75 CO 368/2022-528 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zdržet se zásahů do společných částí domu [adresa] stojícího na pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], ve smyslu zdržet se znepřístupňování chodby nacházející se mezi vchodovými dveřmi do bytů [číslo] [číslo] vymezených v budově [adresa], stojící na pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec] na straně jedné a protipožárními dveřmi z této chodby vedoucími ke schodišti na straně druhé, zaboucháváním těchto protipožárních dveří v situaci, kdy jsou opatřeny koulí a funkční zámkovou vložkou, uzamykáním těchto protipožárních dveří či odepřením přístupu do této chodby jinými opatřeními, a zdržet se zásahů do protipožárních dveří vedoucích od schodiště do chodby nacházející se před byty [číslo] [číslo] vymezených v budově [adresa], stojící na pozemku p. č. st. [číslo] v katastrálním území Nové Sady u [obec], spočívajících v odstranění zavírače [příjmení], umístění polstrování, odstranění kliky a jejím nahrazení koulí, opatření zámku zamykací vložkou, či spočívajících v jiných úpravách, které by způsobily znepřístupnění chodby nacházející se před byty [číslo] [číslo] vymezených v budově [adresa], stojící na pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec] (výrok I.), dále zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaný byl zavázán uvést protipožární dveře vedoucí od schodiště do chodby nacházející se před byty [číslo] [číslo] vymezených v budově [adresa], stojící na pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], do původního stavu, tedy do stavu, v jakém se nacházely všechny protipožární dveře v bytovém domě, když byly v bytovém domě instalovány (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení státu částku 534,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení státu částku 534,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žalovaný je vlastníkem dvou bytových jednotek v domě a není výlučným vlastníkem předmětné chodbičky k jednotkám vedoucí. Chodbička před byty žalovaného je součástí společných prostor v domě dle prohlášení vlastníka. Žalovaný, stejně tak jako ostatní vlastníci jednotek v domě, je pouze podílovým spoluvlastníkem společných částí domu dle § 1115 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný si proto nemůže počínat jako její výlučný vlastník, a to s ohledem na ustanovení § 1170 o. z. Správu společných prostor v domě vykonává žalobce, který za tím účelem vznikl, žalobce je v řízení aktivně věcně legitimován. Pokud jde o požadavek 1. žalobního žádání, okresní soud dospěl k závěru, že žalobce je oprávněn domáhat se podanou negatorní žalobou dle § 1042 o. z. ochrany vlastnického práva (přesněji ochrany vlastnického práva společných prostor) proti tomu, kdo do společných prostor neoprávněně zasahuje. Žalobce je oprávněn podat žalobu dle § 1190 o. z. jako subjekt spravující společné části domu. Existence těchto zásahů ze strany žalovaného, jimiž jsou zásahy do dveří do chodbičky k bytům žalovaného, které jsou součástí společných prostor, byla v řízení prokázána. Proto bylo žalovanému uloženo zdržet se ve výroku uvedených zásahů. Dveře jsou pak součástí společných prostor, proto bylo dále žalovanému uloženo zdržet se znepřístupňování chodbičky před byty žalovaného. Spoluvlastnické právo ostatních spoluvlastníků těchto společných prostor nemůže být žalovaným svévolně omezováno. O hospodaření se společnou věcí zásadně rozhodují všichni její spoluvlastníci podle kritérií stanovených zákonem v rámci žalobce (Jde o ustanovení § 1189 o. z., přičemž se postup řídí primárně platnými a účinnými stanovami žalobce). To platí i pro případné rozhodnutí o využití společných prostor, či změnu prohlášení vlastníka, kterou se mění charakter prostory, jako součásti společných prostor v domě. Naproti tomu zamítnuta byla žaloba v části výroku II. tohoto rozsudku, kdy se žalobce domáhá po žalovaném aktivního jednání - uvedení dveří do původního stavu. Takové rozhodnutí umožňovala předchozí právní úprava § 13 odst. 2, 3 z. č. 72/1994 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013. Stávající právní úprava § 1175 o. z. až § 1184 o. z. obsahově ekvivalentní právní úpravu neobsahuje. Požadavek žalobce nekoresponduje ani se zněním stanov žalobce. Dále potom z pohledu žalobcova požadavku (instalace původních dveří, které byly původně v domě dle projektu) to ani možné není, když původní dveře byly dle tvrzení žalovaného prokopnuty a nachází se nyní neznámo kde, byly vyměněny v roce 2017 za jiné dveře, následně pak došlo k další druhé výměně dveří za dveře, které se nyní nachází u chodbičky k bytům žalovaného (dveře výrobce [právnická osoba]). Žalobcem požadované plnění je tak navíc plnění svou povahou reálně nemožné. Takovou povinnost žalovanému uložit nelze. Navíc výsledku zamýšleného dosáhnout tímto žalobním žádáním je dosaženo rozhodnutím o části žaloby uvedené ve výroku I. rozsudku. Pokud se žalovaný bránil tím, že ze strany žalobce jde o šikanu, toto v řízení prokázáno nebylo. Předmětem řízení je pak žalobcova žaloba, soud se zabývá její důvodností, nikoli právními poměry jiných osob. Žalobce v řízení věcně argumentuje stran potřeby přístupu do chodbičky před byty žalovaného a zajištění protipožární ochrany v domě. Předpokladem pro vyhovění žalobě proti žalovanému není to, že nejprve žalobce podá žaloby proti všem, kteří podle přesvědčení žalovaného porušují své povinnosti. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům II., III., podal včasné odvolání žalobce, kterým se domáhal, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude co do žalobního žádání zcela vyhověno a žalobci přiznány náklady řízení. S argumentací soudu prvního stupně se žalobce neztotožňuje a považuje ji pro posuzovanou věc za zcela nepřiléhavou. Žalobce je přesvědčen, že v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu je správným postupem domáhat se jak výroku negatorního, tak i náhrady škody v podobě uvedení předmětných protipožárních dveří do původního stavu, neboť pokud by tak neučinil, nebyl by požadovaný nárok úplný. Odkázat lze v tomto ohledu zejména na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 911/2018, který navazuje (a svým způsobem doplňuje či částečně překonává) svůj předchozí rozsudek ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001 Nejvyšší soud (v prvním zmiňovaném rozsudku sp. zn. 22 Cdo 911/2018) rozlišuje dvě situace, a to: 1) jednorázový zásah rušitele, na základě něhož byla věc poškozena, nicméně zásah již skončil (jinými slovy, stav, kdy následky zásahu rušitele přetrvávají, ale rušitel do vlastnického práva již nezasahuje); v tomto případě Nejvyšší soud dovozuje možnost domáhat se náhrady škody (jako příklad pak uvádí rozbití okna), a 2) trvající zásah rušitele do vlastnického práva, v důsledku čehož vzniká mezi vlastníkem a rušitelem relativní právní vztah, přičemž vlastník má po celou dobu trvajícího zásahu negatorní nárok. Podstatné je, že Nejvyšší soud připouští, že jednání rušitele může způsobit kombinaci obou těchto následků, což v praxi znamená, že lze požadovat jak výrok negatorní, tak i náhradu škody. Obdobný závěr vyplývá i z komentáře k ustanovení § 1175 občanského zákoníku publikovaného v právním systému C. H. Beck, kde jeho autor uvádí konkrétně následující:„ Žalobce se může domáhat, aby bylo žalovanému uloženo zdržet se jednání, kterým neoprávněně zasahuje do vlastnického práva k jednotce, nebo aby bylo uloženo obnovení původního stavu, jestliže by pouhé upuštění od protiprávního jednání nestačilo k tomu, aby zásah do vlastnického práva byl odstraněn.“ Smyslem negatorního petitu (výrok I., kterému bylo soudem prvního stupně zcela vyhověno), je dosáhnout zpřístupnění společné chodby. Tento petit tedy nemíří na to, aby žalovaný uvedl protipožární dveře do původního stavu, ale na to, aby žalovaný provedl takové úpravy, jež zaručí přístupnost chodby nacházející se za těmito dveřmi. Protože však ony protipožární dveře, které žalovaný nejprve upravil a po podání žaloby zcela vyměnil, nejsou svými vlastnostmi a kvalitou srovnatelné s protipožárními dveřmi původními, přičemž negatorní výrok I. na tuto skutečnost nemíří, resp. toto nereflektuje, bylo nezbytné, aby žalobce zahrnul do žaloby rovněž i výrok II., kterým se domáhá odstranění onoho jednorázového zásahu, tj. náhrady škody ve formě návratu protipožárních dveří do původního stavu. Argument soudu prvního stupně, a to že požadavek na návrat do původního stavu není možný, vzhledem k tomu, že se jedná o„ plnění svou povahou reálně nemožné“, neboť„ původní dveře byly dle tvrzení žalovaného prokopnuty a nachází se nyní neznámo kde“, považuje žalobce za naprosto nepo