Krajský soud v Českých Budějovicích 19 Co 917/2026-110 – Lhůty

Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 967,12 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do jejich úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok v odstavce I.). V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 914,39 Kč, úroku ve výši 7 832,19 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 967,12 Kč od 14. 7. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok v odstavci II.). O nákladech řízení dále rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 10 701,50 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Zaplacení shora uvedených částek se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne 22. 6. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky v celkové výši 104 849 Kč. Žalovaná peněžní prostředky čerpala, sjednané splátky však nehradila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu, poplatky, úrok a úrok z prodlení. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, zabýval se tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a zkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by při uzavření smlouvy o úvěru byly řádně zjištěny a ověřeny výdaje žalované, a tedy posouzena (prověřena) její úvěruschopnost. Není totiž dostatečné, vychází-li poskytovatel úvěru z ekonomických modelů nebo ze statistických či normativních dat. Platí, že bez ověření údajů o skutečných výdajích si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Z výpisu z účtu žalované za květen 2023 musela žalobkyně rozpoznat, že si žalovaná dodatečný měsíční výdaj ve výši 1 631 Kč nemohla bez dalšího dovolit splácet, když konečný zůstatek na účtu činil 646,51 Kč. I na základě toho měla žalobkyně pečlivě vážit finanční situaci žalované, jednalo se o zjevný varovný signál ohledně její skutečné majetkové (finanční) situace. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 učinil závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a za této situace má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Spotřebitel je tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu v takových splátkách, v jakých je schopen splácet, pokud vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení. Soud prvního stupně uložil žalované splnění povinnosti ve splátkách ve výši 1 000 Kč, kterou považuje za přiměřenou možnostem žalované, když vyšel z toho, že jde o natolik nízkou částku, že by (s ohledem na obvyklou lidskou zkušenost) mělo být v silách žalované ji splácet. Nesplnění jakékoliv jedné splátky spojil se ztrátou výhody splátek. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na míru úspěchu žalobkyně v řízení jí přiznal 43,08 % nákladů.2. Proti tomuto rozsudku, proti výroku v odstavci II., v části nepřiznaného úroku z prodlení se odvolala žalobkyně, ve svém odvolání se zabývala otázkou rozložení důkazního břemene v daném řízení, odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Výslovně však uvedla, že výrok napadeného rozsudku co do lhůty k plnění nenapadá, je to pro ní neúčelné, navrhuje, aby v části, ve které rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud změní a úrok z prodlení žalobkyni přizná, uložil žalované povinnost úrok z prodlení zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku.3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o. s. ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ustanovení § 212 a 212a o. s. ř., tedy pouze ve výroku v odstavci II., o zamítnutí úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 967,12 Kč od 14. 7. 2024 do zaplacení, podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Ve zbytku nebyly výroky odvolání dotčeny a nabyly samostatně právní moci.4. Odvolací soud zcela odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně týkající se úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 79 967,12 Kč od 14. 7. 2024 do zaplacení, soud prvního stupně tento nárok posoudil správně. V odůvodnění rozhodnutí odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, která se otázkou úroku z prodlení zabývá a je zcela v souladu s rozhodnutím soudu prvního stupně. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že nárok na zákonné úroky z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. vzniká žalobkyni až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v době podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. I odvolací soud opětovně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu již z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který se otázkou úroků z prodlení zabýval. Nárok žalobce tedy v této části není důvodný. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně napadené části potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř., a to i ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, který byl rovněž odvoláním dotčen.5. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch, ale žalované náklady odvolacího řízení nevznikly.