57 CO 275/2021-53 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.945 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.945 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % (odstavec I. výroku) a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6.732 Kč (odstavec II. výroku), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítal, že okresní soud zjistil neúplně a nesprávně skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Konstatování okresního soudu, že bylo prokázáno, že v rozhodném období od [datum] do [datum] provozoval motorové vozidlo, je v rozporu se skutečností, neboť z předloženého technického průkazu je zjevné, že vozidlu skončila platnost osvědčení o technické způsobilosti již v roce 2016, přičemž okresní soud pominul jeho tvrzení, že uvedené vozidlo v absolutně nepojízdném stavu odprodal na součástky bratrovi [jméno] [příjmení]. Žalovaný nezpochybňoval, že toto své tvrzení při ústním jednání nemohl nijak prokázat, když se tak stalo pouze na základě ústní dohody a jeho bratr následně [datum] zemřel. Prodej automobilu v odvolacím řízení prokazoval účetním dokladem ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že od bratra za odprodej předmětného vozidla, resp. jeho vraku, převzal dohodnutou částku 121 Kč. 3. Po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, včetně předcházejícího řízení, se závěrem, že odvolání je důvodné. 4. Žalobkyně omluvila svoji nepřítomnost u ústního jednání a ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku a požádala, aby v případě, že žalovaný namítne relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci samé, a označí důkazy k jejich prokázání, odvolací soud jednání odročil a současně zaslal žalobkyni protokol k jejímu vyjádření. 5. Žalovaný požádal o odročení ústního jednání z důvodu kolize s dříve nařízeným jednáním u Okresního soudu ve Frýdku-Místku vedeným pod sp. zn. 110 C 40/2020 Odvolací soud dotazem u Okresního soudu ve Frýdku-Místku zjistil, že ve věci sp. zn. 110 C 40/2020 má žalovaný zástupce, kterému bylo předvolání k ústnímu jednání doručeno dne [datum], [jméno] [příjmení] nebyl k ústnímu jednání nařízenému na [datum] předvolán, protože jeho osobní účast u jednání nebyla nutná. 6. Odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně, která omluvila svoji nepřítomnost u ústního jednání, jakož i v nepřítomnosti žalovaného, a to dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., tedy nevyhověl žádosti žalovaného o odročení ústního jednání, neboť důvod, pro který žalovaný žádal o odročení ústního jednání, odvolací soud nepovažuje za důležitý za situace, kdy účast žalovaného u ústního jednání před Okresním soudem ve Frýdku-Místku nebyla nutná; jinými slovy řečeno, je věcí úvahy žalovaného preferovat účast u ústního jednání, u něhož není jeho účast nutná, tj. v řízení před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 110 C 40/2020, ve kterém je zastoupen. 7. Žalobkyně podanou žalobou požadovala po žalovaném zaplacení příspěvku dle ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), s odůvodněním, že žalovaný, který provozoval vozidlo [registrační značka], VIN [číslo], v období od [datum] do [datum] (viz zjištění z registru silničních vozidel), neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 výše uvedeného zákona, přičemž žalovanou částku nezaplatil ani po doručení výzvy k zaplacení dne [datum]. 8. U ústního jednání před okresním soudem dne [datum] žalovaný odkázal na své vyjádření ze dne [datum] s tím, že trvá na tom, že žaloba není důvodná, neboť v rozhodném období nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla, vozidlo prodal svému bratrovi, kterému předal všechny doklady k vozidlu; vozidlo bylo nepojízdné, skončila mu technická kontrola. Dále uvedl, že auto prodal i bez kupní smlouvy, žádnou kupní smlouvu pro prodej vozidla nepotřebuje. Okresní soud vyzval žalovaného dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby upřesnil námitky a zejména předložil důkazy, jaké vozidlo, komu prodal, na základě čeho, kdy, kdo se stal nabyvatelem vozidla, zejména, kdo v rozhodné době vozidlo vlastnil a provozoval, kdy došlo k zápisu změny vlastníka v centrálním registru evidence vozidel, případně kdy bylo vozidlo jako nepojízdné vyřazeno. Na toto poučení žalovaný reagoval tvrzením, že je nesporné, že v minulosti předmětné vozidlo vlastnil, avšak v roce 2018 jej prodal bratrovi [jméno] [příjmení], [datum narození], a to bez kupní smlouvy, předal mu všechny doklady k vozidlu; od roku 2016 bylo vozidlo bez technické kontroly, bylo nepojízdné, bratrovi ho prodal na součástky; měl za to, že změnu vlastníka provede bratr, stejně jako měl za to, že vyřadí vozidlo z registru. Zda to udělal, žalovaný nevěděl. Uvedl, že u ústního jednání nemá k dispozici kupní smlouvu ani informaci z registru motorových vozidel. Poté byli účastníci poučeni dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení a dle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., přičemž po tomto poučení žalovaný uvedl:„ myslím, že nějaké důkazy mám doma, ale dnes je nemám u sebe, připomínám, že bratr zemřel.“ Poté okresní soud vyhlásil napadený rozsudek. 9. Předně je nutno konstatovat, že z protokolovaného odkazu na ust. § 118a o. s. ř. a poučení o tom, co má žalovaný tvrdit a prokázat, nelze seznat, že odvolatel byl poučen též o důsledcích neunesení břemene tvrzení a zejména břemene důkazního. Poučení, které je neúplné, je poučením nedostatečným. Poskytnutí nedostatečného poučení je z hlediska procesních důsledků třeba klást na roveň situaci, kdy poučení nebylo dáno vůbec (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011). Okresní soud v rozsudku ve vztahu k námitkám žalovaného tyto neshledal důvodnými, neboť uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný předmětné vozidlo v roce 2018 prodal, když nepředložil žádný důkaz prokazující, že není vlastníkem předmětného vozidla. 10. S ohledem na výše uvedené odvolací soud konstatuje, že předložil-li žalovaný v odvolacím řízení k prokázání svých tvrzení, že předmětné vozidlo prodal v roce 2018 svému bratrovi, fakturu [číslo] ze dne [datum] (viz č. l. 37), jedná se o důkaz v odvolacím řízení přípustný, ač nebyl uplatněn před soudem I. stupně, a to dle ust. § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť žalovaný pro nesplnění své důkazní povinnosti neměl ve věci úspěch a nebyl řádně poučen dle ust. § 118a o. s. ř. 11. Odvolací soud proto provedl dokazování výše specifikovanou fakturou, tj. fakturou [číslo] ze dne [datum], ze které zjistil, že žalovaný coby dodavatel tuto fakturu vystavil odběrateli [jméno] [příjmení], přičemž se jednalo o úhradu částky 121 Kč za prodej nákladního automobilu v nepojízdném stavu [značka automobilu] modrá, evidenční číslo: [číslo], na faktuře je podpis žalovaného a odběratele, který fakturu převzal. 12. Pakliže okresní soud učinil zjištění z upomínek, z výzev k úhradě, z dokladu o odeslání, z kopie velkého technického průkazu a z výpisu z registru motorových vozidel, pak tato zjištění odpovídají obsahu provedených důkazů, nicméně zjištění z upomínek, výzev k úhradě, dokladů o odeslání a kopie velkého technického průkazu jsou ve světle výše uvedeného důkazu zcela irelevantní. Ve vztahu ke skutečnostem uvedeným v registru motorových vozidel odvolací soud konstatuje, že v odvolacím řízení byla vyvrácena domněnka založená obsahem výpisu z registru motorových vozidel o vlastnictví/provozování předmětného vozidla žalovaným v žalovaném období, tj. od [datum] do [datum]; tedy ač byl v období od [datum] do [datum] (viz zjištění z registru motorových vozidel učiněné okresním soudem) žalovaný evidován jako vlastník a provozovatel předmětného nákladního automobilu, v řízení bylo zjištěno, že od roku 2018 z důvodu uzavření kupní smlouvy, na základě které prodal vozidlo v nepojízdném stavu [jméno] [příjmení], nebyl ani jeho vlastníkem a ani jeho provozovatelem. S ohledem na výše uvedené odvolací soud konstatuje, že skutkový stav doznal v odvolacím řízení podstatných změn. 13. Okresní soud aplikoval správná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., a to ust. § 1 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1 a odst. 7, na jejichž dikci v napadeném rozsudku odvolací soud odkazuje. 14. Dle ust. § 4 odst. 2 výše uvedeného zákona - při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 15. Dle ust. § 4 odst. 1 výše uvedeného zákona je osobou povinnou k zaplacení příspěvku vlastník tuzemského vozidla a provozovatel tuzemsk