8 Co 1082/2025-872 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu (výrok I.), kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 39 594 Kč s příslušenstvím a rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 153 752,08 K (výrok II.). Ve výroku III. pak rozhodl o povinnosti žalobce k úhradě náhrady nákladů řízení státu, a to v částce 115 276 Kč.2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaná jako obchodní společnost, která vyrábí a montuje zastřešení bazénů, žalobci na základě objednávky číslo , číslo, ze dne 15.11.2013 dodala na adresu jeho bydliště a provedla tamtéž montáž zastřešení bazénu. Dílo bylo převzato dne 6.12.2013 a zaplacena sjednaná cena 79 188 Kč. Žalobce však následně zjistil, že v deskách zastřešení systému se vytvořil trvalý a neodstranitelný kondenzát vody, respektive vodní páry, což považoval za vadu, kterou reklamoval u žalované. Ta reklamačním protokolem ze dne 29. 10. 2014 reklamaci zamítla, coby neoprávněnou s tím, že kondenzát je v rozsahu i v místě obvyklém a jedná se o nevyhnutelnou vlastnost dutinového polykarbonátu. Dne 4. 12. 2015 zaslal žalobce žalované opakovanou reklamaci, ve které uvedl, že na základě několika na sobě nezávislých odborných konzultací zjistil, že se o vadu skutečně jedná a že vznikla při montáži vadnou izolací výrobku. Vada díla podle žalobce byla odstranitelná například výměnou polykarbonátových dílů za nové, správně utěsněné. Žalobce uplatnil nárok na opravu díla a pro případ neodstranitelnosti vady pak nárok na slevu ve výši 50 % ceny díla, tedy právě žalovanou částku 39 594 Kč. Žalovaná v den, kdy obdržela tuto druhou reklamaci žalobce, tedy 7. 12. 2015, reagovala odpovědí, ve které prohlásila, že reklamovaná vada je neodstranitelná, odstoupila od kupní smlouvy číslo , číslo, a sdělila, že je připravena vrátit cenu díla a provést demontáž. Dne 18. 12. 2015 žalobce emailem sdělil, že s tímto vyřízením reklamace nesouhlasí a požaduje slevu ve výši 50 % z kupní ceny.3. Žalovaná nesouhlasila s uplatněným nárokem, učinila sice nesporným uzavření žalobcem tvrzené smlouvy o dodávce a montáži zastřešení bazénu i o reklamaci vad díla žalobcem, považovala však uplatněný nárok za nedůvodný. Žalobce svůj uplatněný nárok dovozuje od domnělé vady výrobku, kterou spatřuje ve tvorbě kondenzátů vodní páry v dutinkovém polykarbonátu, ze kterého je zastřešení bazénu zhotoveno. Reklamovaná vada není vadou výrobku, nýbrž vlastností výrobku vycházející z jeho konstrukce a materiálu, ze kterého je výrobek zhotoven. Žalobce byl při sjednání zadání díla, to je při vyhotovení objednávky, seznámen s povahou díla, jeho konstrukcí, použitým materiálem a z toho vyplývajícími vlastnostmi díla, zejména pak také ze skutečnosti, že konstrukce zastřešení neumožňuje ochranu polykarbonátových desek proti výskytu a kondenzaci vody v dutých profilech těchto desek, tedy, že její výrobek má tuto specifickou vlastnost, která je u výrobků dané cenové hladiny obvyklá.4. Okresní soud ve věci rozhodl již rozsudkem ze dne 28. 6. 2019, č.j. 2 C 237/2016–342. Ztotožnil se v něm s argumentací žalovaného o tom, že kondenzát vody v dutinkách výrobku představuje vlastnost, nikoliv vadu tohoto výrobku a žalobce takto poučený tedy musel s touto vlastností počítat. Zdůraznil také, že žalovaný se v průběhu celého sporu snažil věc řešit nabídkou žalobci vrácením celé kupní ceny s tím, že provede demontáž zastřešovacího systému, což tento neakceptoval. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že po koncentraci řízení nebylo možné přihlédnout k podání žalobce, kterým doplnil závěrečný návrh a uvedl, že k pronikání vody do dutin dochází neutěsněnými otvory, což již není vlastnost materiálu, ale důsledek nekvalitního těsnění. Nekvalitnost těsnění přitom v žalobě namítnuta nebyla.5. Na základě odvolání žalobce bylo následně vedeno řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích jako soudem odvolacím, který rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č.j. 8 Co 1620/2019-382 rozsudek soudu prvního stupně meritorně potvrdil (změnil jej toliko v nákladovém výroku). Odvolací soud se totiž ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že na místě bylo aplikovat ustanovení § 648 odst. 1, 2 obč. zák., tedy občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Neztotožnil se s náhledem žalobce, že ustanovení § 648 obč. zák. umožňuje volbu nároku z odpovědnosti za vady, ale rigidně definuje předpoklady toho kterého nároku a upozornil, že tvrzení žalobce vnímá jako rozporuplná, postavená tak, že jím zvolený nárok smyslu § 648 odst. 1, 2 obč. zák. neodpovídá, o čemž svědčilo i dovysvětlení žalobce, který prohlásil, že celkovým cílem jeho právního postupu je odstranění vady, které však nežádá po žalovaném, ale bude jej (z od něj získané slevy) objednávat u jiného subjektu, jednoduše proto, že žalovaný vadu odstranit nechce, neboť ji neuznává.6. Na základě dovolání podaného žalobcem proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, zrušil jeho rozsudek Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 33 Cdo 1880/2020-426. Nejvyšší soud uvedl, že ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce se v souvislosti s reklamací uplatněnou dne 4. 12. 2015 domáhal odstranění vady věcí její opravou. Nárok na slevu z věci začal požadovat až po uplatnění reklamace (v podání ze dne 18. 12. 2015), a to podmíněně pro případ, pokud by šlo o vadu neodstranitelnou. Podanou žalobu (požadavek na přiměřenou slevu) přitom odůvodnil tím, že v dotyčném podání (ze dne 18. 12. 2015) uvedl, že se způsobem vyřízení reklamace nesouhlasí, požaduje slevu z ceny věci. Z toho je zřejmé, že žalobce neprovedl změnu volby nároku, jak dovodil odvolací soud, ale (v reakci na způsob vyřízení reklamace žalovanou, která označila vadu neodstranitelnou) nárok na slevu z ceny uplatněné pro případ, že jde o vadu neodstranitelnou. I kdyby vytýkané vady byly odstranitelnými vadami a žalobci tudíž svědčil nárok na odstranění vad věci (nikoliv nárok na slevu z ceny ve smyslu § 648 odst. 1 obč. zák.), pak je třeba zdůraznit, že smlouva se řídí s ohledem na postavení účastníků pravidly uzavírání spotřebitelských smluv a tudíž se na ně vztahuje zákon o ochraně spotřebitele. Podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele musí být reklamace včetně odstranění vady vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace. Z učiněných skutkových zjištění přitom vyplývá, že žalobce dne 4. 12. 2015 reklamoval vadu spočívající ve vadně provedené izolaci s tím, že požadoval opravu věci. Nárok na slevu z ceny uplatnil v reakci na přípis ze dne 7. 12. 2015, jímž žalovaná jeho reklamaci neuznala (vada na zastřešení, kterou reklamuje je neodstranitelná, rosení dutinek je jedna z vlastností dutinkového PVC) s tím, že nevyhoví uplatněnému nároku na opravu věci (jsme nuceni pro Vaši plnou spokojenost odstoupit od kupní smlouvy, věc vyřešíme tak, že Vám vrátíme celou Vámi zaplacenou částku na zastřešení a zastřešení do 14 dnů demontujeme). Protože právo od smlouvy odstoupit žalované nenáleží (nemá oporu v zákoně), přičemž reklamaci neuznala důvodnou, nastala situace předvídaná v § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, podle něhož se žalobcem řádně a včas reklamované vady staly subjektivně neodstranitelnými, vzniklo právo z odpovědnosti za vady ve smyslu § 648 odst. 2 poslední věty obč. zák. Je proto namístě se zabývat tím, zda žalobce takové právo řádně uplatnil, neboť platí, že neodstraní-li zhotovitel vadu opravené nebo upravené věci v dohodnuté lhůtě vyplývající z ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. a objednatel nezvolí právo na zrušení smlouvy či na přiměřenou slevu z ceny opravu nebo úpravy věc, zůstává objednateli zachováno právo na bezplatné odstranění vady. Odvolací soud však posuzoval svůj právní závěr o tom, zda se vada stala subjektivně neodstranitelnou v kontextu podání ze dne 7. 12. 2015 pouze ve vztahu k předchozí reklamaci z 24. 9. 2014, nikoliv ve vztahu k reklamaci (skutkově rozšířené) uplatněné dne 7. 12. 2015. Odvolacímu soudu lze tak přisvědčit, že žalobce v kontextu reklamace ze dne 7. 12. 2015 nároku z titulu subjektivní neodstranitelnosti vady vyplývající z nevyřízení předchozí reklamace uplatněné dne 24. 9. 2014 nedovolává, nicméně i z jeho tvrzení uvedeného v žalobě vyplývá, že nárok slevu z ceny uplatňuje pro případ neodstranitelnosti vady reklamované dne 7. 12. 2015, jestliže dne 18. 12. 2015 žalované sdělil, že s jí navrženým způsobem vyřízení této druhé reklamace nesouhlasí. Krom výše uvedeného pak dovolací soud deklaroval pochybnost o tom, zda účastníky uzavřená smlouva, jejímž předmětem bylo zhotovení zastřešení bazénu, se řídí zvláštní úpravou o zhotovení věci na zakázku (§ 644 a násl. obč. zák.). Z tohoto pohledu je nutné se zabývat tím, zda šlo o vytvořené nové samostatné věci nebo o zhotovení součásti věci již existující.7. Odvolací soud vázán shora uvedenými závěry Nejvyššího soudu se zabýval (srovnej usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 8 Co 1620/2019-441 ze dne 5.4.2022) tím,