75 CO 46/2022-125 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.974 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26.974 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31.449 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41.921 Kč od 24. 3. 2020 do 20. 8. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.947 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 26.974 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 90,02 % ročně z částky 34.297,85 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 106.704 Kč pak žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále okresní soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ujednaná výše úroku 138,22 % ročně (stejně jako požadovaná sazba 90,02 % ročně) se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání, neboť tato sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Tato neplatnost pak způsobuje dle ustanovení § 576 o. z. neplatnost celé smlouvy, když nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 26.974 Kč se zákonným úrokem z prodlení v návaznosti na odeslanou předžalobní výzvu. Ve zbytku pak okresní soud žalobu žalobkyně zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. ohledně částky 10.482 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.482 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, částky 12.378 Kč a úroku ve výši 20 % ročně z částky 34.297,85 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 106.704 Kč; a proti výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s tím, že by smlouva byla neplatná z důvodu rozporu ujednané výše úroků s dobrými mravy. Dohodly-li se smluvní strany na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích. Opačný závěr by totiž byl v přímém rozporu se zásadou„ pacta sunt servanda“. Sjednané úroky (často sjednané ve formě úrokové sazby) jsou přitom ovlivněny celou řadou faktorů, mezi které patří např. požadavek na rychlost poskytnutí úvěru, jeho krátkodobost či naopak dlouhodobost a riziko transakce, které poskytnutí úvěru pro úvěrujícího s přihlédnutím ke všem okolnostem představuje. Lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků (úrokovou sazbu), mají strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu za takových podmínek vstoupí, a to se všemi důsledku z toho plynoucími. Pokud se rozhodnou smluvní strany smlouvu uzavřít, je základním východiskem presumpce platnosti a závaznosti smlouvy, která obecně vyplývá ze zásady„ in favorem negotii“, která je zakotvena v § 574 OZ. Má-li soud za to, že sjednaný úrok je příliš vysoký (s tím se ale žalobkyně neztotožňuje), pak takto sjednaná výše úroků by teoreticky představovala nezákonné určení množstevního rozsahu. Nezákonné určení množstevního rozsahu samo o sobě neplatnost právního jednání nezpůsobuje. To lze dovodit mimo jiné např. i z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, v jehož odůvodnění je uvedeno:„ Nelze ovšem vyloučit, že okolnost hrubého nepoměru plnění jedné ze stran k tomu, co poskytla druhá strana, může ve spojitosti s dalšími okolnostmi toho kterého případu naplňovat znaky jednání, které již koliduje s dobrými mravy. Avšak sama o sobě taková okolnost absolutní neplatnost právního úkonu, jímž mělo dojít k uvedenému hrubému nepoměru v plnění, ve smyslu § 39 obč. zák. (pro jednání contra bonos mores) založit nemůže.“ Uvedený judikovaný názor se následně projevil v ustanovení § 1793 OZ, který obsahuje výslovnou právní úpravu institutu neúměrného krácení. Z dikce § 1793 OZ je tedy evidentní, že právní řád explicitně počítá s existencí platného právního jednání, které je stiženo„ pouze tou vadou“, že plnění jedné smluvní strany je v hrubém nepoměru k plnění druhé smluvní strany. Dále poukazovala na ust. § 1802 OZ, kdy„ Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.“ Je tedy zřejmé, že žalovaný úrok za poskytnutí úvěru platit musí. Žalobkyně je toho názoru, že není možné úrok zcela zamítnout a nepřiznat žádný, soud má vždy posuzovat alespoň přiznání obvyklého úroku. Žalovaný se v souladu se zásadou autonomie vůle rozhodl uzavřít s žalobkyní takovouto smlouvu, a to za podmínek v ní uvedených, ačkoli, pokud by nesouhlasil s jednotlivými ujednáními, mohl se rozhodnout tak, že smlouvu neuzavře a o poskytnutí peněžních prostředků požádá jinou osobu. Dále se žalobkyně domnívá, že jí vznikl nárok na přiznání požadované smluvní pokuty, kdy tato je v souladu s ust. § 122 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž rozporovala způsob vypořádání bezdůvodného obohacení okresním soudem, kdy takové vypořádání není možno provést bez návrhu žalovaného, což se nestalo, kdy právní úprava vyžaduje aktivitu žalovaného, aby došlo k vypořádání i veškerých plnění, které žalobkyni poskytl, a to námitkou vzájemného plnění. Vzhledem k výše uvedenému nebyl prvostupňový soud oprávněn plnění, které žalovaný žalobkyni poskytl, sám započíst na vyplacenou jistinu úvěru. V případě neplatnosti smlouvy o úvěru tak měla být žalobkyni z důvodu vypořádání bezdůvodného obohacení přiznána částka ve výši 34.297,85 Kč odpovídající zbývající původní dlužné jistině úvěru, se zákonným úrokem z prodlení. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 41.921 Kč (tj. 34.297,85 Kč jistina, 5.728,62 Kč úrok přirostlý do zesplatnění, 998 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy za prodlení se splátkami, 600 Kč náhrada nákladů v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy) spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 16.502 Kč (tj. smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 40.026,17 Kč od [datum] do [datum]) a úroku ve výši 90,02 % ročně z částky 34.297,85 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 106.704 Kč, a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřeli účastníci, když dne [datum] ji podepsal žalovaný, a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč, který však žalovaný řádně nesplácel. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Okresní soud po provedeném dokazování listinami dne [datum] vyhlásil napadený rozsudek. 7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 35.000 Kč na 30 měsíců v říjnu 2019 požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno] - [anonymizováno]. 8. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 35.000 Kč na 30 měsíců v říjnu 2019 požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno] - [anonymizováno] dle typu a parametrů úvěru. 9. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 35.000 Kč na 30 měsíců v říjnu 2019 požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno] - [anonymizováno] dle typu a parametrů úvěru. 10. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 35.000 Kč na