57 CO 153/2021-316 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 91.459 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 91.459 Kč od 5. 4. 2019 do zaplacení (odstavec I. výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 82.598 Kč k rukám zástupce žalobkyně (odstavec II. výroku), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech státu částku ve výši 34.159,40 Kč (odstavec III. výroku), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Rozsudek v celém rozsahu napadl žalovaný odvoláním, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba se zamítá. Odvolání odůvodnil tím, že okresní soud učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Nesprávně uvedl, že částka 91.459 Kč byla vyplacena žalovanému; toto tvrzení žalobkyně neprokázala. Plnění bylo dle žalovaného vyplaceno jeho synovi, panu [jméno] [příjmení]. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrátit žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaný měl žalobkyni poskytnout hrubě zkreslené a nepravdivé údaje. V bodě 33. odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako pojistník, resp. osoba zmocněná vlastníkem vozidla a pojištěným, poskytla žalobkyni nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Žalobkyně nikdy netvrdila, že nepravdivé a hrubě zkreslené údaje jí sdělila osoba zmocněná, naopak v žalobě tvrdila, že se tak mělo stát ze strany žalovaného. Soud tedy dochází k závěru na základě neexistentních tvrzení, které žalobkyně nikdy netvrdila. Aby mohla být žalobkyně úspěšná, musela prokázat, že tato nepravdivá a hrubě zkreslená tvrzení poskytl žalobkyni žalovaný, což se však nestalo a prokázáno to být ani nemohlo. Dle žalovaného okresní soud proto nemůže dojít k výše uvedenému závěru s tím, že tyto údaje byly poskytnuty a je lhostejno, kdo je poskytl, zda žalovaný nebo jím zmocněná osoba. Tato osoba musí být na základě provedených důkazů konkrétně určena, protože žalobkyně rovněž žaluje pouze jednu konkrétní osobu. Rovněž není zřejmé, jakou konkrétní osobu měl okresní soud na mysli, když uvedl„ osoba zmocněná vlastníkem vozidla a pojištěným“. Dle okresního soudu mělo jít zřejmě o jednu osobu, ale z provedených důkazů vyplývá, že vlastníkem vozidla byl syn žalovaného a pojistníkem byl žalovaný. Dle žalovaného se jedná o prvek překvapivého rozhodnutí, když není zřejmé, na základě jaké úvahy k tomuto závěru soud dospěl. V bodě 33. odůvodnění napadeného rozhodnutí okresní soud zmiňuje„ zmocněnou osobu“. Žalovaný uvádí, že žalobkyní nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by zmocnil jakoukoli osobu k tomu, že má komukoliv sdělit jakékoliv nepravdivé či hrubě zkreslené informace. Teprve tvrzením a prokázáním takovýchto skutečností by soud mohl dojít k výše napadenému závěru. Dále žalovaný uvedl, že považuje posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení] za celkově nekompetentní cokoliv prokázat, když znalec odpovídá na otázky, které mu nebyly kladeny, ale hlavně z poškozených dílů popisuje úmysl syna žalovaného, což znalci nepřísluší a zpochybňuje to znalecký posudek jako celek. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Pokud žalovaný v odvolání uvedl, že částka nebyla vyplacena jemu, ale jeho synovi, panu [jméno] [příjmení], a že tvrzení, že by byla předmětná částka žalovanému vyplacena, žalobkyně nikdy neprokázala, jedná se dle žalobkyně o zcela nové a překvapivé tvrzení učiněné ve snaze vyhnout se povinnosti vrátit pojistné plnění. Tuto skutečnost žalovaný během předžalobního řešení věci a ani během řízení před okresním soudem nikdy netvrdil. V rámci mimosoudního řešení věci v dopise ze dne 17. 1. 2017 žalovaný nesporoval, že by k výplatě pojistného plnění došlo. Dále žalovaný u jednání před okresním soudem dne 25. 11. 2019 uvedl, že pokud by žalobkyně předložila vyúčtování obsahující soupis položek, které byly součástí pojistného plnění, a ukázalo by se, že tam byly zahrnuty i nějaké položky (poškození), které nesouvisely s předmětnou dopravní nehodou, žalovaný se nebrání tyto částky žalobkyni vrátit. Z uvedeného je nepochybné, že žalovaný přijal vyplacené pojistné plnění za vlastní. I kdyby dal odvolací soud žalovanému za pravdu, přesto má žalobkyně vůči němu nárok na uhrazení předmětné částky. Žalovaný jakožto pojistník byl stejně jako pojištěný (pan [jméno] [příjmení]) povinen dodržovat povinnosti dané pojistnou smlouvou a havarijním pojištěním. V této souvislosti žalobkyně poukázala na článek 16 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel. Osobní automobil Seat byl před předmětnou simulovanou dopravní nehodou bourán. Žalovaný, ani pojištěný, však tuto škodnou událost žalobkyni nenahlásili, přičemž dle Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel je to jejich povinnost, a to i v případě, že nebudou po žalobkyni požadovat pojistné plnění. Uvedené pravidlo slouží k předcházení dvojího plnění na stejná poškození automobilu apod. U ústního jednání dne 13. 1. 2020 před okresním soudem žalovaný uvedl:„ Já se synem pracovně spolupracuji, má ode mě bianko plné moci. Já jsem vůbec pojistnou událost nevyřizoval, nechal jsem to na něm, protože on vozidlo řídil, on komunikoval se servisem. Nedokážu soudu ani sdělit, zda vozidlo bylo po havárii pojízdné nebo muselo být odtaženo.“ Z vyjádření žalovaného je zřejmé, že o dopravní nehodě svého syna věděl a že syn za něj jednal. Žalovaný je tak za uvedení nepravdivých a zkreslených informací jeho synem, panem [jméno] [příjmení], odpovědný. Pokud jde o namítané neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzení žalobkyně o tom, komu bylo pojistné plnění vyplaceno, nebyla tato otázka mezi účastníky v řízení sporná. Pokud by tomu tak bylo a soud by dospěl k závěru, že žalobní tvrzení v tomto směru nejsou dostatečně prokázána, pak bylo jeho povinností žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). V řízení před okresním soudem bylo jednoznačně prokázáno, že se jednalo o fingovanou dopravní nehodu. Aby vznikl nárok na výplatu pojistného plnění z pojistné smlouvy o havarijním pojištění dle článku 18 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel, musí se jednat o nahodilou událost, v rámci které je povinností dle článku 16 odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel, aby pojistník, pojištěný a osoba, která uplatňuje právo na pojistné plnění, poskytli žalobkyni informace a předložili podklady, které budou pravdivé a nezkreslené. Z obou znaleckých posudků vyplynulo, že tato povinnost vůči žalobkyni, jak žalovaným, tak jeho synem [jméno] [příjmení], splněna nebyla. Z tohoto důvodu nevznikl nárok na výplatu pojistného plnění z havarijního pojištění a je lhostejno, zda tuto povinnost nesplnil pojistník, pojištěný či osoba, která uplatňuje právo na pojistné plnění. S námitkou ohledně znaleckého posudku [jméno] [příjmení] se žalobkyně neztotožnila. Tento znalecký posudek byl vypracován na návrh žalovaného jako revizní posudek ke znaleckému posudku vypracovanému [jméno] [příjmení]. Oba znalci nezávisle na sobě došli ke stejnému závěru, a to, že se jedná o simulovanou, tedy uměle vykonstruovanou, dopravní nehodu. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání je důvodné. 5. Okresní soud učinil v bodech 11 až 23 odůvodnění rozsudku správná skutková zjištění, na která odvolací soud odkazuje a z nichž při svém rozhodování vycházel. Odvolací soud toliko po zopakování důkazu pojistnou smlouvou doplňuje, že ze smlouvy bylo zjištěno, že pojištěným ze smlouvy byl vlastník vozidla [jméno] [příjmení] (žalovaný byl pojistník). Pokud okresní soud činil zjištění z výpovědi [jméno] [příjmení], tak tato se vztahují toliko k dopravní nehodě před předmětnou dopravní nehodou, k níž mělo dojít dne 10. 7. 2016; ve vztahu k dopravní nehodě, k níž mělo dojít dne 10. 7. 2016, okresní soud z výpovědi svědka nečiní skutková zjištění, toliko konstatuje podstatný obsah jeho výpovědi. 6. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a havarijní pojištění k vozidlu Seat Altea, [registrační značka], přičemž provozovatelem pojištěného vozidla byl [jméno] [příjmení] (syn žalovaného), který byl pojištěným. Dne 12. 7. 2016 došlo k oznámení škodné události z titulu havarijního pojištění, ke které mělo dojít dne 10. 7. 2016 ve [obec] - [obec], na silnici [číslo] v křižovatce, kde řidič vozidla Seat Altea [jméno] [příjmení] nedal v křižovatce přednost v jízdě řidiči vozidla Mercedes panu [příjmení]. Žalobkyně dne 30. 8. 2016 zaslal