19 Co 653/2025-673 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, parc. č. , číslo, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, a pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Žalobu odůvodnila tím, že je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě a vznikl jí nárok na bezúplatný převod pozemků podle § 11a zákona o půdě, žalovaná při vypořádání restitučního nároku žalobkyně postupovala liknavě, neboť restituční nárok nebyl vypořádán ani po více než 29 letech. Žalobkyně nemohla řádně uplatnit svůj nárok s ohledem na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek a nesprávné ocenění restitučního nároku.2. Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to pozemku parc. č. , číslo, , , číslo, , číslo, a , číslo, v katastrálním území , adresa, a pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, (výrok I.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 56 354,74 Kč do tří dnů od právní moci k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Usnesením ze dne 20. 5. 2025, č.j. 6 C 280/2020-654 soud prvního stupně rozhodl o nákladech vzniklých státu tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů státu 1 259,62 Kč (výrok I.) a žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů státu částku 6 652,55 Kč (výrok II.).3. Soud prvního stupně pro provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně je osobou oprávněnou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), která má nárok na uspokojení svého restitučního nároku vzniklého na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, , rozhodnutí Státního Pozemkového úřadu, KPU pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, č.j. , číslo jednací, zn. , spisová značka, ze dne , datum, a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, č.j. , číslo jednací, , zn. , spisová značka, ze dne , datum, , kterými nebyl žalobkyni vydán podíl o velikosti jedné poloviny na nemovitostech v k. ú. , adresa, (dnes , adresa, ) parc. č. PK , číslo, v k.ú. , adresa, parc. č. PK , číslo, , v k.ú. , adresa, parc. č. PK , číslo, a bylo rozhodnuto, že žalobkyně má nárok na poskytnutí náhrady. Žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně v hodnotě 828 245,45 Kč. Restituční nárok byl ponížen o finanční náhradu ve výši 2 983,45 Kč z rozhodnutí , spisová značka, . Žalobkyně nárok uplatnila 12. 12. 1991, rozhodováno o nároku bylo třemi shora uvedenými rozhodnutími, jedním v roce 2001 a dvěma v roce 2017. Žalovaná několikrát přecenila nárok žalobkyně, který byl původně vyčíslen na 65 884,32 Kč, následně v roce 2020 byl přeceněn na částku 507 298,58 Kč a znovu byl přeceněn v roce 2021 na 828 245, 45 Kč. Žalobkyně se v celkem pěti případech přihlásila do veřejné nabídky, v roce 2018–2020, avšak nebyla úspěšná. Žalobou podanou 21. 12. 2020 se domáhá vydání náhradních pozemků, které byly oceněny znalcem na částku 59 508,23 Kč, přičemž tato skutečnost byla mezi účastníky řízení nesporná, stejně jako to, že požadované pozemky jsou převoditelné. Žalobkyni bylo poskytnuto plnění spočívající ve vydání náhradních pozemků podle rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, č. j. , číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. , číslo jednací, (109 150,30 Kč), podle rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č.j. , číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2021, č. j. , číslo jednací, (73 950, 32 Kč), podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, č. j. , číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě, č. j. , číslo jednací, (236 930, 95 Kč), podle rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. , číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2022, č. j. , číslo jednací, (236 137,96 Kč), podle rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, č. j. , číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. , číslo jednací, (44 336,90 Kč) a rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č. j. , číslo jednací, (95 937,40 Kč), tedy v celkové výši 796 423,71 Kč. Protože reálně evidovaná výše restitučního nároku žalobkyně u žalované nepostačuje ke krytí ceny žalobkyní požadovaných pozemků, soud prvního stupně zjišťoval, zda byl restituční nárok žalovanou oceněn správně.4. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ust. § 4 odst. 1, § 11a odst. 1 zákona o půdě a § 14 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů a úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků č. 182/1998 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. (dále jen oceňovací vyhláška). Soud prvního stupně hodnotil přístup žalované k uspokojení restitučního nároku žalobkyně a dospěl k závěru, že jej lze hodnotit jako liknavý. Zohlednil zejména délku restitučního řízení jako celku, kdy žalovaná i přes aktivní přístup žalobkyně ztížila možnost uspokojení restitučního nároku jednak neodůvodnitelně dlouhou dobou do rozhodnutí o restitučním nároku žalobkyně (o nevydání pozemků v k.ú. , adresa, bylo rozhodnuto až v roce 2017) a současně nesprávným oceněním restitučního nároku, kdy žalovaná následně část restitučního nároku žalobkyně přecenila, což žalobkyni znemožnilo plnohodnotně se účastnit veřejných nabídek.5. Soud prvního stupně k námitce žalobkyně zkoumal ocenění odňatých pozemků a tedy výši restitučního nároku žalobkyně. Vyšel ze znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , mezi kterými není spor o ocenění a charakteru pozemků parc. č. PK , číslo, v k.ú. , adresa, (dnes , adresa, ) o výměře , číslo, m² ani ohledně charakteru a ocení pozemku parc. č. PK , číslo, v k.ú. , adresa, , spor není ani ohledně stavebního charakteru části pozemku parc. č. PK , číslo, v k.ú. , adresa, v rozsahu části o výměře , číslo, m². Po přecenění restitučního nároku žalovanou zůstal spor pouze ohledně aplikace srážky u části pozemku parc. č. , číslo, o výměře , číslo, m² a ohledně charakteru části tohoto pozemku o výměře , číslo, m². Soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a výslechu této znalkyně, současně však posuzoval i závěry ostatních znaleckých posudků předložených účastníky řízení. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně považuje závěr znalkyně o stavebním charakteru odňatých pozemků za souladný, o čemž svědčí i postupná změna argumentace žalované ve vztahu k pozemku PK parc. č. , číslo, . Soud prvního stupně se podrobně vyjadřuje k charakteru všech odňatých pozemků, vychází ze zjištění, že v případě všech třech odňatých pozemků byly funkční celky na nich budovány bezprostředně po odnětí těchto pozemků. Neshledal důvod k zpochybnění závěrů znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, o tom, že se jedná o pozemky, které v době přechodu na stát měly charakter pozemku stavebního, stejně tak jako její argumentaci odůvodňující neaplikaci srážek dle přílohy číslo 7 oceňovací vyhlášky. Jestliže soud prvního stupně hodnotí odňaté pozemky jako stavební, je třeba je jako stavební také ocenit. Vychází ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , dle které hodnota odňatých pozemků činila 3 244 250 Kč, čemuž odpovídá restituční nárok žalobkyně ve výši 1 622 125 Kč. Za situace, kdy výše vyčerpaného restitučního nároku činí 796 423,71 Kč a hodnota žalobkyní v řízení požadovaných náhradních pozemků byla znaleckým posudkem vyčíslena na 59 508,23 Kč, je výše restitučního nároku žalobkyně dostačující. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví žalované a jsou převoditelné. Nesporná byla i cena těchto pozemků. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků uvedených ve výroku I. napadeného rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % nákladů ve výši 56 354,74 Kč, kdy plná náhrada nákladů řízení činila 93 924,57 Kč. Náhrada nákladů řízení byla soudem prvního stupně určena na základě poměru úspěšnosti ve vztahu k počtu vydaných náhradních pozemků. O nákladech státu bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením ze dne 20. 5. 2025 podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení. Soud prvního stu