75 CO 288/2022-404 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 138.883 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.075 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.815 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.025 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.025 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.815 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 31. 1. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 27. 3. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.050 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.953 Kč od 27. 6. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50.000 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40.000 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacen, zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 42.108 Kč (výrok II.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl k následujícím závěrům, a to, že v červenci 2018 byla mezi žalobcem a žalovaným (jednajícím v zastoupení [jméno] [příjmení]) uzavřena ústní smlouva o tom, že žalovaný bude pro žalobce provádět účetní práce (pro právní kvalifikaci smluvního typu je nerozhodné, zda pouze některé nebo všechny), kdy z hlediska právního posouzení se jedná o smlouvou o dílo podle § 2586 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Pokud měl žalobce zato, že žalovaný práce provedl v jakémkoliv směru nesprávně, tedy že jím provedené dílo mělo vady, měl postupovat v souladu se zákonem, zejména v souladu s ustanoveními o právech objednatele z vadného plnění, o kterých u smlouvy o dílo podle § 2615 odst. 2 o. z. platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Žalobce tak měl vady řádně uplatnit, tedy je žalovanému především oznámit. Žalobce však k dotazu soudu sdělil, že žádné vady žalovanému nevytýkal. Jako právní jednání, kterým žalobce žalovanému vady díla poprvé oznámil, lze podle jeho obsahu, dle názoru okresního soudu, jako vytčení vad posoudit až předžalobní výzvu ze dne 4. 11. 2020, odeslanou žalovanému doporučeně dne 11. 11. 2020. Vady jsou sice popsány velmi obecně a vágně, nicméně alespoň stručným způsobem je žalobce ve výzvě uvedl a současně uplatnil vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 48.883 Kč, a to v souvislosti s uvedenými vadami díla, které měl žalovaný způsobit. Podle § 2106 odst. 2 o. z. měl žalobce žalovanému sdělit, jaké právo si zvolí, a to buďto při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady, přičemž provedenou volbu již nemohl bez souhlasu žalovaného měnit. Žalobce však jiný nárok než nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 48.883 Kč neuplatnil. V ust. § 2106 odst. 1 o. z. jsou upraveny nároky z vadného plnění, které mohl žalobce uplatnit při podstatném porušení smlouvy žalovaným (odstranění vady, přiměřená sleva z ceny díla, odstoupení od smlouvy), ust. § 2107 odst. 1 o. z. pak vypočítává nároky z vadného plnění, které žalobce mohl uplatnit při nepodstatném porušení smlouvy (odstranění vady, přiměřená sleva z kupní ceny). Žalobce však zcela v rozporu s těmito zákonnými ustanoveními uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši celého plnění přijatého žalovaným v souvislosti se smlouvou o dílo, a to aniž by předtím od smlouvy odstoupil. Naopak bylo v řízení prokázáno a účastníky shodně tvrzeno, že smlouva byla ukončena dohodou účastníků dne 25. 7. 2019 Smlouva tedy po uvedené období od července 2018 do 25. 7. 2019 trvala a je právním důvodem peněžitého plnění ze strany žalobce žalovanému. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pak s ohledem na jeho vymezení dle § 2991 o. z. žalobci přiznat nelze. Nadto smlouva byla účastníky dohodou ukončena ke dni 25. 7. 2019, žalobce se dle svého tvrzení dozvěděl o tom, že účetnictví není vedeno řádně ve chvíli, kdy mu daňová poradkyně [anonymizováno] [příjmení] vypověděla plnou moc k podání daňového přiznání, tedy již dne 1. 7. 2019. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] datovaného dnem 20. 8. 2019 se pak žalobce nepochybně dozvěděl o charakteru vad díla, přesto vady díla poprvé žalovanému oznámil až výzvou odeslanou dne 11. 11. 2020, tedy déle než 15 měsíců poté, co se o nich dozvěděl. Žalobce tak zcela jistě žalovanému neoznámil vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil a v situaci, kdy žalovaný v řízení výslovně uplatnil námitku opožděnosti uplatnění vad žalobcem podle § 2618 o. z., pak soud v takovém případě žalobci právo z vadného plnění nemohl přiznat. Pro shora uvedený závěr okresního soudu je pak zcela nerozhodné, zda v den sjednání smlouvy o dílo již žalovaný měl příslušné živnostenské oprávnění s předmětem podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence, nebo jej získal až později. S odkazem na ust. § 1925 o. z. nelze žalobci přiznat ani nárok na náhradu škody, kterou po žalovaném požadoval ve výši 90.000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedenou částku uhradil společnosti [právnická osoba] za rekonstrukci účetnictví, neboť čeho lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. V tomto směru pak okresní soud citoval názor z odborné literatury, a to komentáře k § 1925 o. z., že„ … nelze vadu odstranit samostatně a následně uplatňovat úhradu jejích nákladů skrze náhradu škody. Ani nelze požadovat peněžní náhradu škody namísto slevy z ceny. Je třeba vždy využít právě stanovený postup pro následky vadného plnění. To má význam zejména z hlediska dodržení lhůt, které jsou v případě práv z vadného plnění zpravidla kratší.” (viz Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 917 - 919: J. Šilhán). 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal včasné odvolání žalobce, kterým se domáhal, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Namítal, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, protože žalobci vznikla škoda, kterou nebylo možno uplatnit v rámci vytknutí vad díla. Závěr, že vady díla byly žalobcem vytknuty až v souvislosti s předžalobní výzvou nemá oporu v provedených důkazech. Nelze přisvědčit ani závěru soudu, že pokud nebyly řádně a včas vytknuty vady žalobcem, nelze požadovat náhradu škody. Požadavek opravy vady díla nebyl ze strany žalobce možný, a to zejména s ohledem na úroveň výsledku práce žalovaného, když evidentně tuto práci není schopen na požadované úrovni provádět. Požadavek na opravu díla ani uplatnění slevy z ceny díla nemůže zcela reparovat vzniklou následnou škodu, a to za rekonstrukci účetnictví provedenou společnosti [právnická osoba] Žalobci tak nezbývalo než uplatit náhradu škody, která mu v souvislosti s vadným plněním žalovaného vznikla jako následná škoda. Z ustálené judikatury vyplývá, že z odpovědnosti za škodu mohou vzniknout práva shodná s odpovědností za vady, ale také práva odlišná. Takto vzniklá škoda nemůže být kryta některým z nároků odpovědnosti za vady, ale musí být řádně uplatněna v rámci režimu odpovědnosti za škodu. Žalobce se v rámci uplatnění náhrady škody nehodlal domoct kompenzace hodnoty provedeného díla, opravy věci nebo slevy z ceny, ale žádá náhradu skutečné škody, která mu v důsledku vadného plnění vznikla. Předpokladem pro řádné uplatnění nároku na náhradu škody je prokázání příčinné souvislosti mezi vadným plněním a vznikem škody. Není povinností žalobce prokazovat řádné a včasné uplatnění nároku z vad z díla, je nutné pouze prokázat, že dílo bylo vadné a že v důsledku toho vznikla uplatňovaná škoda. Tato skutečnost byla provedenými důkazy jednoznačně prokázána. Nelze souhlasit se závěry nalézacího soudu, že v případě, pokud nebyly řádně a včas uplatněny nároky z odpovědnosti za vady, není možné přiznat ani hradu škody. Škoda, která je žalobcem uplatňována vůči žalovanému vznikla jako následek vadného plnění a nepředstavuje stejný nárok uplatnitelný z titulů odpovědnosti za vady. Nalézací soud ve svém odůvodnění nesprávně právně posoudil daný případ s odkazem na § 1925 občanského zákoníku. Dle názoru žalobce však toto ustanovení zakotvuje, že objednatel má právo na náhradu škody, která mu byla způsobena vadným plněním, ale zároveň stanoví meze uplatnění tohoto institutu pouze v tom ohledu, že reparace určité újmy prostřednictvím náhrady škody je vyloučena tam, že kde lze dosáhnout totožného uspokojení uplatněním některého z ná