69 CO 320/2021-438 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby bylo určeno že žalobce je vlastníkem vysokotlaké plynovodní přípojky vybudované podle projektu bývalého [anonymizováno] – národní podnik [obec], číslo zakázky [číslo] 366 jako vysokotlaká plynovodní přípojka Js 300/Js 200, 4 Mpa, která začíná jižně od obce Hněvotín, kde je napojena na další vedení plynovodu (tzn. od tohoto napojení), tzn. počínaje od příruby AU [číslo], přičemž vysokotlaká plynovodní přípojka následně kříží silnici III. třídy [obec] – [anonymizováno] a silnici [obec] – [obec], přičemž podél této silnice ve vzdálenosti min. 25 metrů vede trasa vysokotlaké plynovodní přípojky přes potok [příjmení] k [anonymizováno], posléze vede směrem severozápadním k železniční trati [obec] – [obec], následně podél této tratě vede ve vzdálenosti minimálně 60 – 65 metrů a následně se před přechodem silnice [obec] – [spisová značka] – [obec] trasa odklání od železniční trati více na sever a přechází potok [příjmení] [příjmení], následně se trasa vysokotlaké plynovodní přípojky ostře lomí k západu, přechází silnici [obec] – [obec], železniční trať [obec] [obec] a vchází do areálu bývalého cukrovaru [obec], a to až po vstupní přírubu uzávěru AU [číslo] (x, y souřadnice - [číslo], - [číslo]), když počínaje touto vstupní přírubou uzávěru začíná již odběrné plynové zařízení, kde žalovaný vlastnictví žalobce nezpochybňuje, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 41.657,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a f) o. s. ř. Okresní soud především nesprávně vyhodnotil kupní smlouvu ze dne 3. 11. 2003, kterou uzavřel žalobce se správcem konkursní podstaty Ing. [jméno] [příjmení] jako neplatnou z důvodu údajné neurčitosti. V tomto smyslu žalobce odkazuje na skutečnost, že předmět žaloby (vysokotlaká plynovodní přípojka) byl stejně popsán v seznamu majetku vloženého státem v rámci privatizace do akciové společnosti [právnická osoba], dále pak v soupisu majetku konkursní podstaty a konečně v kupní smlouvě ze dne 3. 11. 2003 (tzn. v její příloze obsahující seznam prodávaného majetku). Vysokotlaká plynovodní přípojka byla vystavena ve prospěch zajištění provozu cukrovarů v [obec] pouze jedna, záměna s jinou vysokotlakou plynovodní přípojkou není možná. Chybné jsou i úvahy soudu, že žalobce nebyl v dobré víře, že VTL přípojku vlastní, a proto (za předpokladu, že by kupní smlouva ze dne 3. 11. 2003 byla skutečně neplatná) dle soudu nelze uvažovat o vydržení. V tomto směru lze uvést, že žalobce nepochyboval o tom, že vysokotlakou plynovodní přípojku řádně nabyl do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy se správcem konkursní podstaty v procesu, který byl regulován a byl pod dozorem konkursního soudu. V důsledku chybných úvah soudu se soud dopustil dalších pochybení, pokud neprovedl důkazy navržené žalobcem. Soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, a to privatizační projekt privatizace státního podniku [anonymizováno] plynárenský podnik s. p. a seznam majetku vloženého do [právnická osoba], privatizační projekt privatizace s. p. [anonymizováno] [obec] s. p. a seznam majetku vloženého do cukrovaru [právnická osoba], znalecký posudek z oboru ekonomika odvětví účetnictví, zakladatelskou listinu [právnická osoba], výslech svědka [jméno] [příjmení], technickou dokumentaci k přípojce, rejstříkový spis společnosti [právnická osoba], rejstříkový spis obchodní společnosti [právnická osoba] a cenové rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu [číslo] Okresní soud pochybil, pokud neprovedl tyto důkazy, a to i za situace, že bychom přijali za správný právní názor okresního soudu, že kupní smlouva ze dne 3. 11. 2003 se správcem konkursní podstaty je zčásti absolutně neplatná pro neurčitost označení předmětu koupě, tedy VTL přípojky. Tento názor je však nesprávný. Ovšem i v případě, že by byl správný, je chybou, že okresní soud neuvažoval o možnosti vydržení vlastnického práva. V takovém případě by již ze skutečnosti, že žalobce uzavřel kupní smlouvu ze dne 3. 11. 2003 pod dohledem insolvenčního soudu, musel okresní soud dospět k závěru o dobré víře žalobce, že je řádným vlastníkem vysokotlaké plynovodní přípojky. Tato dobrá víra byla na straně žalobce zcela oprávněná, neboť okresní soud by z provedených důkazů musel zjistit, že žalobce měl k dispozici technickou dokumentaci k přípojce, která podrobně popisuje předmět žaloby, takže velmi dobře věděl, co je předmětem koupě. Z privatizačního projektu státního podniku [anonymizováno] [obec] s. p. a seznamu vloženého majetku do [právnická osoba] by soud zjistil, že předmět žaloby skutečně patřil podniku [právnická osoba], neboť předmětná vysokotlaká plynovodní přípojka byla vložena jako majetek státu do státem zřízené akciové společnosti [právnická osoba] Z privatizačního projektu privatizace [anonymizováno] plynárenský podnik s. p. a seznamu majetku vloženého do [právnická osoba] by soud zjistil, že předmět žaloby naopak nebyl vložen státem v rámci privatizace do majetku společnosti, a proto tato společnost i její právní nástupci nemohli být ani v dobré víře, že tuto VTL přípojku vlastní, což by nepochybně bylo prokázáno i rejstříkovými spisy a i znaleckým posudkem z oboru účetnictví (k prokázání skutečnosti, že [právnická osoba], ani její nástupci nemohli o VTL přípojce účtovat jako o vlastním majetku), kteréžto navržené důkazy nebyly provedeny. Přitom je skutečností, že žalovaná provozovala předmětnou přípojku nikoliv v dobré víře, že je právoplatnou vlastnicí, nýbrž pouze jako držitel energetické licence podle energetického zákona. Právoplatným vlastníkem, kterým byla nejprve společnost [právnická osoba] a posléze žalobce, pak VTL přípojku provozovat nemohli, neboť nebyli držitelem příslušné licence. [právnická osoba], později žalobce vykonávali držbu předmětné VTL přípojky prostřednictvím právě držitele energetické licence, přičemž tato skutečnost by vyplynula z uvedených důkazů (včetně svědecké výpovědi bývalého ředitele společnosti [právnická osoba]). Okresní soud tedy neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, ze kterých by musel vyplynout, že žalobce vydržel vlastnické právo k VTL přípojce, vyplynula by jeho dobrá víra, že mu věc jako vlastníku náleží, užívání (respektive držba) prostřednictvím jiné osoby (držitel energetické licence) a uplynutí vydržecí doby – 10 let, která uplynula v roce 2013. Rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud dospěl k nesprávnému závěru o neplatnosti (respektive částečné neplatnosti) kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2003, když uvedl, že předmět převodu VTL přípojka není uvedena dostatečně určitě. Předně je třeba uvést, že správce konkursní podstaty nepochybil, pokud přípojku zařadil do seznamu majetku konkursní podstaty, a to bez poznámky, že u položky vysokotlaká plynovodní přípojka je pochybnost o tom, kdo majetek vlastní. Okresní soud v tomto smyslu neuvedl nic, jaká skutečnost by vedla správce konkursní podstaty k takovým pochybnostem. Předmětná VTL přípojka byla jako majetek státu vložena do majetku státem zřízené společnosti [právnická osoba] v rámci privatizace. Fakt, že přípojku provozuje osoba k tomu oprávněná energetickým zákonem, v tomto směru neměla žádný význam, neboť tato okolnost nesvědčí ve prospěch vlastnictví plynárenské společnosti k předmětné VTL přípojce. Navíc správce konkursní podstaty musel zaznamenat, že o přípojce společnost [právnická osoba] kontinuálně od svého vzniku účtuje jako o svém majetku. Za tuto dobu žádná jiná osoba netvrdila, že by jí přípojka měla náležet jako vlastníku. Tuto skutečnost mohl potvrdit i svědek [příjmení] (bývalý ředitel společnosti [právnická osoba]), ale tento důkazní návrh byl zamítnut. Proto byla správcem konkursní podstaty přípojka zapsána do seznamu majetku konkursní podstaty oprávněně bez poznámky o důvodech, které by zpochybňovaly zařazení věci do soupisu, neboť tu pochybnost nebyla ani být nemohla. Proto je nesprávná úvaha okresního soudu, že předmět sporu nebyl součástí soupisu konkursní podstaty. Naprosto nesprávná a nesrozumitelná je úvaha okresního soudu, kdy soud uvádí„ pokud žalobce uvádí, že následně uzavřená kupní smlouva byla schválena konkursním soudem a z tohoto důvodu byl žalobce v dobré víře, nutno poznamenat, že konkursní soud v rámci své dohledové činnosti nad průběhem konkursu udělil souhlas ke zpeněžení celé podstaty dle soupisu předloženého správcem a následně schválil konečnou zprávu o zpeněžení sepsaného majetku, nicméně znění kupní smlouvy vymezení předmětu koupě, odpovídá soupisu majetkové podstaty, neliší se. Z tohoto důvodu zde nemohla být dobrá víra žalobce založena schválením konečné zprávy i správce ze strany konkursního soudu. Jak bylo shora uvedeno, konkursní správce je oprávněn zpeněžit pouze sepsaný majetek úpadce, v projednávané věci však předmět