11 CO 233/2021-201 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 952.181 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky za dobu od [datum] do zaplacení a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku [částka]. 2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkala nepřezkoumatelnost rozsudku ve vztahu k výroku o zaplacení částky [částka] Okresní soud použil podle mínění odvolatelky nesprávně zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), namísto zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“). Záruka a odpovědnost za vady díla byly mezi účastníky sjednány dle § 562 a § 563 obch. zák., přičemž se jednalo o„ úpravu díla“ komplexní. Podle závěrů okresního soudu nastala absurdní situace, kdy byl smluvní vztah sjednán v režimu obč. zák., avšak s výjimkou záruky a odpovědnosti za vady. Čl. 7 smlouvy o dílo měl být správně vyložen jako dohoda o aplikaci obch. zák.; podmínka písemné formy smlouvy byla splněna. Okresní soud se měl zabývat výkladem projevu vůle smluvních stran dle interpretačních pravidel v § 266, resp. § 262 obch. zák. Použití obch. zák. vyloučil na podkladě formalistické úvahy, ze zjištění, že smlouva o dílo neobsahovala doslovný text o tom, že (smlouva) se bude řídit obchodním zákoníkem. Krajský soud zmínil podřazení smluvního vztahu režimu obč. zák. ve svém předchozím rozsudku ze dne 30. 5. 2019, č. j. 11 Co 121/2019-96, pouze v rámci předběžné úvahy vybočující z předmětu tehdejšího odvolacího přezkumu. Práva z odpovědnosti za vady díla žalobkyně uplatnila v souladu se smlouvou v průběhu čtyřleté promlčecí doby dle § 397 obch. zák. Námitka promlčení proto neobstojí. Žalovaný ji navíc vznesl v rozporu s dobrými mravy. Text smlouvy o dílo vyhotovil žalovaný. V záhlaví listiny neuvedl podřízení smluvních vztahů režimu obch. zák.; v čl. 7 smlouvy v souvislosti se zárukou za jakost a odpovědností za vady obch. zák. zmínil. Ačkoli si byl vědom komplexní právní úpravy díla dle obch. zák., včetně čtyřleté promlčecí lhůty, založil svou obranu na námitce promlčení, s odkazem na promlčecí lhůtu dvouletou. Od žalobkyně vylákal úmyslně finanční prostředky, jejichž větší část použil ve svůj prospěch, nevyzvedával si poštu a pobýval v cizině. Promlčení nezavinila žalobkyně, nýbrž žalovaný, kterého nebylo možno za popsaných okolností kontaktovat. Smlouvy mají být plněny. Žalobkyně použila na stavbu rodinného domu celoživotní úspory, úvěr, a nemá prostředky na odstranění vad díla. Vydáním napadeného rozsudku bylo jednání žalovaného vlastně legalizováno. Zneužití práva přitom nelze přiznat právní ochranu. Žalobkyně od smlouvy odstoupila v průběhu provádění díla. Důvody k odstoupení, které konkretizovala již v návrhu na vydání platebního rozkazu, spočívaly nejen v prodlení žalovaného, ale především ve flagrantních vadách díla, z nichž některé nelze odstranit. Účastníci smlouvy si proto měli vrátit navzájem to, co podle smlouvy plnili. Vzhledem k vadám díla vyhodnoceným v Odborném stavebně technickém posouzení ze dne [datum], ve znaleckém posudku [číslo] jeho dodatku [číslo] žalovaný nemá nárok na zaplacení náhrady za plnění spočívající v provedení části díla. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] připadající na práce, které žalovaný vůbec neprovedl. Náklady žalovaného související s vydáním rozsudku pro zmeškání, který byl změněn (tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává), zavinil okresní soud, který přehlédl neúplnost žalobních tvrzení a vydal rozsudek pro zmeškání, aniž žalobkyni vedl k doplnění neúplné žaloby. O náhradě nákladů řízení rozhodl nezákonně, jestliže přenesl důsledky spojené se zmíněným pochybením na žalobkyni. S touto argumentací se odvolatelka domáhala obsahově změny napadeného rozsudku tak, že soud její žalobě vyhoví. 3. Žalovaný obsahem vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit, s odůvodněním, že žalovaná pohledávka nevznikla. 4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. 6. Podle § 631 obč. zák. smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí. 7. Podle § 642 odst. 2 obč. zák. objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě. 8. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 9. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. 10. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. 11. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslé bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. 12. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu a s jeho závěrem o skutkovém stavu uvedenými v odstavcích 6. - 8. odůvodnění napadeného rozsudku a v podrobnostech na ně pro stručnost odkazuje. Tam vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů a jejich správnost žalobkyně ostatně obsahem odvolacích námitek nezpochybňovala. 13. Z doplňujících tvrzení žalobkyně přednesených u jednání odvolacího soudu na jeho výzvu a z úředně ověřené kopie smlouvy o dílo ze dne [datum] bylo zjištěno, že originál smlouvy o dílo s textem vyhotoveným strojopisem (vyjma vlastnoručních podpisů účastníků a údaje o datu uzavření smlouvy) žádný další ručně psaný text neobsahoval. Úředně neověřená kopie smlouvy o dílo zařazená na [číslo listu] spisu, v jejímž záhlaví je ručně vepsáno blíže nezjištěnou osobou„ Režim 40/1964 Sb., 513/1991 Sb.“, se s originálem listiny v této části neshoduje. 14. Krajský soud neměl výhrady ani k právním závěrům, na jejichž podkladě okresní soud za použití výše citovaných hmotně-právních ustanovení žalobu zamítl. Žalobkyně v řízení před okresním soudem neprokázala a ani netvrdila, že účastníci uzavřeli písemnou dohodu ve smyslu § 262 zákona č. 513/1991 Sb., obch. zák., totiž že se jimi uzavřená smlouva o dílo bude řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Odkaz na posledně cit. zákon obsažený v čl. 7 smlouvy kvalifikovanou dohodou dle § 262 obch. zák. není, neboť se týká pouze ujednání o právech a povinnostech z odpovědnosti za vady díla, nikoli režimu celé smlouvy. Právní vztahy účastníků citovanou smlouvou založené proto spadají pod příslušná ust. zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. 15. Ze žalobních tvrzení bylo evidentní, že nárok na zaplacení částky [částka] je promlčen dle § 101 a § 107 obč. zák. Ke zrušení smlouvy o dílo došlo v důsledku písemného odstoupení od smlouvy žalobkyní dopisem ze dne [datum] zaslaným na adresu žalovaného dle smlouvy o dílo podle § 642 odst. 2 a § 48 obč. zák., doručením zmíněné písemnosti žalovanému počátkem [číslo]. Písemnost je třeba považovat za řádně doručenou, jestliže ji žalobkyně zaslala žalovanému na jeho adresu ve smlouvě uvedenou, a písemnost se tak ocitla ve sféře dispozice jejího adresáta. Okamžikem zrušení smlouvy vzniklo účastníkům právo na vzájemné vypořádání vztahů ze zrušené smlouvy podle § 457 a § 458 obč. zák. Tříletá objektivní lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy začala plynout ode dne následujícího po doručení odstoupení od smlouvy žalovanému (v [číslo]) a její běh ke dni zahájení řízení ([datum]) neskončil. Počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty se váže ke stejnému okamžiku jako počátek lhůty objektivní. Ke dni odstoupení od smlouvy žalobkyně věděla, že se žalovaný na podkladě zrušené smlouvy obohatil, a měla rovněž informace o tom, v jakém rozsahu se tak stalo. Věděla totiž, jakou peněžní částku žalovanému zaplatila na cenu díla formou záloh a měla již k dispozici (od [číslo]) odborné posouzení závad stavebních prací; měla tedy přístup k rozestavěnému domu a informace o tom, jaké