5 Co 165/2026-144 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 296 733,42 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (odstavec I. výroku), zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně dále domáhala na žalovaném zaplacení částky 85 578,26 Kč s příslušenstvím (odstavec II. výroku) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 43 494 Kč (odstavec III. výroku). Předmětem jeho posouzení byl nárok ze smlouvy o úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne 20. 6. 2022 a na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 450 000 Kč bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 8,60 % ročně a poplatky podle ceníku žalobkyně v 96 měsíčních anuitních splátkách po 6 548 Kč, avšak svůj závazek nedodržel a uhradil pouze 22 splátek, takže zaplatil celkem 153 266,58 Kč. Okresní soud tuto smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou a po právní stránce ji hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.) jako smlouvu o úvěru, která je však absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o.z., k čemuž přihlédl i bez návrhu podle § 588 o.z. Žalobkyně porušila svou povinnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, když před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, takže smlouva je podle § 87 odst. 1 a § 86 odst. 1. věta druhá tohoto zákona neplatná, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, která je bezdůvodným obohacením podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož platí, že kdo na úkor jiného se bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, v době přiměřené jeho možnostem (podrobně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jelikož žalovaný vyčerpal 450 000 Kč, uhradil jen 153 266,58 Kč, zbývá mu k zaplacení 296 733,42 Kč. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nevznikl ani nárok na úhradu úroku z prodlení, neboť splatnost plnění nastává až na základě určení soudu, takže tento nárok zatím nevznikl. Splátky jistiny po 1 000 Kč se jevily soudu jako přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalovaného v době žádosti o úvěr, když ty aktuální soudu ani žalobkyni známy nejsou a určená výše je přiměřená i dluhu, který musí žalovaný zaplatit. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalobkyně byla úspěšnější (78 %), neúspěšná byla ve 22 %, přiznáno jí tedy bylo právo na náhradu 56 % vyčíslených nákladů, tj. soudního poplatku 15 293 Kč, odměny advokáta za 5 úkonu právní služby po 9 860 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, pětkrát paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu a DPH.2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Brojila proti výši splátek, kterou považovala za nevysvětlenou Soud nijak neodůvodnil zkoumání majetkové situace žalovaného a sám konstatoval, že mu jeho poměry nejsou známy. Rovněž žalovaný byl v řízení zcela pasivní, přitom na něm leží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně možností vrátit bezdůvodné obohacení. Poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, o nějž se tento právní názor opírá a v souladu s nímž rozhodují odvolací soudy (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2025, č. j. 8 Co 203/2025-33, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. 64 Co 48/2025-49 a rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2025, č. j. 15 Co 157/2025-88 a ze dne 7. 8. 2025, č. j. 15 Co 147/2025-122). Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. 22 Co 125/2025-96, jestliže dlužník nijak nereaguje na výzvu věřitele k zaplacení jistiny v době přiměřené možnostem dlužníka ke konkrétnímu datu, lze mít za to, že spor mezi účastníky není a lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídající jeho možnostem, není tak důvod k určení lhůty splatnosti soudem. Jelikož žalovaný nijak netvrdil, ani neprokazoval dobu a výši splátek, z nichž je schopen dluh uhradit, je namístě uložit mu plnění v zákonné pariční lhůtě pro neunesení důkazního břemene. Ze stejných důvodů se neuplatní ani speciální úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a soud by měl postupovat podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku a přiznat žalobci zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. od výzvy po vrácení dlužné částky. Soud zaměňuje hmotněprávní lhůtu a pariční lhůtu k plnění. Dopisem ze dne 23. 10. 2024 žalobce vyzval žalovaného k okamžitému splacení dluhu, čímž mu byla zároveň oznámena splatnost pohledávky ke dni 11. 12. 2024. Žalobci by tak měl být přiznán i zákonný úrok z prodlení dlužné částky. Soud pochybil také v tom, že ve výroku II. zamítl žalobu co do částky 85 578,26 Kč s příslušenstvím bez jeho bližší specifikace. Výrok je neurčitý a není zřejmé, zda soud vyčerpal celý předmět řízení. Žalobce tak navrhuje, aby byl vydán doplňující rozsudek, v němž bude příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 6 628,16 Kč zákonného úroku z prodlení 12,75 % p.a. z částky 296 733,42 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku 26 786,08 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 605,62 Kč úroku 8,6 % p.a. z částky 374 984,80 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 85 578,26 Kč od 14. 2. 2025 zamítnuta, resp. jí bude zčásti vyhověno a aby byl vydán rozsudek, jímž bude prvoinstanční rozhodnutí v odstavci I. výroku změněno tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 296 733,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a pro případ, že soud nevyhoví návrhu žalobce na vydání doplňujícího rozsudku, aby byl vydán rozsudek, jímž odvolací soud prvoinstanční rozhodnutí v odstavci I. změní tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku 296 733,43 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku a v odstavci II. aby byl rozsudek změněn tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit do tří dnů kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 6 628,16 Kč a zákonný úrok z prodlení 12,75 % p.a. z částky 296 733,42 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a žalobci též přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil. Věc tak byla projednána v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.5. Odvolání žalobkyně není důvodné.6. Soud prvního stupně rozhodl o uplatněném nároku věcně správně. Účastníky uzavřenou smlouvu správně posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, přičemž za situace, kdy shledal, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nepřezkoumala schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je uzavřená smlouva podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona a podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. V takovém případě má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., tj. vyčerpané a dosud nesplacené jistiny poskytnutého úvěru. V podrobnostech odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Jeho rozhodnutí v odstavci I. výroku změnil pouze co do lhůty k plnění, kdy soud prvního stupně stanovil splátky 1 000 Kč měsíčně, které se však v poměru k výši žalované částky a k poměrům žalovaného zjištěným v době uzavření úvěrové smlouvy a na jejichž základě měl poskytnutý úvěr splácet anuitními měsíčními splátkami po 6 548 Kč po dobu 96 měsíců a rovněž s přihlédnutím k právu žalobkyně jako věřitele na vrácení dlužné částky v reálné době, stanovil tyto splátky v částce 4 000 Kč měsíčně, za současného stanovení ztráty výhody splátek, což značí, že při nezaplacení splátky, byť i jenom její části, stane se celý zbytek dluhu splatným. Poukazuje-li žalobkyně na důkazní břemeno žalovaného k tvrzení o jeho poměrům má to význam, pokud by žalovaný tvrdil, že jeho poměry jsou takové, že neumožňují ani splácení v těch splátkách, jak je stanovil soud prvního stupně, jinak řečeno, pokud se domáhá splácení dluhu po ještě nižších částkách, což v daném případě nenastalo.7. V této části bylo prvoinstanční rozhodnutí změněno za přiměřeného užití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.8. Jelikož splatnost dluhu vyplývajícího z bezdůvodného obohacení nastává až na základě tohoto soudního rozsudku, nemohl být žalovaný již dříve v prodlení a není proto důvodný požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přisouzené jistiny úvěru, takže tento nárok byl soudem prvního stupně zcela správně zamítnut.9. Pokud nebyl specifikován v ods