57 CO 29/2022-38 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalované uložil povinnost vyklidit byt [číslo] o velikosti 3+1 s příslušenstvím v domě [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce], do 15 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 5.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku). 2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud I. stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neprovedl důkazy za účelem zjištění, zda byl žalobce upozorněn na vady bytu, pro které od smlouvy odstupuje. Bylo na místě podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku podmínit vyklizení zajištěním náhradního bytu. Žalovaná bydlí v bytě s 5 dětmi a jinou možno bydlení nemá. V případě vystěhování by skončila na ulici. Ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku stanovuje, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Odvoláním se domáhala zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný. Žalované skončila platnost nájemní smlouvy k bytu [číslo] o velikosti 3+1 v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce] dnem 31. 8. 2021. Od té doby do dnešního dnešního dne žalobce žádným způsobem nekontaktovala, byt užívá bez právního důvodu. Žalovaná byla vyzvána k úhradám plateb za bezdůvodné obohacení, které odpovídají výši nájemného, které by byla žalovaná povinna hradit v případě, kdyby měla k bytu řádně uzavřenou nájemní smlouvu. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podaného odvolání oprávněnou osobou dle ust. § 212a odst. 1,3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud vzal za prokázáno, že žalobce je vlastníkem domu [adresa] v k. ú. [část obce]. Na základě smlouvy o nájmu bytu byl žalované přenechán k užívání byt [číslo] v uvedeném domě na ulici [ulice a číslo] v [obec] [část obce], a to na dobu od [datum] do [datum]. Z výzvy k předání bytu ze dne 5. 8. 2021 a 1. 9. 2021 včetně dokladu o doručení bylo prokázáno, že žalobce sdělil žalované, že její nájemní poměr k bytu ke dni 31. 8. 2021 zanikne uplynutím sjednané doby a vyzval ji k vyklizení a předání bytu (bod 2. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Tato skutková zjištění odpovídají provedeným důkazům, a odvolací soud z nich při posouzení správnosti právního posouzení věci vycházel. 6. Okresní soud dospěl k správnému právnímu závěru, že v předmětné věci byl nájemní poměr sjednán na dobu určitou dle ust. § 2204 a násl. o. z., skončil uplynutím sjednané doby dnem 31. 8. 2021. Po skončení nájemního poměru žalovaná byt nevyklidila. Od 1. 9. 2021 předmětný byt užívá bez právního důvodu. Bylo proto namístě žalobci poskytnout ochranu jeho vlastnického práva dle ust. § 1040 o. z. Lhůtu k plnění okresní soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Pokud žalovaná namítá, že soud měl v dané věci aplikovat ust. § 3 obč. zák. (míní tím zřejmě ust. § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014) v návaznosti na to, že vyklizení bytu je na místě podmínit zajištěním náhradního bytu, odvolací soud uvádí, že institut bytových náhrad byl z nového občanského zákoníku vypuštěn. Soud by teoreticky mohl přiznat právo na bytovou náhradu v případě, že by aplikoval obecné ustanovení § 2 odst. 3 o. z. Žalovaná však v řízení před okresním soudem žádné skutečnosti, které by byly významné pro takový postup, neuvedla. Dne 13. 10. 2021 jí byla doručena žaloba společně s výzvou, aby se vyjádřila k žalobě písemně, aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a označila důkazy, žalovaná na výzvu okresního soudu nereagovala. Okresní soud postupoval dle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili, resp., žalovaná nereagovala na výzvu soudu formulovanou dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., kterou zjišťoval její stanovisko k zamýšlenému postupu. Vzhledem k tomu, že bylo se souhlasem účastníků rozhodnuto bez jednání ve věci, nemohlo se jim dostat poučení dle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., jež je ve smyslu citovaného ustanovení poskytováno pouze účastníkům, kteří jsou přítomni u jednání. Absence tohoto poučení však v případě postupu dle ust. § 115a o. s. ř. nebrání aplikaci systému neúplné apelace v odvolacím řízení, jenž je založen na tom, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem I. stupně mohou být před odvolacím soudem účinně uplatněny jen výjimečně za podmínek specifikovaných v ust. § 205a odst. 1 o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 566/2003 v SJ 3. ročník 2004 na straně 197, pořadové číslo 50/ 2004). 8. Pokud tedy žalovaná namítala, že se nemá kam vystěhovat, žije v bytě s 5 dětmi, byt platila, a nyní má na nájemném dluh jen asi za 3 měsíce, pak odvolací soud k těmto skutečnostem nemohl přihlédnout, neboť se jedná o nová, v odvolacím řízení nepřípustná tvrzení. 9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil jako správný, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o. s. ř. 10. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.