11 CO 237/2021-2117 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal všechny žalované zaplatit společně a nerozdílně a) žalobkyni částky 72.908 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně ze stejné částky od 1. 9.1996 do zaplacení a 37.236 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně ze stejné částky od 1. 9. 1996 do zaplacení, každému z ostatních žalobců částky 24.302 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně ze stejné částky od 1. 9. 1996 do zaplacení a 12.412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21% ročně ze stejné částky od 1. 9. 1996 do zaplacení, vše ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 2.565.825 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně z částky 1.943.320,90 Kč od 1. 9. 1996 do zaplacení a z částky 2.676.711,70 Kč od 21. 1. 1997 do zaplacení proti a) žalobkyni a v rozsahu částky 855.276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně z částky 647.774,30 Kč od 1. 9. 1996 do zaplacení a z částky 892.237,25 Kč od 21. 1. 1997 do zaplacení ve vztahu ke každému z dalších tří žalovaných žalobu zamítl. Žalobce a) - d) zavázal zaplatit společně a nerozdílně 1., 5. a 6. žalovaným k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 1.052.408 Kč. Žalovaným 2., 3., 4. a vedlejší účastnici na straně 4. žalovaného právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení nepřiznal. Všechny žalované zavázal zaplatit na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě společně a nerozdílně a) žalobkyni k rukám jejího advokáta částku 673.395 Kč a c) a d) žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 623.167 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku; b) žalobci právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě nepřiznal. Všem žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 27.909 Kč. 2. Problematika procesního nástupnictví je vyložena v odstavcích 14. a 15. odůvodnění tohoto rozsudku. Krajský soud použil pro stručnost v dalších pasážích zpravidla zjednodušené označení účastníků„ žalobci“ a„ žalovaní“ také v případě, že se jednalo o jejich právní předchůdce. 3. Žalobci uplatnili čtyři samostatné nároky označené v průběhu řízení buď arabskými číslicemi, nebo prvými čtyřmi písmeny abecedy. Pro přehlednost a srozumitelnost odůvodnění rozsudku budou žalobní nároky dále označovány pouze řadovými číslicemi 1. – 4., s tím, že jde o nároky: 1) na náhradu škody na domě způsobené zanedbáním údržby, odstraněním součástí a příslušenství domu a úmyslnou devastací v částce 153.627 Kč, 2) na náhradu škody na arkýři a fasádě domu v částce 294.690 Kč, 3) na zaplacení částky 4.830.634 Kč v souvislosti s neoprávněným užíváním nemovitostí žalovanými v době od 1. 8. 1990 do 13. 11. 1995 a 4) na zaplacení částky 74.472 Kč odpovídající nájemnému za pozemek parc. [číslo] zahrada. Nároky se upínají k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], jako pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je dům [č. p. číslo], a pozemek parc. [číslo] zahrada, v k. ú. [část obce] (dále také jen„ nemovitosti“). 4. Proti rozsudku podala a) žalobkyně včasné odvolání, jímž brojila, jde-li o věc samu, proti zamítavému výroku v poměru mezi a) žalobkyní na jedné straně a všemi žalovanými na straně druhé. Poté, kdy své odvolání vzala zčásti zpět (jak bude vyloženo dále), koncentrovala je ve zbývající části do následujících námitek: Ohledně nároku na zaplacení částky odpovídající výši obvyklého nájemného za užívání nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobců za dobu od 1. 8. 1990 do 13. 11. 1995 nesouhlasila se závěrem o promlčení nároku za dobu do 11. 11. 1994 pro uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Škoda, případně bezdůvodné obohacení žalovaných byly vyvolány úmyslně; nárok za dobu od 31. 8. 1991 do 13. 11. 1995 promlčen není. Žalovaní nebyli v dobré víře, že jsou vlastníky nemovitostí, ode dne 30. 8. 1991. Nejpozději od stejného dne měli minimálně nepřímý úmysl se obohatit. Námitka promlčení nároku navíc odporuje dobrým mravům a je nepřiměřeně tvrdým postihem žalobců, neboť žalovaní se podíleli na marném uplynutí promlčecí lhůty. Okresní soud správně dovodil, že žalobci mohli žalovat o náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení teprve po zápisu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí, tj. v 12/ 1995, neboť do té doby nebylo vlastnické právo žalobců postaveno najisto. Do 13. 11. 1995 žalovaní odmítali nemovitosti vyklidit a vyhrožovali žalobcům, že na ně podají trestní oznámení, pokud je žalobci začnou užívat. Do doby jejich vyklizení žalobci nemohli zjistit výši škody, resp. bezdůvodného obohacení, výměru a dispoziční řešení domu. Obvyklé nájemné v daném místě a čase stanovené částkou 190 Kč/1m2 ročně (tj. ve výši regulovaného nájemného) není adekvátní, neboť v letech 1992 - 1996 dosahovalo limitu 3.000 Kč/1m2 ročně. Judikatura citovaná okresním soudem není použitelná, neboť se vztahuje k otázce bezdůvodného obohacení, avšak žalobci uplatnili nárok na náhradu škody. Žalovaní netvrdili, že uzavřeli dohodu, jakou část nemovitostí bude každý z nich užívat; o takové dohodě žalobce neinformovali (k tomu viz rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 3141/2012). Nadto 2) a 3) žalovaní připustili, že nájemní smlouvu k pozemku parc. [číslo] s [název univerzity] [anonymizováno] z formálních důvodů podepsali. S touto argumentací se a) žalobkyně domáhala změny rozsudku v napadené části tak, že soud ve stejném rozsahu její žalobě vyhoví. 5. Proti rozsudku podali včasné odvolání všichni žalovaní. Žalované 1., 5. a 6. v něm uvedly: Nárok na plnění za dobu od 12. 11. 1994 do 13. 11. 1995 hodnotil okresní soud jako nárok na náhradu škody způsobené neoprávněnou držbou nemovitostí, aniž vysvětlil, z jakých skutečností tento závěr dovodil. Stav zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí nebyl protiprávním jednáním žalovaných; předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu tedy nebyly splněny. Vlastnické právo k nemovitostem bylo zapsáno ve prospěch žalovaných dle kupní smlouvy ze dne 25. 7. 1990. Žalovaní smlouvu sjednali v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, tj. že nemovitosti nabývají od vlastníka. Okresní soud se nevypořádal s námitkou, že dům [č. p. číslo] nebyl způsobilý k užívání a přenechání do nájmu pro absenci kolaudačního rozhodnutí, havarijní stav nosných stropních konstrukcí a schodiště. Neuspokojivý technický stav domu způsobený neodbornými stavebními zásahy při rekonstrukci v letech 1978 – 1982 byl zachycen již ve znaleckém posudku [znalecký ústav] [anonymizováno 5 slov] [obec] ([anonymizována dvě slova]„ [zkratka znaleckého ústavu]“) z roku 1982, v rozhodnutí stavebního úřadu z roku 1996 a ve zprávě stavební firmy [název] z roku 2016. Zjištěny byly uhnilá záhlaví stropních trámů a přetížení stropních konstrukcí betonovou vrstvou provedenou při rekonstrukci v letech 1978 - 1982. Pro vyjmenované závady nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí a v roce 1996 stavební úřad zakázal vstup do vyšších podlaží domu. Důkaz obsahem dokumentů stavebního úřadu dle návrhu žalovaných soud neprovedl. Vycházel z posudku [titul] [příjmení], v němž byl technický stav objektu hodnocen jako bezvadný. Jmenovaný byl znalcem v oboru ekonomika, nikoli stavebnictví; dům neprohlédl a nebyl soudem vyslechnut; jeho úkolem bylo nemovitosti před jejich prodejem ocenit. Jím podaný popis objektu částečně odporoval tehdejšímu reálnému stavu nemovitostí. Posudek (použitelný k důkazu pouze jako listina) odporuje ostatním důkazům v řízení provedeným. Výpovědi původních žalovaných v roli svědků v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 218/98, o stavu domu v době, kdy jej zakoupili, okresní soud dezinterpretoval. Žalovaní uvedli, že budova tehdy neměla viditelné vady, případně že zjevné vady nezaznamenali. Netvrdili, že stav domu byl bezvadný. O statických problémech tehdy neměli tušení a nevěděli, že dům není zkolaudován. Odborný posudek stropních konstrukcí„ v objektu advokátní poradny v [obec]“ byl zpracován [znalecký ústav] v 8/ 1982 a je zmíněn ve dvou rozhodnutích stavebního úřadu ze dne [datum], [číslo] [číslo]. Byl objednán Krajským sdružením advokátů („ KSA“) z důvodu nadměrných deformací stropů a předložen původními žalobci ve věci sp. zn. 30 C 218/1998. V oddíle 3. posudku bylo uvedeno, že v sondě č. 3 bylo zjištěno„ narušení hnilobou takového rozsahu, že stav trámů lze označit za havarijní. Tato sonda byla provedena v místech, kde dlouhodobě docházelo k zatékání do stropní konstrukce z přilehlé dlážděné terasy. Trubka pro odvodnění terasy byla ucpána, a tím vyřazena z funkce“. K narušení stropních trámů hnilobou a k neodborným zásahům s následkem přetížení stropů, schodiště a jejich havarijního stavu došlo dlouho před uzavřením kupní smlouvy dne [datum]. Skutkový závěr o narušení stropních trámů v arkýři plynoucí z citovaného posudku okresní soud zohlednil. Při hodnocení důkazů tak postupoval nekonzistentně a vycházel z navzájem si odporujících skutkových zjištění. Ze stu