75 CO 322/2021-261 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se původní žalobkyně a), b) domáhaly, aby žalovaná byla povinna do tří dnů od právní moci rozhodnutí vyklidit a vydat žalobkyním pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] nacházející se v obci [obec], [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce] na čísle [list vlastnictví], (výrok I.) a rozhodl, že původní žalobkyně a), b) jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení žalované částku 14.338,50 Kč (výrok II.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žalobkyně řádně nedoplnily žalobní petit o uvedení, komu a jak přesně mají být nemovitosti vydány tj. jakým způsobem má žalovaná povinnost vydat nemovitosti splnit, tzn. zda žalobkyním a), b) k rukám společným a nerozdílným, nebo každé ze žalobkyň zvlášť a jakým dílem, a žalobní petit je tak v části požadující vydání nemovitostí žalovanou žalobkyním, neurčitý a nevykonatelný. Po provedeném dokazování okresní soud vyhodnotil, že naposledy závazkový nájemní vztah vznikl smlouvami řádně uzavřenými dne 5. 9. 2020 mezi spoluvlastnicemi žalobkyněmi a), b), a [jméno] [příjmení] a žalovanou zastoupenou jednatelem oprávněným dle obchodního rejstříku, když uzavření dalších smluv nebylo tvrzeno ani doloženo žádnou ze stran sporu. Tyto smlouvy shledal platně uzavřenými, kdy důvod neplatnosti smluv nebyl shledán v namítané v neurčitosti, o jaké konkrétní pronajaté pozemky se jednalo, kvůli tomu, že ve smlouvách není přesně označeno katastrální území. Předměty nájmu jsou vymezeny parcelními čísly, jedná se o pozemky všech spoluvlastníků, nikoliv podíly, a tyto mohou být pronajaty společně, i když na samostatných listinách - smlouvách. Podle názoru soudu mezi účastníky nebylo sporu, že každá ze spoluvlastnic souhlasí s uzavřením smlouvy o nájmu pozemků zde přesně označených, když projevily shodnou vůli k nájmu společných nemovitých věcí v jejich spoluvlastnictví. Žalobkyně a) pak ještě pronajala i pozemek parc. [číslo]. Nejde tedy o neplatnost smluv, z toho důvodu, že nedošlo k podpisu smlouvy na jedné listině. Není ani důvodná námitka žalobkyň, že by nebyly pozemky vymezeny jednoznačně tak, aby nemohlo být jasné, v jakém rozsahu a jaké konkrétní pozemky byly pronajaty. Nemovitosti jsou označeny ve smlouvě parcelními čísly pozemků a katastrálním územím, ve kterém se nachází. Výpověď z nájmu pak podala pouze žalobkyně a), neboť ohledně žalobkyně b) nebyla soudu předložena. V dané věci pak není možno aplikovat ust. § 1128 o. z., kdy toto se týká možnosti rozhodování většiny jen v případě běžné správy společné věci. To však výpověď mnoho let trvajícího nájmu/pachtu není. Na situaci výpovědi popř. podání této žaloby se vztahuje naopak ust. § 1132 o. z., kde je vyžadován souhlas všech spoluvlastníků. Soud ovšem neshledal, že byl prokázán společný souhlas všech spoluvlastnic k podání výpovědi ze dne 24. 9. 2018 ani k podání této žaloby. Nájem byl sjednán ve smlouvách na dobu neurčitou s výpovědní dobou 10 let od doručení výpovědi, nejdříve však 1. 10. každého roku. Co se týká výpovědi žalobkyně a), pak má soud za to, že žalobkyní a) byla výpověď řádně sepsaná dne 24. 9. 2018, odeslaná dne 25. 9. 2018 a následně doručená žalované. Soud je však názoru, že žaloba je předčasná, neboť pokud byla odeslána 25. 9. 2018, lze předpokládat, že byla doručena žalované 26. 9. 2018, takže výpovědní doba trvá do 26. 9. 2028. Dodatkem k nájemní smlouvě ze dne 27. 12. 2013 navíc podřídila svou smlouvu novému občanskému zákoníku pouze žalobkyně a) od 1. 1. 2014. Soud vzal za prokázané, že žalovaná dala předmětné pozemky do podnájmu se souhlasem žalobkyň uvedeným v uzavřených smlouvách. Podle žalobkyň je pak pachtýř podle ust. § 2334 o. z. oprávněn přenechat předmět pachtu do užívání jiné osoby pouze s předchozím souhlasem propachtovatele, avšak to ve smlouvě není stanoveno. Proto mají za to, že propachtovatel je oprávněn pacht vypovědět bez výpovědní doby. Souhlas sjednaný v článku IV. smlouvy však postačuje žalované k tomu, aby mohla přenechat předmět nájmu/pachtu jiné osobě. Žádné další podmínky zákon k tomu, aby došlo k podpachtu, nestanovil. Není stanovena ani forma souhlasu a záleží pouze na pachtýři, jakým způsobem mu je tento souhlas udělen. V předchozí právní úpravě tento souhlas ani nebyl potřebný. V daném řízení bylo prokázáno, že tento souhlas učinily žalobkyně písemně v čl. IV. smlouvy. Straně žalující tak nevzniklo právo vypovědět nájem/pacht bez výpovědní doby. V případě nájemní smlouvy se dle okresního soudu nejedná o spotřebitelskou smlouvu, kdy silnější stranou v tomto závazkovém vztahu je strana pronajímatele, kdy žalobkyně nebyly nijak nuceny k uzavření smlouvy, neboť nájemní smlouvy obdobného obsahu byly uzavírány mezi týmiž stranami opakovaně v letech 1998, 2000 a 2013 ještě doplněny dodatkem. Nejde zde o případ, kdy by silnější strana využila své hospodářské a informační výhody, aby slabší stranu dostala do velmi nevýhodné pozice, bez ospravedlnitelného důvodu. Žalobkyně nebyly ekonomicky znevýhodněny, neboť nebyly povinny respektovat výši nájemného jednou stranou určenou. Mohly ovlivnit kontraktační proces či smlouvu opětovně neuzavírat. Námitka žalobkyň domáhajících se relativní neplatnosti takového ustanovení s odkazem na obecnou ochranu slabší strany dle § 433 o. z. a s ohledem na ustanovení § 1800 odst. 2 o. z. je podle závěru soudu neoprávněná. Žalobkyně nijak neprokázaly, že by žalovaná využila jejich závislosti a dosáhla zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. V řízení nebylo prokázáno, že by smlouvy uzavřené mezi žalobkyněmi a žalovanou byly relativně natož absolutně neplatné, když navíc se těmito smlouvami obě strany dlouhá léta řídily a dle nového občanského zákoníku zejm. ust. § 574 o. z. je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné, než jako neplatné. Vše výše uvedené tedy vedlo k zamítnutí žaloby. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání původní žalobkyně b) [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého právního zástupce, kterému byl rozsudek doručen dne 16. 11. 2020. Pokud pak zástupce původních žalobkyň podal odvolání i za původní žalobkyni a) [jméno] [příjmení], tak takové odvolání nebylo řádně podáno, neboť [jméno] [příjmení] zemřela dne 7. 11. 2020, čímž plná moc udělená touto [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zanikla, a rozsudek tedy nebyl žalobkyni a) ani řádně doručen. Následně bylo po ukončení dědického řízení rozhodnuto o procesním nástupnictví za zemřelou žalobkyni a), kdy za tuto do řízení vstoupil jako žalobce a) [jméno] [příjmení] a jako žalobkyně b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Těmto byl doručen rozsudek okresního soudu dne 2. 7. 2021 a dne 21. 6. 2021, tito proti rozsudku odvolání nepodali. Z původní žalobkyně b) [jméno] [příjmení] se pak stala žalobkyně c). Žalobkyně c) (původně žalobkyně b) [jméno] [příjmení] pak zemřela dne 11. 5. 2021. Následně bylo po ukončení dědického řízení rozhodnuto o procesním nástupnictví po zemřelé [jméno] [příjmení], kdy za tuto do řízení vstoupili jako procesní nástupci jako žalobce a) [jméno] [příjmení], jako žalobkyně b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako žalobce c) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jako žalobkyně d) [jméno] [příjmení]. Dle ust. § 107 odst. 4 o. s. ř. pak ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení po zemřelé žalobkyni c) (původně b) [jméno] [příjmení], kdy v době vstupu odvolání touto osobou podáno účinně bylo. Ačkoli tedy odvolání podala původně pouze [jméno] [příjmení], spoluvlastnice podílu id. 1/6 sporných pozemků, tedy jako jediná a menšinová spoluvlastnice, z důvodu postupného procesního nástupnictví za obě původní žalobkyně a zejména za původní žalobkyni b), následně pak c), kdy za tuto vstoupili o řízení všichni stávající žalobci a v těchto jsou obsaženi všichni spoluvlastníci sporných pozemků, kteří souhlasí s podáním odvolání (i trvají na podané žalobě), je tak dán předpoklad pro věcné projednání odvolání, kdy toto podáno oprávněnou osobou. 4. V tomto pak bylo namítáno, že soud v prvním stupni na podkladě předložených listin dovodil závěr, že k uzavření nájemních smluv mezi žalobkyněmi a žalovanou mělo dojít 5. 2. 1998 a následně 5. 9. 2000 (dle předložených písemných znění). Jednalo se právní úkony uzavřené v době platnosti a účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Soud se otázkou použitelnosti dřívější právní úpravy vůbec nezabýval. Je nesprávným postupem soudu, pokud úkony posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb. Smlouvy uzavřené jednotlivě s každým ze spoluvlastníků zvlášť, které byly v řízení předloženy, jednoznačně (dle objektivního náhledu) vymezují předmět právního vztahu nesprávně, kdy obsahuje za svůj předmět část pozemku ve vlastnictví každého spoluvlastníka k reálně vymezené části. Pokud je předmět pachtu/nájmu vyjádřen částí nem