Stručně: Paragraf 571 obchodního zákoníku upravuje, jak se stanoví výše odměny pro mandatáře (toho, kdo pro někoho něco zařizuje) a kdy mu na tuto odměnu vzniká nárok.
§ 571
(1) Není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti.
(2) Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vznikne mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv. Lze-li očekávat, že v souvislosti s vyřizováním záležitosti vzniknou mandatáři značné náklady, může mandatář požadovat po uzavření smlouvy přiměřenou zálohu.
Paragraf 571 obchodního zákoníku upravuje, jak se stanoví výše odměny pro mandatáře (toho, kdo pro někoho něco zařizuje) a kdy mu na tuto odměnu vzniká nárok.
Co to znamená v praxi
Pokud se strany nedohodly na konkrétní výši odměny, mandatář má nárok na odměnu, která je obvyklá pro daný typ činnosti v době uzavření smlouvy.
Mandatář má nárok na odměnu, jakmile řádně splní svou činnost, bez ohledu na to, zda byl výsledek úspěšný, pokud smlouva nestanoví jinak.
Pokud se očekává, že mandatáři vzniknou značné náklady, může po uzavření smlouvy požadovat přiměřenou zálohu.
Na co si dát pozor
Je vhodné výši odměny vždy sjednat ve smlouvě, aby se předešlo sporům o to, co je „obvyklá“ odměna.
Mandant by měl mít na paměti, že i když výsledek činnosti mandatáře není podle jeho představ, mandatář má nárok na odměnu, pokud svou činnost vykonal řádně.
Mandatář by měl zvážit, zda v případě očekávaných vysokých nákladů nepožádat o zálohu.