15 CO 140/2022-291 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem (v pořadí druhým) rozhodl tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 400 000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 1 400 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 7,75 % ročně (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 133 733 Kč (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení ve výši 280 Kč (výrok IV.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě soudní poplatek za řízení ve výši 140 000 Kč (výrok V.). 2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení kupní ceny ze smlouvy o prodeji nemovitostí je důvodná. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi úpadcem jako prodejcem a žalovanou jako kupující byla uzavřena dne [datum] kupní smlouva, kterou úpadce převedl tam uvedené nemovitosti do vlastnictví žalované za sjednanou cenu 1 400 000 Kč. Pohledávka na zaplacení kupní ceny měla zaniknout v důsledku zápočtu obsaženého v kupní smlouvě. V bodě III. kupní smlouvy byl ujednán zápočet s tím, že vzhledem k existenci dluhu [jméno] [příjmení] vůči žalované ze Smlouvy o úvěru ve výši 1 459 135 Kč bude kupní cena uhrazena zápočtem vzájemných pohledávek, přičemž žalovaná jako nabyvatelka zbývající část pohledávky ve výši přesahující částku 1 400 000 Kč dlužníkovi promíjí. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl povolen dne [datum] a právní účinky vkladu nastaly dne [datum]. 3. Okresní soud dále dovodil, že úpadci pohledávka na zaplacení kupní ceny ve výši 1 400 000 Kč nezanikla předmětným zápočtem, neboť tento je pro neurčitost neplatný, a proto nemohl přivodit zánik pohledávky na zaplacení kupní ceny. Neurčitost dohody o zápočtu shledával okresní soud v tom, že v předmětném zápočtu obsaženém v čl. III. kupní smlouvy nebyly vzájemně započítávané pohledávky specifikovány určitě. V dohodě o započtení byla uvedena jen celková započítávaná částka, nikoli již jednotlivé samostatné nároky, z nichž celková pohledávka žalované určená k zápočtu byla složena. Nutnost přesné specifikace započítávaných pohledávek vyplývala již z tehdy platné právní úpravy a rovněž z judikatury Nejvyššího soudu, např. viz rozsudek ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 32 Odo 1498/2006. Odkaz žalované na specifikaci započítávaných pohledávek v jiných, dlužníkem podepsaných listinách, není dle okresního soudu právně významný, protože to na neurčitosti zápočtu co do neurčitého vymezení započítávané pohledávky v zápočtu nic nemění. Nadále totiž není seznatelné, jaké konkrétní pohledávky a v jaké výši žalovaná oproti pohledávce úpadce na zaplacení kupní ceny započetla, není tedy zřejmé, v jakém rozsahu a jaké pohledávky žalované zanikly zápočtem, v důsledku toho není ani jasné, v jakém rozsahu a jaké konkrétní pohledávky žalované zanikly prominutím dluhu. Námitku promlčení stran nároku na zaplacení kupní ceny neshledal okresní soud důvodnou. Kupní cena byla splatná dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum], což je dva dny před uplynutím obecné tříleté promlčecí doby. Okresní soud proto žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 1 400 000 Kč. Naopak žalobu co do požadovaného úroku z prodlení z dlužné částky z důvodu důvodně uplatněné námitky promlčení zamítl, neboť úroky z prodlení učinila žalobkyně předmětem řízení až [datum], tj. po marném uplynutí promlčecí doby. Pro úplnost okresní soud uvedl, že kupní smlouvu nepovažoval za neplatnou pro údajný omyl úpadce, jenž měl spočívat v tom, že uvěřil tvrzení žalované, že jí dluží z úvěrové smlouvy částku 1 459 135 Kč. 4. Proti tomuto rozsudku, konkrétně proti výrokům I., III., IV. a V., podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil žalobkyni i povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zamítavý výrok II. rozsudku nebyl napaden a tento nabyl odděleně právní moci. Žalovaná oponovala správnosti závěru okresního soudu o neplatnosti dohody o zápočtu, na základě kterého mělo dojít k úhradě kupní ceny. Závěr o neplatnosti úkonu v důsledku jeho neurčitosti je možno přijmout až poté, co se nedostatky úkonu nepodaří překlenout ani výkladem za použití výkladových pravidel dle § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a dle § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Okresní soud měl proto zjišťovat vůli a úmysl jednajících osob, a to jejich výslechem, což okresní soud neučinil, a proto jeho závěr o neurčitosti a tedy neplatnosti dohody o zápočtu je nesprávný. Započtení obsažené v čl. III. kupní smlouvy je platné, obě strany zápočtu věděly, a byly zcela srozuměny s tím, které vzájemné pohledávky se započítávají a ostatně i z výslechu úpadce plyne, že kupní cena za dům měla být na pokrytí úvěru, který mu byl ze strany žalované poskytnut. Po zesplatnění úvěru sepsala žalovaná s úpadcem dne [datum] uznání dluhu, v němž úpadce uznal svůj dluh, jehož výše dosahovala ke dni [datum] částky 1 451 665 Kč a skládala se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 729 944 Kč, z nesplaceného smluvního úroku 496 721 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 225 000 Kč. Stejného dne pak byla uzavřena předmětná kupní smlouva, přičemž započítávaná částka jako pohledávka žalované ze smlouvy o úvěru je zde uvedena ve výši vyšší, a to 1 459 135 Kč, neboť došlo k navýšení o úrok z prodlení. Na platnosti a určitosti zápočtu nemůže mít dle názoru žalované vliv to, že ve vzájemném zápočtu není přesně vyčísleno, z jakých jednotlivých částek se celková pohledávka žalované vůči úpadci skládá, když v tomto směru odkázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 350/2006. Na započtení by se mělo hledět spíše jako na platné i s ohledem na judikaturní závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 571/06. 5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) posoudil odvolání žalované jako odvolání včasné, odvolání přípustné a podané osobou k tomu subjektivně legitimovanou. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu tj. ve výrocích I., III., IV. a V., když zamítavý výrok II. nabyl odděleně právní moci, neboť proti němu odvolání podáno nebylo a nejedná se o výrok závislý. Při přezkumu přezkoumal odvolací soud i řízení vydání rozsudku předcházející. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování pak dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a ohledně meritorního výroku shledal důvody pro jeho potvrzení, v marginálním rozsahu stran nemeritorních výroků byly shledány podmínky pro jejich změnu. 7. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně se jako insolvenční správkyně úpadce [jméno] [příjmení] (dále jen„ úpadce“) v řízení zahájeném dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 400 000 Kč, po připuštěné změně podáním došlým soudu dne [datum] se domáhala zaplacení této částky i s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Tato částka byla žalobou uplatněna jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (odpovídající hodnotě předmětných nemovitostí) v případě neplatnosti kupní smlouvy, případně jako nárok na zaplacení kupní ceny, v případě, že je kupní smlouva platná. 8. Žalobkyně skutkově tvrdila, že úpadce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] žalovaná mu poskytla úvěr ve výši 750 000 Kč. Následně žalovaná úvěr pro prodlení úpadce s hrazením splátek zesplatnila a za deset měsíců od počátku čerpání požadovala po úpadci zaplatit kromě dlužné jistiny úvěru i úroky a smluvní pokuty ve výši 709 135 Kč, což žalobkyně hodnotí jako rozporné s dobrými mravy. Žalovaná následně úpadci sdělila, že po zesplatnění dluží žalované z titulu smlouvy o úvěru celkem částku 1 459 135 Kč, čímž úpadce uvedla v omyl. Úpadce uzavřel dne [datum] jako vlastník nemovitostí s žalovanou dne [datum] kupní smlouvu, kterou prodal žalované předmětné nemovitosti. Tuto kupní smlouvu právně hodnotí žalobkyně jako neplatnou (§ 49a obč. zák.) z důvodu omylu úpadce o výši jeho dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalovaná následně převedla nemovitosti na [jméno] [příjmení]. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k vrácení předmětných nemovitostí, a pro případ, že to není možné, k uhrazení bezdůvodného obohacení ve výši 1 400 000 Kč (odpovídající hodnotě nemovitostí), v případě platnosti kupní smlouvy představuje žalovaná částka nárok úpadce na zaplacení částky 1 400 000 Kč z titulu nezaplacené kupní ceny, neboť tato měla být uhrazena započtením oproti tvrzené pohledávce žalované ve výši 1 459 135 Kč. Zápočet je dle právního názoru žalobkyně absolutně neplatný pro neurčitost, neboť