5 Co 87/2026-280 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 4 140 895,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 26. 3. 2024 do zaplacení, rozhodl, že žalobce a žalovaná nemají proti sobě právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na žalované straně náhradu nákladů řízení v částce 13 663,44 Kč. Žalobce požadoval zaplacení uvedené částky z titulu náhrady majetkové újmy, kterou mu měla způsobit společnice žalované, , tituly před jménem, , jméno FO, , jako advokátka, když nepřipravila žádné vyjádření a ujistila žalobce, že není potřeba ve věci ničeho činit na základě usnesení Okresního soudu Praha – západ, č. j. , číslo jednací, , které obsahovalo tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. spolu s poučením o rozhodnutí soudu rozsudkem pro uznání, nevyjádří-li se žalobce v poskytnuté lhůtě. Nezaložila do soudního spisu plnou moc, ačkoliv žalobce jí nedal žádný pokyn plnou moc nezaložit. Soud prvního stupně po provedeném dokazování však dospěl k závěru, že v rozhodné době (únor 2023) nebyla , tituly před jménem, , jméno FO, žalobcem zmocněna k jeho zastupování před soudem, tedy, že jí nebyl k zastupování v soudním řízení udělen žalobcem výslovný pokyn. Z e-mailů, které jí žalobce zaslal dne 22. 3. 2023 a 23. 3. 2023, kde ji žádal o zastoupení u soudu nebo zaslání vyjádření a sděloval jí, že jí udělí plnou moc, pokud je to nutné, soud dovodil, že žalobce věděl o tom, že jí plnou moc pro zastupování před soudem neudělil, navíc žalovaná doručení těchto e-mailů rozporovala. I kdyby jí doručeny byly, nelze pověřit advokátku poslední den lhůty k vyjádření prostým e-mailem a očekávat, že bez dalšího pokyn okamžitě splní. Žalobce měl zvolit aktivnější přístup, aby dosáhl akceptace zastoupení z její strany ještě před uplynutím procesní lhůty. , tituly před jménem, , jméno FO, byla žalobcem zmocněna již v listopadu roku 2022 k mimosoudním jednáním o vypořádání majetku mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou, avšak pokyn a zmocnění k zastupování v soudním řízení udělil žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, až v květnu 2023. Z jeho e-mailu ze dne 10. 5. 2023 vyplývá, že žalobce věděl, že je potřeba k dalšímu zastupování u soudu zaslat plnou moc do řízení a zároveň, že toto ještě učiněno nebylo. V době uplynutí lhůty podle § 114b nebyla advokátka zmocněna k výkonu advokacie pro žalovaného v soudním řízení, a tedy mu nemohla výkonem advokacie způsobit újmu. Součástí žalované částky bylo 30 000 Kč, které představovaly podle žalobce zaplacenou zálohu na právní služby, již požadoval vrátit, kde soud pouze poznamenal, že by mohla být uplatněna spíše jako nárok z vadného plnění, avšak protože byla žalobcem uplatněna jako náhrada újmy, jinou právní kvalifikací se ani nezabýval s ohledem na zamítnutí žaloby. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy zcela úspěšná žalovaná se nároku vzdala, vedlejšímu účastníku byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů spočívajících v náhradě nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za 8 úkonů (písemná podání a účast na jednání soudu, včetně přípravy) a náhrada cestovních výdajů za tři jízdy z , adresa, a zpět osobním automobilem, jak je konkrétně rozepsáno v odůvodnění rozsudku, v odst. 35.2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. Závěr soudu, že neexistuje odpovědnost žalované založená pouze na tom, že v době běhu lhůty podle § 114b o.s.ř. nebyla advokátka zmocněna k zastupování v soudním řízení, považoval za nepřijatelně formalistický, který neobstojí z hlediska smyslu a účelu právní úpravy, ani povahy poskytování právních služeb a odpovědnosti advokáta za výkon advokacie. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, v ust. § 24 odst. 1 hovoří o odpovědnosti za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie, což je i poskytování právních rad, posouzení procesní situace klienta a doporučení dalšího postupu. Závěr, který soud učinil, nepostihuje skutečný rozsah a povahu povinností advokáta vůči klientovi. Založení plné moci do soudního řízení je věcí advokáta, který určuje procesní strategii. Pokud disponuje plnou mocí od klienta před zahájením soudního řízení, tak je zřejmé, že pokud klient obdrží výzvu od soudu spolu se žalobou jako první úkon, musí advokát posoudit doručené dokumenty a poučit klienta, jaké kroky bude třeba učinit. Pokud podle soudu žalobce věděl o povinnosti vyjádřit se ke kvalifikované výzvě na základě tam obsaženého poučení, neznamená to, že si byl vědom konkrétních a závažných procesních následků své nečinnosti. Pokud v posledních dnech lhůty kontaktoval advokátku se žádostí o převzetí zastoupení a vyjádření k soudu, přičemž projevil ochotu udělit plnou moc, byl v legitimním očekávání odborné právní pomoci a činil kroky směřující k ochraně svých práv. Na advokátku se obrátil včas, na jeho výzvu nereagovala, z čehož lze dovozovat existenci příčinné souvislosti mezi její nečinností a vznikem tvrzené škody. Vše je umocněno tím, že žalobce neovládá český jazyk a spoléhal na právní pomoc advokátky. Z její strany, měl být řádně a srozumitelně poučen o přísných následcích nevyjádření se k výzvě. Pokud by byl srozuměn s tím, že nevyjádřením se automaticky uzná uplatněný nárok, nedávalo by smysl pokračování v mimosoudních jednáních. To naopak svědčí o tom, že si následků rozsudku pro uznání vědom nebyl a nárok manželky v žalobě pro něj nebyl přijatelný. Odpovědnost nelze klást na žalobce jakožto laika, když existují různé typy soudních výzev s různými důsledky. Advokátka nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když nejméně od února 2023 měla povědomost o existenci kvalifikované výzvy, kterou jí žalobce spolu se žalobou na vypořádání SJM doručil. Ani přes jeho výslovný dotaz jej před uplynutím lhůty nepoučila o nutnosti se k výzvě vyjádřit a neupozornila na reálné riziko vydání rozsudku pro uznání. Ani po založení plné moci do soudního spisu nenahlédla, nepožádala o prominutí zmeškané lhůty, neprovedla žádné procesní kroky a žalobce nechávala v domnění, že soud bude meritorně rozhodovat a ani po vydání rozsudku pro uznání si nebyla vědoma skutečného procesního stavu věci, když dovozovala z nedoručení předvolání k jednání, že se jedná o pochybení soudu. Porušila tak povinnost postupovat s náležitou odbornou péčí ve smyslu § 16 zákona o advokacii. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , je advokát při poskytování právních služeb klientovi povinen postupovat s náležitou odbornou péčí, to předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si v případě potřeby pokynů (informovaného souhlasu) klienta. Podle rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení. V projednávané věci však při zohlednění relevantních okolností a povaze pochybení advokátky je příčinná souvislost zcela zjevná. Plná moc byla žalobcem advokátce udělena již v listopadu 2022 a do soudního spisu založená v květnu 2023. Již v době plynutí lhůty pro vyjádření se ke kvalifikované výzvě žalobce jí sdělil, nechť plnou moc do spisu bezodkladně založí a dotazoval se, zda je třeba se vyjádřit. Soud prvního stupně přesouvá odpovědnost za odborné vedení věci z advokátky na klienta – laika, jemuž nelze klást k tíži, že se v posledních dnech lhůty pouze ujistil, zda je třeba učinit další procesní kroky. Po klientovi nelze spravedlivě žádat, aby advokáta opakovaně urgoval, kontroloval jeho postup. Podle soudu by v podstatě stačilo v rámci vyjádření se k výzvě přeposlat soudu vyjádření k návrhu na vypořádání SJM v rámci mimosoudních jednání ze dne 9. 12. 2022. Její nečinnost nelze vysvětlit poukazem na absenci procesního zmocnění k zastupování v soudním řízení a omlouvat absencí plné moci ve spise. Soud neprovedl žalobcem navržené důkazy k prokázání tvrzení o doručení dvou e-mailů ze dne 22. a 23. 3. 2023, neboť vycházel z názoru, že v posledních dnech lhůty již nelze po advokátce spravedlivě požadovat, aby činila jakékoliv procesní kroky. Ve skutečnosti lhůta uplynula až 27. března 2023. Tyto důkazy měly být provedeny minimálně za účelem ověření věrohodnosti výpovědi advokátky, která jejich doručení popírala a která v době poskytování právních služeb žalobci vystupovala jako společník a jednatel žalované, byla slyšena jako svědek, který má přímý a eminentní zájem na výsledku řízení, takže její výpověď nutno hodnotit se zvýšenou obezřetností. O její věrohodnosti vyvolává pochybnost i skutečnost, že ani ne dva měsíce po podání žaloby zanikla její účast v žalované společnosti. Pokud by advokátka vycházela z předpokladu, že žalobce na kvalifikovanou výzvu reagoval, bylo její povinností si