15 CO 228/2021-142 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 18 C 9/2021-59, okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do úroku ve výši [částka], poplatku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a smluvní pokuty ve výši [částka] zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 18 C 9/2021-107, pak okresní soud žalobu dále zamítl co do úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této části řízení (výrok II.). 2. Proti rozsudku okresního soudu ze dne 21. 4. 2021, č. j. 18 C 9/2021-59, a to pouze co do výroku II. v rozsahu úroku ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozsudku okresního soudu tak, že žalobě bude vyhověno v odvoláním napadeném rozsahu. Současně podala také včasné odvolání proti doplňujícímu rozsudku okresního soudu, když se domáhala přiznání úroku z prodlení také ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku z důvodu obcházení zákona při sjednání uzavřené smlouvy a dále též o neoddělitelnosti úrokového ujednání od obsahu této smlouvy. Poukázala na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, č. j. 64 Co 7/2021-72, z něhož vyplývá, že celá výše sumy označené jako„ náklady spotřebitelského úvěru“ skutečně představuje z hlediska svého smyslu i účelu sjednaný úrok, který je pak potřeba podrobit korektivu dobrých mravů. Předmětná ujednání o poplatcích je nutno hodnotit jako ujednání o úrocích, a proto zde není namístě aplikace sankce absolutní neplatnosti, navíc smlouvy jako celku, pro nedovolené obcházení zákona na místě, když nesprávný závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy má za následek nejenom zamítnutí žaloby co do úroku, ale také nároku na smluvní pokutu ve výši v ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru přímo aprobovanou, tedy v ½ výše poskytnutého úvěru, tj. v částce [částka]. Proto se co do částky [částka] na smluvní pokutě žalobkyně domáhá revize rozhodnutí okresního soudu odvolacím soudem. Dále žalobkyně zdůraznila, že při závěru o neplatnosti ujednání o úrocích pro rozpor s dobrými mravy je možno tato neplatná ujednání, oddělitelná od ostatního ujednání úvěrové smlouvy, možno nahradit určením úroku ve výši odpovídající ust. § 1802 o. z., a tedy zavázat žalovanou k úhradě úroku ve výši dvoj či trojnásobku úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníku úvěrovaného v době uzavření smlouvy. Z povahy úvěrových smluv totiž zásadně nevyplývá, že by část obsahující ujednání o úrocích z úvěru nebylo možno od ostatního obsahu oddělit. Poukázala přitom na ust. § 2395 o. z., podle kterého nemůže být smlouva o úvěru sjednána jako bezúročná, nicméně nedohodnou-li se věřitel a dlužník o výši úroku ve smlouvě, nezpůsobuje tato okolnost neplatnost úvěrové smlouvy, ale dlužník je povinen platit úroky ve výši stanovené v ust. § 1802 o. z., jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Dále žalobkyně poukázala na znění ust. § 577 o. z., podle kterého je-li neplatnost právního jednání jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, což je možno vztáhnout i na neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně tak uvedla, že určitá konkrétní výše úroku je bezpochyby přiměřená a s dobrými mravy souladná a v této části by proto příslušenství úvěru mělo být věřiteli vždy přiznáno, stejně jako smluvní pokuta, jejíž konečnou výši si žalovaná svým dlouhodobým prodlením zavinila sama. Nesprávnost závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku má pak v daném případě také za následek nesprávnost posouzení dalších smluvních nároků, resp. smluvních ujednání, jako je splatnost poskytnutého úvěru a tím i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, jakož i nárok na zaplacení sjednané a v zákonné výši uplatňované smluvní pokuty, v rámci odvolacího řízení již pouze ve výši [částka]. V odvolání proti doplňujícímu rozsudku pak žalobkyně namítala, že zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru jí měl být přiznán od dřívějšího data tak, jak vyplývá ze žaloby, nikoliv až od zaslání předžalobní upomínky a výzvy k plnění, když žalobkyně požadovala úrok z úvěru od [datum], tj. ode dne, který následuje po splatnosti poslední splátky úvěru. Úrok z úvěru dle ust. § 1802 o. z. pak žalobkyně uplatnila ode dne [datum], tj. ode dne poskytnutí úvěru, až do zaplacení dluhu. V odvolání proti doplňujícímu rozsudku pak žalobkyně navrhla zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání, když současně v dalším doplnění tohoto odvolání uvedla skutečnost, že žalovaná byla pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný vůči věřiteli. Z tohoto důvodu není hodna právní ochrany poskytované spotřebitelským právem a nepoctivost jejího vlastního jednání je nutno přičíst k její tíži, přičemž k tomuto doplnění odvolání přiložila rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který zjevně navrhla k důkazu. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, přezkoumal také doplňující rozsudek, a to včetně řízení vydání těchto rozhodnutí předcházejícího, a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že se žalobkyně v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úhrady částky [částka], a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], číslo smlouvy [číslo] [číslo] [číslo], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], jenž se žalovaná zavázala zaplatit v 13 pravidelných rovnoměrných splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum], a to spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně, včetně poplatku za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru ve výši [částka], poplatku za vyhotovení a správu úvěru ve výši [částka] a inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši [částka]. Žalovaná však neplnila podmínky úvěrové smlouvy a nezaplatila žádnou ze splátek. Po uplynutí sjednané doby úvěrové smlouvy byla žalovaná vyzvána k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalobkyně se stala věřitelkou z předmětné úvěrové smlouvy na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum]. Žalovaná částka ve výši [částka] sestává z neuhrazené jistiny úvěru po lhůtě splatnosti ve výši [částka], z neuhrazeného poplatku za správu a vyhodnocení úvěru ve výši [částka], z neuhrazeného úroku z úvěru za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] s tím, že dále je uplatňován úrok z prodlení, a to pouze z jistiny úvěru ve výši [částka]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Okresní soud po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 o. z., podřízená dále zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen„ ZoSÚ“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku [částka] v hotovosti při podpisu smlouvy. Své úvěrové povinnosti měla žalovaná splnit v 13 měsíčních splátkách po [částka], zaplatit celkem [částka], když částka [částka] zahrnovala jak úrok ve výši [částka], tak i poplatek za správu úvěru ve výši [částka], poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši [částka] a poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka]. V rámci právního posouzení věci pak okresní soud dospěl k závěru, že náklady spotřebitelského úvěru odpovídaly RPSN 189,38 % a zahrnovaly jak samotný úrok, tak také poplatky za uzavření smlouvy, za správu úvěru i inkasní poplatek. Ujednání o poplatcích okresní soud z hlediska charakteru původní věřitelky, společnosti [právnická osoba], jakožto podnikatelky v oblasti nebankovních úvěrů posoudil jako ujednání o ceně kapitálu, tedy ceně za užívání půjčených peněžních prostředků a dovodil, že původní úvěrující z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k vědomosti o nemožnosti aplikace ust. § 1814, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů, pokud se jedn