z žádného provedeného důkazu, a proto soud nemohl takový skutkový závěr učinit. Dle žalobkyně dále soud prvého stupně nesprávně právně posoudil otázku mimořádného vydržení, když neshledal na straně žalovaného ani na straně jeho právních předchůdců nepoctivý úmysl. V notářském zápisu bylo deklarováno, že věcně právní účinky smlouvy směnné a darovací nastanou jejím vkladem do katastru nemovitostí. Tento notářský zápis však nikdy nebyl do katastru nemovitostí vložen, a tudíž zamýšlený převod nikdy nevyvolal věcně právní účinky. Nepoctivý úmysl právní předchůdkyně žalovaného , jméno FO, je v této věci dán proto, že k faktické směně pozemků nikdy na základě nezavkladované smlouvy nedošlo. Ač měla , jméno FO, směnit i část svého pozemku parc. č. , číslo, právní předchůdcům žalobkyně, tuto část pozemku i nadále užívala, a dokonce i následně převedla žalovanému a , jméno FO, . Pokud tedy , jméno FO, měla začít užívat část pozemku parc. č. , číslo, , aniž by sama umožnila právním předchůdcům žalobkyně užívat část pozemku. parc. č. , číslo, a aniž by došlo ke vkladu směnné smlouvy do katastru nemovitostí, nemůže být zde dán poctivý úmysl jmenované, respektive je zde dán její úmysl nepoctivý. Žalovaný si tak nikdy nemohl započíst její dobu držení ke své pro účely mimořádného vydržení. Vzhledem k tomu, že , jméno FO, převedla pozemek parc. č. , číslo, na základě kupní smlouvy ze dne 25.9.2020 na žalovaného a , jméno FO, , bylo nutno se zabývat i tím, zda zde nebyl nikoliv nepoctivý úmysl žalovaného a , jméno FO, k okamžiku ujmutí se držby z jejich strany, což soud prvního stupně vůbec neučinil. Existenci nikoliv nepoctivého úmyslu je třeba zkoumat i v okamžiku ujmutí se držby u každého nabyvatele zvlášť (22 Cdo 2307/2022). Vzhledem k tomu, že výměra držené části je poměrně velká (takřka 100 m²), muselo být při běžné péči a opatrnosti žalovanému i , jméno FO, při ujmutí držby zjevné, že drží větší než smlouvou nabytou část (také viz tento judikát). Navíc z katastrální mapy bylo již na první pohled zřejmé, že plot mezi pozemky parc. č. , číslo, a , číslo, je umístěn výrazně vedle oproti katastrální hranici pozemků. Jmenovaní tak zjevně jednali v nepoctivém úmyslu při ujmutí se držby. Nepoctivý úmysl žalovaného je nutno zkoumat i k 5.10.2022, neboť k tomuto dni nabyl žalovaný zbývající spoluvlastnický podíl od , jméno FO, . Vzhledem k tomu, že již před tímto datem byl žalovaný upozorňován na neoprávněné užívání části pozemku (i dle žalovaného již v roce 2021), kdy dokonce před tímto datem nabízel žalobkyni možnost odkupu, je naprosto evidentní, že ke dni 5.10.2022 nemohl žalovaný platně nabýt spoluvlastnický podíl ke sporné části pozemku, neboť tento věděl, že jej neužívá po právu. Žalovaný nemohl nikdy být v dobré víře, když mu byla dne 15.8.2022 odeslána výzva k vyklizení části předmětného pozemku, přičemž již před odesláním této výzvy byl žalovaný v této věci několikrát telefonicky kontaktován. Byl tak seznámen s tím, že vlastnické právo k části předmětného pozemku mu nesvědčí. Podmínka mimořádného vydržení, tj. podmínka nikoliv nepoctivého úmyslu tak nemohla být vzhledem k uvedenému nikdy splněna. Žalobkyně upozornila i na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť dle jejího názoru se soud prvého stupně nezabýval tvrzeními žalobkyně, když pouze v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že námitka žalobkyně nebyla dostatečná. Nikterak se nevypořádal s žalobkyní tvrzenou judikaturou, napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky dle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. Další pochybení žalobkyně spatřuje v nedostatečném poučení dle § 118a o.s.ř. Žalobkyně nebyla řádně poučena dle druhého odstavce tohoto ustanovení o změně právního názoru soudu. Navíc žalobkyni nebyla poskytnuta požadovaná lhůta k doplnění tvrzení a důkazů. Měla být navíc poučena dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. v situaci, kdy soud prvního stupně shledal, že žalobkyně nemá navrhovat důkazy k prokázání nikoliv nepoctivého úmyslu a jeho právní předchůdkyně. Žalobkyně nesouhlasila ani s výší nákladů řízením přiznaných žalovanému, a to s výší tarifní hodnoty, neboť soud vycházel z nabídek realitních kanceláří, které nemají žádnou vypovídající hodnotu pro určení tarifní hodnoty. V posuzované věci šlo o vyklizení předmětného pozemku, respektive jeho části, která však nemá přirozený přístup ke komunikaci, tato část je tak malá, že ji nelze jakkoliv využít. Nabídky realitních kanceláří nejsou znaleckým posudkem, a jelikož v soudním spise nebyla jiná listina, na základě které by bylo možno určit tarifní hodnotu, měl soud prvého stupně postupovat dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Nadto nabídky realitních kanceláří nebyly provedeny v řízení před soudem prvého stupně k důkazu a žalobkyně tak neměla možnost se k nim vyjádřit. Źalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.5. Žalovaný naopak navrhl rozsudek soudu prvého stupně potvrdit. Skutečnost, že se , jméno FO, ujala držby sporné části předmětného pozemku nejpozději ke dni 17.6.2002 byla spolehlivě prokázána právě citovaným notářským zápisem, ve kterém právní předchůdci žalobkyně a žalované shodně projevili svoji vůli převést vlastnické právo ke směnovaným částem pozemků a v textu notář