15 CO 22/2022-183 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 117 613,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do nároku na zaplacení částky 11 299,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 16,83 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 4 356,54 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 117 613,20 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 128 913,02 Kč za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 299,82 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 117 613,20 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.) a současně zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 30 264 Kč (výrok III.). 2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným dne [datum], neboť předchůdkyně žalobkyně před podpisem smlouvy nijak nezkoumala řádně s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Z tohoto důvodu (kdy již byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce z jiného důvodu) se již okresní soud nezabýval argumentací žalovaného ohledně neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu jeho přechodné duševní poruchy, neboť by to nemohlo mít na rozhodnutí soudu žádný vliv. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce pak okresní soud dále dovodil, že strany smlouvy by si měly z titulu vydání bezdůvodného obohacení vrátit to, co si na základě absolutně neplatné smlouvy poskytly, tedy že žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 120 000 Kč, z níž žalovaný dosud vrátil pouze částku 2 386,80 Kč a nadále tak žalobkyni dluží částku 117 613,20 Kč, o kterou se obohatil. První kvalifikovanou výzvou k plnění byla dle okresního soudu zesplatňující výzva žalobkyně ze dne [datum] odeslaná žalovanému se lhůtou splatnosti do [datum]. Žalovaný tak byl vyzván k zaplacení do [datum] a dnem následujícím ([datum]) se ocitl v prodlení. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do částky 117 613,20 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 120 000 Kč a zaplacenou částkou 2 386,80 Kč) s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Okresní soud nepovažoval za nutné provést výslech manželky žalovaného ohledně jeho chování v době medikace léku [anonymizováno], neboť i kdyby byla duševní porucha v dané době (při uzavírání předmětné smlouvy) u žalovaného prokázána, nemohlo by být jednání žalobkyně jako úvěrujícího subjektu shledáno nemravným. Nebylo by tak možno dospět k závěru, že v důsledku takové nemravnosti by žalovaný nebyl povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyně sice jednala v rozporu se zákonem (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - dále jen„ ZoSÚ“), neboť nezkoumala řádně schopnost žalovaného zápůjčku splácet, avšak toto její jednání bylo„ potrestáno“ závěrem o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce a nemožností domáhat se nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce s výjimkou vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení však neshledal okresní soud v této věci nemravným, neboť žalovaný měl zjevně celoživotní sklon k hráčství a lehkomyslnému nakládání s penězi. Žalovaný při jednání s žalobkyní při uzavírání předmětné smlouvy nevykazoval zjevné příznaky duševní choroby a nebylo tak možno po žalobkyni spravedlivě žádat, aby zvýšila v tomto směru pozornost a případně od poskytnutí zápůjčky ustoupila. Pokud se týče náhrady nákladů řízení, dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na poměrnou náhradu v rozsahu 82 % vynaložených nákladů, a proto přiznal žalobkyni dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vůči žalovanému nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, a to v částce 30 264 Kč. 3. Žalovaný napadl rozsudek v rozsahu výroků I. a III. (vyhovující výrok a nákladový výrok) včasným odvoláním a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude i v tomto rozsahu zamítnuta a žalobkyni nebude přiznán ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Souhlasil s právním závěrem okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně (§ 87 ZoSÚ), nesouhlasil však již se závěrem okresního soudu, že by vzniklé bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu mezi vyplacenou a vrácenou částkou zápůjčky byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Namítal, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení měl okresní soud zamítnout pro rozpor s dobrými mravy s odkazem na § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť předchůdce žalobkyně nejednal při sjednávání zápůjčky poctivě, nezabýval se před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopností žalovaného, tuto povinnost plnil liknavě a zcela formálně, aniž by zjišťoval reálný stav. Nadto byl žalovaný při sjednávání zápůjčky pod vlivem nařízené medikace. Žalovaný dále oponoval závěrům okresního soudu a namítal, že v rámci řízení neuvedl, že by měl sklon k celoživotnímu hráčství, pouze konstatoval, že si sem tam vsadil, ale vždy malé částky a nikdy neprohrál větší sumu. Žalovaný rovněž namítal, že netuší, z čeho okresní soud dovodil, že celoživotně lehkomyslně nakládal s penězi. Žalovaný byl vždy zaměstnán, řádně pracoval a do zjištění diagnózy neměl žádné pracovní problémy. Žalovaný ani nechápe, jak okresní soud dospěl k závěru, že selhala kontrola rodiny žalovaného, když odmítl provést výslech jeho manželky, který byl navrhován právě k popisu devastujících účinků jednání úvěrujících společností na její společný život s žalovaným. Manželka žalovaného navíc pracovala v kanceláři insolvenční správkyně a je tedy velice dobře obeznámena s postupy úvěrujících společností a kdyby ji alespoň jedna úvěrující společnost oslovila a požadovala její souhlas s uzavřením úvěrové smlouvy, nemusel by žalovaný upadnout na úplné finanční dno. Přitom jeho závislost nebyla způsobena jeho nezodpovědným chováním. Manželka nebyla ošetřujícím lékařem upozorněna na možné vedlejší účinky léčby, chodila do práce a neměla možnost manžela blíže kontrolovat. 4. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že navrhuje potvrzení napadeného vyhovujícího výroku rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Plně se ztotožnila se závěrem okresního soudu, že žalovaný při právním jednání s právní předchůdkyní žalobkyně nevykazoval žádné zjevné příznaky duševní choroby a nebylo tak možno po právní předchůdkyni žalobkyně spravedlivě žádat, aby zvýšila v tomto směru svou pozornost a od poskytnutí úvěru pro podezření na duševní chorobu ustoupila. Bezdůvodné obohacení vzniklé neplatnou smlouvou o zápůjčce je objektivně nastalý stav, kdy bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Princip, aby ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, obohacení vydal, je základním atributem materiálního právního státu. Nárok žalobkyně, aby byl žalovaný zavázán vydat žalobkyni jen bezdůvodné obohacení, nelze hodnotit jako nemravný, neboť předchůdkyně žalobkyně nemohla z ničeho rozpoznat, že pro užívání léků nebyl žalovaný údajně způsobilý k právním u jednání. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III., neboť takto byl odvoláním žalovaného odvolacímu přezkumu otevřen, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Zamítavý výrok II. rozsudku okresního soudu nebyl odvoláním napaden a nabyl odděleně právní moci. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně. 6. Odvolací soud pokládá za nutné v prvé řadě uvést, že považuje veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem za zcela správná, a proto na ně pro zestručnění plně odkazuje. Odvolací soud pouze ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování provedené okresním soudem, a to o důkazy, jež ve smyslu § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. vyplývaly z obsahu spisu a jejichž provedení bylo potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Jednalo se o důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného a jeho možností a schopností k vrácení vyplacené jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Těmi se okresní soud nijak nezabýval, avšak již z obsahu samotného spisu vyplývalo, že majetkové poměry žalovaného nejsou příznivé, neboť jednak sám žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu bylo okresním soudem přiznáno usnesením ze dne 4. 8. 2021, č. j. 111 C 235/2021-62, a jednak sám žalovaný v žádosti o osvobození od soudních poplatků v [měsíc] [rok] uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 5 511 Kč měsíčně a mzda ve výši 6 500 Kč hrubého. Podle odvolacího soudu tak jednoznačn