71 CO 222/2022-147 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 62 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33 260,89 Kč, kterou měli žalovaní zaplatit společně a nerozdílně a společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 1. náklady řízení 5 993,09 Kč a žalované 2. náklady 7 292,46 Kč (výroky II. a III.). Rozsudek odůvodnil tím, že [příjmení] [příjmení] jako zaměstnanec [právnická osoba] poskytoval také služby [právnická osoba] a dalších partnerů, tedy finanční služby, které poskytuje [právnická osoba] [anonymizováno] pro své partnery na základě uzavřené smlouvy mezi nimi. V rámci této své pracovní činnosti [příjmení] [příjmení] jednal se žalobcem a nabídl mu investování částky 100 000 Kč do investičních fondů a zároveň mu zřídil elektronické bankovnictví, a to dne 11. 2. 2016. Následně na základě transakce platební kartou po zadání pinu žalobcem došlo k převodu částky 100 000 Kč na účet investičního fondu a za částku 100 000 Kč byly nakoupeny cenné papíry v počtu 69 ks tak, jak vyplývá i z výpisu z účtu cenných papírů. Následně dne 30. 3. 2016 došla na účet žalobce platba z prodeje cenných papírů ve výši 100 263,11 Kč a téhož dne 30. 3. 2016 na základě hromadného příkazu k úhradě částka 100 000 Kč odešla z účtu žalobce na účet [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] byl pravomocně odsouzen pro trestní čin podvodu rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2020, č. j. [číslo jednací] mimo jiné i pro tento protiprávní čin vůči žalobci. Současně byl zavázán, mimo jiné i vůči žalobci, k náhradě škody. 2. Po právní stránce pak se dle okresního soudu nejednalo ze strany [jméno] [příjmení] o plnění pracovních povinností, ale [příjmení] [příjmení] sledoval ryze svůj soukromý a osobní prospěch. Jedná se tedy o exces, za který odpovídá dle § 2914 o. z. [příjmení] [příjmení], nikoliv 1. žalovaná jako zaměstnavatel [jméno] [příjmení] (obdobně rozhodnutí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2777/2004). Pokud jde o žalovanou 2., rovněž neporušila žádnou svou povinnost, neboť všechny platby byly autorizovány žalobcem, přičemž skutečnost, že se tak stalo na základě podvodného jednání [jméno] [příjmení], nemohla 2. žalovaná vědět ani předvídat. V době kdy [příjmení] páchal trestnou činnost již insolvenční řízení neprobíhalo a neexistuje zákaz zaměstnávat osoby v insolvenci. Dále okresní soud uzavřel, že nárok žalobce je podle § 629 a § 620 odst. 1 o. z. promlčen, neboť žalobce měl k dispozici výpis z účtu za březen 2016 a od 30. 4. 2016 tedy věděl, že došlo k převodu částky 100 000 Kč a mohl a měl reklamovat platbu u žalované 2. Pokud jde o žalovanou 1., pak žalobce v lednu 2018 podával vysvětlení na policii, věděl o škodě a věděl, kdo za ní případně zodpovídá. 3. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že žalovaná 1. zaměstnávala [jméno] [příjmení] na příslušné pozici i přesto, že věděla o jeho probíhajícím insolvenčním řízení v letech 2009 až 2015 (zasílala srážky ze mzdy a sama si přihlásila pohledávky). Ještě pět let po jeho skončení byl jmenovaný evidován dle § 425 insolvenčního zákona v evidenci dlužníků. Žalovaná 1. by tedy měla zvažovat, komu svěří nakládání s prostředky klientů. Žalovaná 1. pak neučinila žádné opatření ani poté, co se v dubnu 2017 od [jméno] [příjmení] dozvěděla o podezřelých transakcích jmenovaného, čímž se vzniklá škoda klientům zvětšila. Dále namítal, že pachatel uhradil škodu jednomu z věřitelů, nikoli však žalobci. Jestliže peněžní prostředky náleží bance (závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1774/1999, 35 Odo 801/2002, 20 Cdo 2501/2004 a další), měla by být poškozenou žalovaná 2. nikoli žalobce, který má pouze pohledávku za bankou. Žalovaná 2. měla žalobce odškodnit a sama se přihlásit do trestního řízení. Pokud jde o tvrzenou autorizaci platby 100 000 Kč, pak byl žalobce uveden protistranou v omyl a toto uvedení v omyl je nutno přičítat oběma žalovaným, neboť od banky očekává klient poctivé jednání. Úkon autorizace pak je podle § 583 o. z. neplatný. Nárok žalobce nemůže být promlčen, neboť žalobce je laik vysokého věku a nemohl již v roce 2018 znát osobu povinnou k náhradě škody, neboť jde o otázku právně značně složitou a navíc okresním soudem i odvolacím je rozhodována u různých poškozených odlišně. Žalobce pak neměl výpis za březen 2016 vůbec k dispozici a [příjmení] [příjmení] mu výpis nikdy nepředal. Navrhl změnu napadeného rozsudku, aby žalobě bylo vyhověno. 4. Žalovaná 1. navrhla potvrzení rozsudku jako správného, za exces svého zaměstnance v podobně trestné činnosti neodpovídá ani dle § 2914 o. z. Již v lednu 2018 žalobce při podání vysvětlení u policie věděl o škodě a věděl, kdo mu ji způsobil. 5. Žalovaná 2. navrhla potvrzení rozsudku jako správného, žalobce sám dal pokyn k převodu částky 100 000 Kč a platba tedy byla autorizována. Žalovaná 2. nemá vliv na výběr zaměstnanců žalované 1. a neporušila žádnou svou prevenční povinnost. Žalobce měl výpis z účtu z března 2016 k dispozici, sám jej policii předával. 6. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 7. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje. 8. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. 9. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 10. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 11. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. 12. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. 13. Žalovaná 2. za vzniklou škodu neodpovídá, neboť platba částky 100 000 Kč uskutečněná dne 30. 3. 2016 byla žalobcem autorizována a podepsána. Na základě tohoto příkazu k úhradě pak žalovaná 2. platbu provedla a neporušila žádnou svou smluvní či zákonnou povinnost (§ 2662 o. z). To, že při zadávání platby byl žalobce [jméno] [příjmení] uveden v omyl, pak žalovaná 2. nevěděla, ani tento omyl nevyvolala ve smyslu § 583 o. z. Nemůže jít tedy o úkon neplatný. Žalovaná 2. ani neporušila svou prevenční povinnost dle § 2900 o. z., kdy zvolila jako svého obchodního zástupce stabilní společnost (žalovanou 1. - státní podnik) dlouhodobě působící při poskytování uvedených finančních služeb. Na výběr konkrétního zaměstnance pak už neměla vliv vůbec žádný. 14. Žalovaná 1. pak za vzniklou škodu dle § 2914 o. z. rovněž neodpovídá, neboť [příjmení] [příjmení] z objektivního ani ze subjektivního hlediska neplnil pracovní úkoly, které by odpovídaly předmětu činnosti a účelu poskytovaných služeb ze strany žalované 1. Jmenovaný sledoval zcela zřetelně svůj úmysl a své obohacení (což není předmětem činnosti žalované 2., k jehož naplnění by žalovaná 2. kohokoli zaměstnávala), pro svou trestnou činnost zneužil své pracovní pozice a rovněž podvodně zneužil důvěry žalobce, který mu předal přístupové údaje k internetovému bankovnictví a podepisoval předložené listiny bez jakékoli předchozí či následné kontroly. Jde tedy o tzv. exces zaměstnance, za nějž zaměstnavatel dle § 2914 o. z. neodpovídá (konstantní judikatura Nejvyššího soudu např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2269/2006, 25 Cdo 796/2017). 15. Ani námitka, že žalované porušily prevenční povinnost dle § 2900 o. z. zaměstnáváním osoby v insolvenci na pozici, jež má přístup k penězům klientů, není důvodná. Předně žádný zákon nezakazuje zaměstnávat osobu v insolvenci a oddlužení (a tedy trestně bezúhonnou). Naopak jde o zákonodárcem stanovený a povolený způsob řešení úpadkové situace dlužníka. Z tohoto důvodu nelze bez dalšího zaměstnance propustit či přeřadit na zcela jinou pracovní pozici neodpovídající uzavřené pracovní smlouvě jen z důvodu probíhající insolvence. Dále nutno uvést, že [příjmení] [příjmení] se mohl trestn