15 CO 315/2021-69 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále úroku 28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřeli žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] původní věřitel zapůjčil žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti, žalovaný byl povinen tuto částku původnímu věřiteli vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] Okresní soud dále ze zákaznické karty ze dne [datum] vzal za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení ubytovnu, důvod zápůjčky neočekávané výdaje, dále, že je nezaměstnaný, pobírá (zřejmě) sociální dávky ve výši [částka] a má odhadované měsíční výdaje [částka]. Dále byl v zákaznické kartě uveden další příjem dlužníka (rovněž nespecifikovaný) ve výši [částka] měsíčně. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný žádal o zápůjčku ve výši [částka], přitom uvedl, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem [částka] a odhadovanými měsíčními výdaji [částka]; jiný zdroj příjmu nemá, doložil dvě výplatní pásky za měsíce červen a červenec [rok]. 3. Po právní stránce okresní soud na věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť smlouva o zápůjčce měla charakter spotřebitelské smlouvy. Smlouvu o zápůjčce následně okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně dle závěrů okresního soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy s žalovaným řádným způsobem splnila svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet stanovenou v § 86 ZoSÚ. Okresní soud vyložil, že žalovaný byl dle zákaznické karty v době uzavírání smlouvy nezaměstnaný a na sociálních dávkách, bydlel na ubytovně. I kdyby okresní soud akceptoval prokázání obou příjmů dlužníka, rozhodně by tyto nemohly stačit na pokrytí měsíčních nákladů dlužníka, které nemohly činit pouze [částka], když jen náklady bydlení na ubytovně musely činit částku daleko vyšší, a to zcela absentují další výdaje na základní životní potřeby, jako strava, hygiena, ošacení a jeho údržba a splátky předmětné zápůjčky [částka] měsíčně. Následně uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému na základě absolutně nepatné smlouvy o zápůjčce částku ve výši [částka], z níž žalobkyni nevrátil částku [částka], která tak představuje na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Okresní soud zamítl nárok na úroky z prodlení z částky [částka] z důvodu, že zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. 4. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním v části zamítavého výroku I., a to co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s tím, že navrhovala vyhovění žalobě i v tomto rozsahu a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně výslovně uvedla, že nenapadá svým odvoláním správnost právního závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce a o tom, že žalobkyni vzniklo jen právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Žalobkyně však oponovala správnosti závěru okresního soudu o tom, že jí nevznikl nárok na úroky z prodlení z částky, kterou soud přiznal žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Poukázala na to, že nárok na úroky z prodlení je nárokem zákonným, plyne z § 1970 o. z., nárok na ně vzniká přímo ze zákona v případě, že se dostane žalovaný do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, v odvolacím řízení zůstal procesně nečinný. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se nedostavil k jednání odvolacího soudu, žalobkyně rovněž, a proto odvolací soud projednal odvolání žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. v části výroku I. a v závislém výroku o nákladech řízení III.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ostatní části výroku rozsudku okresního soudu napadeny odvoláním nebyly a nabyly odděleně právní moci. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že z části byly splněny podmínky pro změnu rozsudku, z části pro jeho potvrzení. 7. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] (sestávající z jistiny úvěru [částka], z dlužné části poplatku [částka]), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka], úroku [částka] a běžícího úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že žalovaný s původní věřitelkou uzavřeli smlouvu o zápůjčce na částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 60 týdenních splátkách po [částka] od [datum], kdy byla splatná první splátka, poslední splátku uhradil žalovaný dne [datum]. Do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný [částka]. Původní věřitel pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], po podpisu smlouvy o postoupení žalovaný již ničeho na dluh nehradil. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, kterou žalobkyně doložila včetně dokladu o odeslání této výzvy. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že tuto posoudil zejména na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tvrdila, že údaje ověřila dle listin označených jako„ ověřené dokumenty“ a soud by neměl mít důvod o tom, že tyto listiny byly předloženy původnímu věřiteli, rovněž pochybovat. Okresní soud věc projednal u jednání konaného dne [datum] a po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. okresní soud o věci rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem. 8. Odvolací soud uvádí, že plně sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z jím provedených důkazů. 9. Odvolací soud zcela sdílí právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze strany původního věřitele. Z provedeného dokazování plyne, že původní věřitel neprověřoval žádným způsobem tvrzené výdaje žalovaného, které nadto byly uvedeny v nepřiměřeně nízké výši [částka]. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nezpochybňuje ani žalobkyně a v podaném odvolání uvádí, že tento nenapadá. 10. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce si pak strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Okresní soud již žalovaného pravomocně zavázal výrokem II. k zaplacení částky [částka] (tento výrok nebyl napaden odvoláním, a proto nabyl odděleně právní moci a odvolacím soudem nemohl být přezkoumáván). 11. Odvolací soud však již nesdílí závěry okresního soudu o tom, že je namístě zamítnout nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky [částka] Okresní soud zamítnutí nároku na úrok z prodlení z přisouzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení výrokem II. rozsudku okresního soudu odůvodnil tím, že § 87 ZoSÚ nově konstruuje povinnost spotřebitele vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a dále uvedl, že splatnost dluhu, který výrokem I. přisoudil, založil teprve svým rozhodnutím. 12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivé