15 CO 98/2022-69 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 8 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 11 666 Kč s tam vymezeným úrokovým příslušenstvím zamítl (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II., co do částky 4 266 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a výroku III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala nesprávný závěr o výši bezdůvodného obohacení žalované vzniklého přijetím plnění z neplatných smluv o úvěru, zejména pak závěr o tom, že podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byla žalované poskytnuta toliko částka 5 734 Kč, na místo částky 10 000 Kč. Poukázala na článek 9. 1. smlouvy, v němž se smluvní strany dohodly, že nárok původní věřitelky na splacení částky v celkové výši 4 266 Kč, po zohlednění snížení nákladů v důsledku předčasného splácení, pokud se snížení nákladů na tyto případy (každý zvlášť) aplikuje dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] se započítává proti nároku Zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle smlouvy. Dle názoru žalobkyně bezdůvodné obohacení žalované představuje celkovou částku poskytnutou žalované, nikoliv pouze částku vyplacenou tzv. na ruku, přičemž obohacením je potřeba rozumět celkové finanční prostředky žalované, tedy i ty, které byly započteny na úhradu dluhu žalované, přestože částka nebyla reálně vyplacena při podpisu smlouvy žalované. Z označené smlouvy má tak žalobkyně nárok na vrácení jistiny ve výši 8 100 Kč (10 000 Kč – 1 900 Kč). 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 4 266 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, jakož i v závislém nákladovém výroku II., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 27 356 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnuté prostředky úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to vše uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem [datum], přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy a ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky již byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Pohledávka vyplývající z této smlouvy, včetně příslušenství byla původní úvěrující postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, což bylo žalované písemně oznámeno dne [datum]. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do dne sepisu žaloby uhradila pouze částku 1 900 Kč, přičemž výše pohledávky bez příslušenství činí 15 500 Kč, sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 5 500 Kč a dále je tvořena kapitalizovanými úroky ve výši 5 864,11 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 225 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi její předchůdkyní, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které úvěrující poskytla žalované prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se za poskytnuté prostředky zavázala zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnosti ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum] Ani povinnosti z této smlouvy žalovaná nehradila řádně a včas, za dobu trvání smluvního vztahu až do vyhotovení žaloby zaplatila pouze částku 5 544 Kč. Pohledávka z této smlouvy, která byla žalobkyni rovněž postoupena postupní smlouvou z [datum], činí 11 856 Kč bez příslušenství a sestává z dlužné jistiny ve výši 9 130,57 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 725,43 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 5 943,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 129,96 Kč a rovněž je tvořena úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 130,57 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky za téže období. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, na tuto však ničeho nezaplatila. K prověření úvěruschopnosti žalované při podpisu obou smluv o úvěru pak žalobkyně shodně tvrdila, že tato byla její předchůdkyní provedena v souladu s ust. § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), kdy byly především zhodnoceny informace požadované a získané od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazovaná na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžadovaným od žalované. Poskytnuté informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Takto nashromážděné údaje byly odeslány do obchodního informačního systému předchůdkyně žalobkyně, který obsahuje scoringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a jenž schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr pak původní věřitel dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 6. Okresní soud u jednání dne [datum] konaného v nepřítomnosti účastníků provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní a nevzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně při uzavření smluv posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Zdůraznil, že žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením o posouzení úvěruschopnosti žalované označila a doložila pouze karty zákazníka, jiné důkazy, zejména na ně navazující ověřené dokumenty od žalované, neoznačila ani nedoložila. Okresní soud, jak konstatoval, byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání jejich tvrzení, žalobkyně se však dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost býti poučena ze strany soudu připravila. Okresní soud proto dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem, konkrétně s ust. § 86 a 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z., k níž je v souladu s ust. § 588 o. z. povinen přihlížet i bez návrhu. Naopak za dostatečně prokázané okresní soud považoval tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo] ze dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, pokud však jde o smlouvu [číslo] ze dne [datum], tam bylo dle okresního soudu prokázáno pouze převzetí hotovosti žalovanou ve výši 5 734 Kč. Pokud podle obsahu této druhé smlouvy o úvěru žalované měla být část úvěru co do částky 4 266 Kč poskytnuta na refinancování jiného úvěru u předchůdkyně žalobkyně, pak v tomto směru žalobkyně soudu žádný důkaz nepředložila ani jej k důkazu nenavrhla. I ve vztahu k tomuto tvrzení žalobkyně byl okresní soud připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání jejich tvrzení. Žalobkyně se však dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost býti poučena ze strany soudu připravila. Dále okresní soud vzal za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně, tj. fakt, že jí pohledávka vůči žalované náleží, neboť jí byla postoupena postupní smlouvou ze dne [datum]. Při závěru o neplatnosti obou smluv o úvěru proto okresní soud posoudil náro