23 C 88/2012-783 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal vůči původně žalované [titul]. [jméno] [příjmení] ochrany osobnosti s tvrzením, že v březnu 2001 při plnění pracovních úkolů utrpěl pracovní úraz [anonymizována dvě slova]. Následně podstoupil opakované operace [anonymizována dvě slova], přičemž k tišení bolesti mu byla předepisována analgetika obsahující účinnou látku tramadoli hydrochloridum. Lék mu předepisovala [titul]. [příjmení] jako jeho praktická lékařka v nepřípustném nadměrném množství (až pětinásobek denních dávek, v roce [rok] dokonce až 7,5 násobek denní dávky). Maximální doporučená dávka léku s obsahem účinné látky tramadoli hydrochloridum je 400 mg. Jedním z nežádoucích účinků léku je vznik epileptických záchvatů, když podle dostupných poznatků lékařské vědy může být riziko jejich vzniku zvýšeno, jestliže je překračován doporučený horní limit pro dávkování léku. Tento lék je možné užívat pouze po nezbytnou dobu, přičemž při dlouhodobém užívání je nutná lékařská kontrola v pravidelných, krátkých intervalech a alespoň krátkodobé přerušení podávání tohoto léku. Dlouhodobé užívání léku může vést ke vzniku tělesné nebo psychické závislosti. [titul]. [příjmení] při léčbě žalobce nepostupovala lege artis, čímž porušila jí stanovenou povinnost v čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, § 11 odst. 1 a § 55 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. V důsledku jejího pochybení při ordinaci předmětného léku došlo u žalobce ke vzniku závislosti na opiátech. Pokud [titul]. [příjmení] namítá, že byl na tramadolu závislý již v době, kdy jej zaregistrovala, je otázkou, zda u něj byla v té době rozvinuta závislost lehká, či zda se již jednalo o stav těžké závislosti, ale ani v případě, kdyby závislost na tramadolu u žalobce vznikla již dříve, než se stal jejím pacientem, nemohla by tato okolnost vést ke zbavení její odpovědnosti za újmu. Navíc, přes vědomost o jeho závislosti na tramadolu, lék s obsahem této látky žalobci dále předepisovala, a to způsobem non lege artis. Již ve zprávě ze dne [datum] je výslovně uvedeno„ nepodávat žádné opioidy (tramadol) !!“. Nadužívání předmětného léku způsobilo u žalobce vznik epilepsie, přičemž četnost těchto záchvatů se u žalobce stále zvyšuje. V souvislosti s užíváním léku trpí žalobce nespavostí, nadměrným pocením, obsedantně-kompulzivní poruchou, poruchami paměti a zvýšenou nervozitou. Opakovaně se pokoušel své závislosti zbavit, ale bezúspěšně. Tyto následky jsou předmětem řízení před Okresním soudem v Ostravě. Žalobce žije v neustálých obavách z dalších epileptických záchvatů, je pro něj velice nepříjemné, pokud k záchvatu dojde na veřejném místě. Zdravotní obtíže žalobce zapříčiněné nadužíváním předmětného léku, jakož i samotná závislost negativně ovlivnila jeho život, došlo k narušení vztahů s jeho blízkými a přáteli, není schopen vést plnohodnotný společenský život, rovněž založení rodiny považuje za podstatně ztížené, přerušil kontakty se svými přáteli, jeho dlouhodobý vztah s přítelkyní se rozpadl, jeho profesní uplatnění je omezeno. Jednáním [titul]. [příjmení] došlo k zásahu do jeho práva na ochranu zdraví, které v sobě zahrnuje právo na ochranu tělesné integrity fyzické osoby, právo na poskytování lékařské péče na nejlepší dosažitelné úrovni. Bylo zasaženo rovněž právo žalobce na ochranu soukromí, tedy i právo na rodinný život. Bylo zasaženo do jeho práva na svobodné rozhodování, jelikož závislostí žalobce došlo k omezení volního rozhodování žalobce ve vztahu k ukončení užívání předmětného léku. S ohledem na závažnost újmy způsobené žalobci je morální satisfakce nepostačující, proto požadoval po žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 600.000 Kč. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o 500.000 Kč s tvrzením, že následky neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce pokračují, prohlubují se, dochází ke zhoršování psychického stavu žalobce, ke zhoršování jeho sociální fobie a agorafobie, dosavadní požadovaná částka je nepostačující. Změna žaloby byla připuštěna usnesením, které nabylo právní moci dne [datum]. Poté podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil svou žalobu o další částku 500.000 Kč s tvrzením, že v důsledku neoprávněného zásahu [titul]. [příjmení] do jeho osobnostních práv došlo k natolik zásadnímu narušení kvality života jeho psychickými a fyzickými zdravotními problémy, je natolik limitován v každodenním životě, po tak dlouhou dobu, že dosud požadovaná nemajetková újma v penězích je nepostačující. Změna žaloby byla připuštěna usnesením, které nabylo právní moci dne 9. 9. 2015. 2. Původně žalovaná ([titul]. [příjmení]) navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce jejím jednáním nedošlo. Praktickou lékařkou žalobce se stala v dubnu [rok] a již dne [datum] u něj nabyla podezření ze závislosti na opiátech. Z tohoto důvodu jej odeslala na psychiatrické vyšetření. Není pravdou, že žalobci začala předepisovat tramal. Praktickou lékařkou žalobce se stala v době, kdy se již nacházel ve stavu těžké závislosti na tomto léku. Ze zprávy ze dne [datum] lze vyčíst, že v době sepsání této zprávy byl žalobce již tři roky na tramalu závislý. Přestože žalobce v následujících obdobích opakovaně podstupoval odvykací léčbu, nikdy ji nedokončil. Zpochybnila tvrzení žalobce o maximální doporučené denní dávce léku tramal a následcích, které její překračování vyvolalo. Množství dávkování uváděné v tzv. příbalovém letáku k léku je pouze doporučené, lze předepsat i dávku vyšší, je to vždy na rozhodnutí příslušného lékaře, který jej činí zcela podle pravidel lege artis, tedy zda nechá pacienta trpět bolestí, nebo bude tuto bolest medicínsky potlačovat. Žádný právní předpis neupravuje nejvyšší možné přípustné dávkování, doporučené dávkování není z hlediska postupu lege artis závazné. Navíc žalobce byl vždy o léku, jeho dávkování a jeho nežádoucích účincích řádně poučen, a s ohledem na podezření a později diagnostikovanou závislost opakovaně posílán na odvykací kůru. Byly to pouze subjektivní potíže žalobce, vyplývající z jeho pracovního úrazu v podobě velkých bolestí, které jí žalobce prezentoval a které řešila, a to s ohledem na shora uvedené medicínské dilema tím, že tyto bolesti potlačovala. Mezi jejím jednáním a následky prezentovanými žalobcem neexistuje příčinná souvislost. Pokud žalobce následně rozšířil svou žalobu o další zadostiučinění, vznesla námitku promlčení. 3. Ve věci bylo rozhodnuto rozudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2015, č. j. 23 C 88/2012-225, kterým byla žaloba zamítnuta pro důvodně vznesenou námitku promlčení, která nebyla shledána v rozporu s dobrými mravy. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém k posouzení námitky promlčení soudem prvního stupně namítal, že o tom, že žalovaná vznesla námitku promlčení, se poprvé dozvěděl až z odůvodnění předmětného rozsudku. V průběhu řízení před soudem prvního stupně nikdy nezaznamenal, že by námitka promlčení byla žalovanou uplatněna. Konstatování soudu prvního stupně, že žalovaná tuto námitku vznesla, byla pro žalobce zcela novou a překvapivou skutečností. Následně žalobce zjistil, že tato námitka byla vznesena v písemném podání žalované ze dne [datum], které však žalobci nebylo soudem prvního stupně před rozhodnutím ve věci samé doručeno. Toto podání obdržel žalobce až dne [datum] na základě vlastní žádosti. Soud prvního stupně tím, že žalobci ještě před rozhodnutím ve věci samé předmětné podání, v němž byla uplatněna námitka promlčení, nezaslal, odňal žalobci možnost se v průběhu řízení před soudem prvního stupně k této námitce vyjádřit. Tímto pochybením soudu prvního stupně bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces, jehož součástí je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu, a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 654/03). Rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o promlčení, bylo z tohoto důvodu pro žalobce navíc zcela nepředvídatelné. Předvídatelnost rozhodnutí je rovněž součástí práva na spravedlivý proces (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 654/03). Rovněž toto je důvodem pro zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K samotnému promlčení uvedl, že počátek promlčecí doby náhrady újmy za neoprávněný zásah do osobnostních práv není možno odvozovat pouze od okamžiku, ve kterém došlo k jednání zakládající neoprávněný zásah, nýbrž je nutný i vznik újmy na osobnosti fyzické osoby. Protiprávní jednání nemusí vždy spadat v jedno se vznikem újmy na osobnostních právech (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 477/2001, podle něhož pojem události, z níž škoda vznikla, užitý v § 106 odst. 2 ObčZ, zahrnuje nejen protiprávní úkon či právně kvalifikovanou událost, které vedly ke vzniku škody, ale i vznik škody samotné). Uvedený závěr je s ohledem na podobnost odpovědnosti za nemajetkovou újmu dl