69 CO 286/2021-145 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud řízení částečně zastavil v rozsahu částky 550 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 606 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení (výrok I.). Žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 14.416 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok II.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 17.204 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 52.778 Kč od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019 a z částky 17.204 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok IV.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 49.780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 49.780 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.). Žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 220 Kč s úrokem z prodlení z částky 220 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok VII.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 42.269 Kč k rukám zástupce žalobce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.). 2. Proti tomuto rozsudku, jeho vyhovujícím výrokům III., V., VI. a souvisejícímu výroku o náhradě nákladů řízení podala odvolání žalobkyně. Nejprve tak učinila blanketním podáním, které následně odůvodnila. Žalobce podanou žalobou původně uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona 82/1998 Sb., která mu vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení jeho [anonymizováno] stíhání. Žalobce se mimo jiné domáhal i zaplacení částky 70.000 Kč jako nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V žalobě tuto částku rozčlenil na nároky v částkách 50.000 Kč, 10.000 Kč a 10.000 Kč. Uplatnění výše uvedeného nároku u soudu koresponduje se žádostí žalobce ze dne 9. 10. 2018, adresovanou Ministerstvu spravedlnosti České republiky, kde žalobce taktéž uplatnil nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Z odůvodnění napadeného rozsudku, jeho části C plyne, že soud posoudil návrh na zaplacení zadostiučinění v penězích částkou 50.000 Kč, jako nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Soud v bodě 22 odůvodnění uvedl, že žalobce byl s nesprávným hodnocením nároku soudu seznámen, a to i prostřednictvím výzvy k zaplacení soudního poplatku, v němž je výslovně uvedeno, že se jedná o soudní poplatek za návrh (nepřiměřená délka trestního řízení ve výši 50.000 Kč) a že žalobce soudní poplatek za návrh zaplatil. Žalobce ve své žádosti ze dne 9. 10. 2018 výslovně uvedl, že uplatňuje svůj nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, nikoliv, že uplatňuje nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Žalobce v žádosti adresované ministerstvu blíže nespecifikoval skutkovou podstatu nesprávného úředního postupu, ani nijak významně nenapadal délku řízení a ani nepopisoval konkrétní průtahy v řízení, pouze při vyčíslení svůj nárok rozčlenil na dílčí částky, když zohlednil celkovou délku trestního řízení. Jeho žádost, stejně i žaloba obsahovala uvedení povahy [anonymizováno] věci, délky trestního řízení a domnělých následků způsobených [anonymizováno] řízením v jeho osobnostní sféře. Pokud žalobce svou žalobou uplatnil nárok na zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v částce 50.000 Kč, pak takovému soudnímu uplatnění nepředcházelo řádné mimosoudní uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti. Žalovaná odkázala na § 14 odst. 3 zákona [číslo] dovozovala z něj, že pokud se žalobce mimosoudně nedomáhal u žalované zaplacení nároku za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v částce 50.000 Kč, pak nelze takový nárok u soudu projednat, neboť mimosoudní uplatnění je podmínkou pro soudní uplatnění, jakož i na ustanovení § 15 odst. 2 téhož zákona. Soud pak měl z uvedeného důvodu nárok na zaplacení 50.000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu zamítnout. V části B rozsudku se soud zabývá nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. Je možné se s ohledem na konkrétní okolnosti případu od judikaturou stanovených pravidel odchýlit, avšak v obecné rovině by měla panovat předvídatelnost soudního rozhodnutí. Nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, respektive vydání nezákonného rozhodnutí je nezbytné tvrdit a prokazovat. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního řízení, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem následující: povaha trestní věci, délka trestního řízení, následky způsobené trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba taktéž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. Zde je třeba zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby došlo. Je nutné vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Nalézací soud si sám stanovil sféry zásahu, jak vyplývá z bodu 17 odůvodnění rozsudku: zásah v podobě znemožnění funkce trenéra, zásah do pověsti žalobce na pracovišti, újma na pověsti a dobrém jménu žalobce vůbec, újma způsobená zásahem do rodinného života spočívající v potratu manželky a sám dospěl k závěru, že žalobce požaduje za každý ze zasažených osobních osobnostních statků částku 5.000 Kč. Žalovaná dala soudu za pravdu, že všechny uvedené kategorie mohou spadat pod oblast zásahu do osobnostní sféry, avšak s tímto pojetím nelze souhlasit. Nelze považovat za správný postup soudu prvého stupně, že rozčlenil nárok na poskytnutí zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání na několik dílčích nároků. Daný nárok měl soud posuzovat jako celek a žalovaná odkázala na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1291/2017, z jehož odůvodnění citovala. Napadené rozhodnutí je tak v rozporu s ustálenou soudní praxí. Soud prvého stupně nekriticky převzal argumentaci žalobce a žalobcem navržené svědkyně v podobě jeho manželky, pokud přiznal nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Soud v této souvislosti nezohlednil problematičnost účastnického výslechu z hlediska věrohodnosti, neboť účastník v řízení sporném má vypovídat pravdu, avšak není prakticky postižitelný obdobným způsobem jako svědek. Pro takový důkaz je charakteristické, že vyslýchaný účastník vypovídá o vlastních záležitostech, a proto nelze očekávat, že bude vypovídat vždy nezaujatě a pravdivě. Důkaz účastnickou výpovědí má ve sporném řízení subsidiární povahu. V posuzované věci nebyly ze strany žalobce k prokázání následků způsobených trestním stíháním jiné důkazy (mimo výslechu manželky žalobce) navrženy. Nelze bezvýhradně přijímat výpověď účastníka řízení, když se v samé podstatě jedná o další skutková tvrzení. Soud bere za prokázané, že se informace o trestním stíhání žalobce se roznesla v místě bydliště a na pracovišti, že žalobce pociťoval stres, a že minimálně jednou z příčin potratu byl i stres, který manželka žalobce prožívala v důsledku trestního stíhání žalobce (bod 19 odůvodnění napadeného rozsudku). Okresní soud se však nezabýval příčinnou souvislostí mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenými následky. Žalovaná odkázala na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 5364/2017, z jehož obsahu citovala. Zdůraznila to podstatné, že příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny. Žalovaná odkázala na další judikaturu, včetně Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 312/05), z něhož rovněž citovala. Z odkazované judikatury pak žalovaná dovozovala, že aby mohl být potrat manželky žalobce brán jako důsledek nezákonného rozhodnutí, že je s ním v příčinné souvislosti, pak bylo třeba prokázat, že by nenastal, pokud by k takovému vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo. V této věci se tak ale nestalo. Výpovědí svědkyně lze dovodit pouze časovou souslednost mezi nezákonným rozhodnutím a potratem dítěte, nikoliv příčinnou souvislost. Svědkyně sama uvedla, hodnocení jí vnímané události, sama přičetla potrat dítěte na vrub probíh