15 CO 275/2021-1089 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované náhradu nákladů řízení žalobci v částce [částka] (výrok II.) a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.), současně okresní soud rozhodl, že znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok IV.). 2. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozsudku tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá. Okresnímu soudu vytýkala, že se při svém rozhodování podrobně zabýval všemi tvrzeními a důkazy předloženými žalobcem, avšak s procesním stanoviskem žalované se nevyrovnal. Veškerá tvrzení žalované prohlásil za nevěrohodná, stejně jako nevěrohodné vyhodnotil svědky vypovídající v její prospěch. Zdůraznila, že přijaté plnění bylo vyplaceno na základě platné mandátní smlouvy uzavřené dne [datum]. Pokud žalobce i okresní soud právní posouzení věci založili na ust. § 571 odst. 2 obch. zák., pak z tohoto ustanovení nelze v žádném případě dovodit, že pokud by zpětně došlo ke zjištění, že činnost podle mandátní smlouvy nebyla řádně vykonávaná, zanikl by nárok na úplatu. Zdůraznila, že pokud bylo žalované plněno na základě smlouvy, která je bezesporu právním důvodem a není neplatná, a současně tento právní důvod neodpadl, natož aby se jednalo o plnění z nepoctivých zdrojů, žalovaná se na úkor žalobce nemohla bezdůvodně obohatit. Nárok žalobce mohl být posuzován pouze z titulu případného vadného plnění, když vznik jakékoliv škody ze strany žalované žalobce zcela odmítl, takový nárok žalobce v řízení nebyl uplatněn. Za zcela nehospodárný a nelogický žalovaná označila postup žalobce při hodnocení správnosti žalovanou provedeného účetnictví. Odkázala na závěry všech odborných vyjádření a zpráv, jakož i znaleckých posudků vypracovaných v průběhu řízení, z nichž vyplynulo, že pokud byly v účetnictví žalobce zkonstatovány nějaké chyby, pak tyto mohly být řádně žalovanou odstraněny, pokud by o to byla požádána a bylo jí to umožněno. Poukázala na skutečnost, že plnění poskytované žalovanou žalobci podle předmětné mandátní smlouvy nebylo nikdy reklamováno a žalovaná nebyla vyzvána k opravě nedostatků a chyb v účetnictví. Kdyby žalobce žalovanou k opravě chyb vyzval, žalovaná by to učinila. Žalobce však zcela neuváženě zadal vypracování rekonstrukce účetnictví za částku [částka]. Postupoval tedy zcela neekonomicky a účelně zmařil jakékoliv mimosoudní racionální vyřešení věci. Žalované byly vady plnění vytknuty reálně až podanou žalobou po provedené rekonstrukci účetnictví, tedy za situace, kdy oprava již nebyla možná. Nadto žalovaná poukázala na to, že zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví pojem rekonstrukce účetnictví vůbec neobsahuje. Opravy chyb minulých účetních období se zaúčtují v období zjištění, vše tedy svědčí pouze pro opravu formálních nedostatků zjištěných auditem. Dle žalované se soud neměl v tomto řízení zabývat rokem [rok], jehož účetní závěrka byla písemně schválena. Záporný výrok znalkyně [příjmení] se týká pouze let [rok] a [rok]. Pokud pak jde o rok [rok], plnění za daný rok již bylo předmětem pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací], a Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované plnění za práci provedenou podle totožné mandátní smlouvy. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí pak bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Zdůraznila, že podle mandátní smlouvy neprováděla pro žalobce pouze účetnictví, ale i další významné činnosti, proti kterým žalobce neměl zpočátku žádné připomínky. Bylo tedy nutno hodnotit celkový rozsah plnění žalované, nikoliv pouze jeho část. Opětovně poukázala na to, že účetní chyby v žádném případě žalobci nezpůsobily finanční ztráty. Po rekonstrukci účetnictví nebylo měněno vyúčtování nákladů vůči jednotlivým vlastníkům, stejně tak nebylo prováděno žádné opravné daňové přiznání k dani ze závislé činnosti, nebyly opravovány přehledy pro zdravotní pojišťovnu. Výpověď svědkyně [příjmení] z [právnická osoba], společnosti, která provedla rekonstrukci účetnictví, pak označila jako účelovou a zdůraznila, že tato svědkyně je osobou v obchodním vztahu se žalobcem a má tedy zájem na výsledek sporu. Rovněž tato svědkyně v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 u jednání dne [datum] vypověděla, že sama nemá účetní vzdělání, účetnictví neprovádí, je proto otázkou, jak se mohla relevantně vyjadřovat k účetnictví žalované a k předaným dokladům, neboť její informace mohly být nanejvýš zprostředkované. Přesto byly„ odborné závěry“ této svědkyně okresním soudem nekriticky převzaty. Žalovaná pak setrvala na svých tvrzeních, že předala žalobci všechny relevantní podklady účetnictví, což prokazovala jednak protokoly o předání těchto dokladů ze dne [datum] a [datum], stejně jako výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení]. Ohradila se proti závěru okresního soudu učiněném na základě výpovědi svědka [příjmení], že všechny doklady žalobci nepředala z toho důvodu, aby nechala členy výboru„ se v tom topit“. Nesouhlasila se závěry o nevěrohodnosti výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], k nimž okresní soud nepřihlížel. Uvedla, že svědkyně [příjmení] a [příjmení] rezignovaly na své funkce v orgánech žalobce nikoliv kvůli žalované a opakovaně poukazovala na urážlivý způsob chování členů orgánu žalobce vůči ní. Ohradila se proti skutečnosti, že neupozornila žalobce, jak se vyhnout povinným odvodům z odměn, které si stanovili členové výboru a kontrolní komise po snížení limitu pro odvod sociálního pojištění za dobu od [datum], když opačný postup by byl obcházením zákona. Přesto okresní soud toto zdůrazňuje jako chybu žalované i jako chybu svědka [příjmení]. Namítala, že neměla možnost se podílet na zpracování znaleckého posudku znalkyně [příjmení], která jednostranně komunikovala pouze se žalobcem, a poukázala na dehonestující způsob komunikace se žalovanou v emailové komunikaci stran. Zdůraznila, že k omylem provedeným soukromým platbám z účtu žalobce došlo v průběhu vánočních svátků [rok]. Žalovaná platbu obratem vrátila, oznámila to výboru žalobce a omluvila se. Poukázala na odůvodnění okresního soudu uvedeného v bodě 86. a 87., podle které si žalovaná zajistila odborné vyjádření znalce [příjmení]. V řízení však bylo prokázáno, že toto stanovisko znalce [příjmení] si objednal a zaplatil žalobce, což sám tvrdil, posléze své tvrzení změnil. Vyjádřila se také k otázce vrácení čtečky [anonymizováno] i k promlčení některých nároků žalobce vůči jednotlivým vlastníkům s tím, že kdyby byla požádána o opravu účetnictví, toto mohla provést obratem a k promlčení pohledávek žalobce by nedošlo. K závěru, že odmítla vytvořit zvláštní vyúčtování pro pana [příjmení], uvedla, že celou věc konzultovala s právníkem žalobce [titul] [jméno] [příjmení] a až paní [příjmení] nakonec prosadila, že dluh za pana [příjmení] zaplatil žalobce. Zdůraznila, že žalobce přes opakované výzvy ze strany žalované nepředložil soudu své rekonstruované účetnictví. Pokud o něj požádala znalkyně [příjmení], dostala pouze fragment na CD nosiči, nic dalšího. Nesouhlasila s fabulací okresního soudu na téma, jak by reagovala, pokud by byla požádána o zpřístupnění počítače. V závěru řízení žalovaná předložila soudu znalecký posudek znalce [příjmení], z jehož závěrů rovněž vyplývá, že v případě účetnictví zpracovaného žalovanou se jedná pouze o chyby formálního rázu. Okresní soud však tento důkaz odmítl provést, a to přestože při stejném jednání naopak souhlasil s provedením důkazu, který navrhl žalobce, a sice učinit dotazy na [právnická osoba] [právnická osoba] Nesouhlasila ani s názorem okresního soudu, že není běžným jevem, aby společenství vlastníků jednotek zahajovalo soudní spor s rizikem poškození vlastního subjektu z důvodu pomsty a nenávisti s tím, že opak je pravdou. Žalobce přitom nečekal na výsledek sporu, již aktivně informoval média o probíhajícím soudním řízení a opět dehonestujícím způsobem sděloval své názory na chyby v účetnictví žalované. Dále žalovaná uvedla, že jí byla žalobcem zaslána výzva k vydání bezdůvodného obohacení dne [datum]. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu však byl podán až dne [datum], a to bez jakékoliv časové souvislosti s předžalobní výzvou, přičemž odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2013, č. j. [číslo jednací], s tím, že pokud byla žaloba zaslána s osmiměsíčním odstupem, časová souvislost mezi předžalobní výzvou a podáním návrhu neexistuje. V závěru pak namítala, že rozhodnutí okresního soudu je zcela nepřezkoumatelné, neboť zde absentuje řádné odůvodnění. Důkazy jsou okresním soudem hodnoceny tendenčně ve prospěch žalobce a jsou vytvářeny nepodložené závěry a konstruovány vlastní nové skutečnosti, které nemají nejm