8 CO 285/2021-60 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení běžícím od [datum] (odstavec I. výroku), zastavil řízení co do nároku na zaplacení částky 11.000 Kč (odstavec II. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 27.936,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úrokem ve výši 22,68 % ročně běžícím od [datum] (odstavec III. výroku). Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV. výroku). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr do úvěrového rámce ve výši [částka], který žalovaný průběžně čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši [částka]. Dále se žalovaný zavázal platit pojistné ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru a poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši [částka] Celkem pak žalovaný vyčerpal částku [částka] v období od [datum] do [datum] a uhradil celkem částku [částka]. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] pak bylo prokázáno, že [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum]. U žalovaného však nebyla před uzavřením smlouvy objektivním způsobem vyhodnocena jeho schopnost úvěr fakticky splácet, když žalobkyně dostatečně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného prověřována. Žalovaný pouze ve smlouvě uvedl příjem [částka] měsíčně, výdaje na nájemní bydlení [částka] měsíčně a ostatní výdaje [částka] měsíčně. Věřitel je však povinen aktivně zkoumat, tj. ověřovat, jaká je úvěruschopnost žadatele o úvěr, a to jak jeho příjmy, tak výdaje. Nepostačí pouhé jeho prohlášení. Okresní soud proto uzavřel, že úvěrová smlouva je ve smyslu ust. § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku neplatná. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi skutečně poskytnutou jistinou úvěru a již uhrazenou částkou ze strany žalované. Tento rozdíl okresní soud stanovil na částku [částka]. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to v rozsahu odstavce III. výroku, když se domáhala jeho změny tak, aby jí byla přiznána také částka [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku [částka] (částku [částka] před postoupením pohledávky a částku [částka] po postoupení pohledávky), přičemž vyčerpal celkem částku [částka]. Bezdůvodné obohacení tak představuje částku [částka]. Pokud okresní soud přiznal žalobkyni nárok z bezdůvodného obohacení pouze ve výši [částka], rozhodl chybně, neboť odečetl od částky [částka] částku [částka], kterou však po postoupení pohledávky žalovaný uhradil pouze jednou a z tohoto důvodu také okresní soud v odstavci II. výroku svého rozsudku řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil. 4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] s úvěrovým rámcem ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný vyčerpal celkem [částka], přičemž právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni uhradil částku [částka]. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného. 7. Vzhledem k době uzavření smlouvy ([datum]) správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 o. z. (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ), účinného od 1. 12. 2016, zejména ustanovení § 86 a § 87 ZosÚ. 8. Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku, právě s přihlédnutím k ust. § 86 a § 87 ZosÚ, když žalobkyni nelze přisvědčit, že by dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalovaného, tak jak požaduje již ustálená judikatura, na kterou okresní soud přiléhavě odkazuje. 9. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně. 10. Nicméně okresní soud pochybil ve vztahu k výpočtu výše bezdůvodného obohacení, když z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný celkem na závazek z neplatné smlouvy uhradil částku [částka]. Současně se ani žalovaný v řízení nebránil tím, že by žalobkyni či její předchůdkyni uhradil cokoli navíc. V případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZosÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají, a to ani náhrada ve výši obvyklého úroku za užívání finančních prostředků věřitele ve smyslu ust. § 3002 občanského zákoníku. Poskytla-li původní věřitelka žalovanému podle neplatné úvěrové smlouvy částku [částka], z níž žalovaný uhradil celkem [částka], je povinen v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními vrátit odpovídající rozdíl z přijatého plnění, tj. celkem částku [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění dle odeslané předžalobní výzvy ze dne [datum]. 11. Odvolací soud proto napadený rozsudek okresního soudu v odstavci III. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v této fázi řízení byl převážně úspěšný žalovaný, nicméně účelně vynaložené náklady k bránění práva se na jeho straně ze spisu nepodávají. 13. Výrok o náhradě nákladů v odvolacím řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] a z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za 2 úkony právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o věci samé a účasti u jednání odvolacího soudu. Výše odměny a náhrady hotových výdajů tak činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d), g), za současné aplikace § 13 odst. 3 advokátního tarifu částku 2x [částka] + 2x [částka], tj. [částka], když tarifní hodnotu sporu v odvolacím řízení představuje částka [částka]. Protože zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka [částka] navýšena o 21% DPH, tj. o částku [částka] Celkem pak činí náhrada nákladů žalobkyně za odvolací řízení [částka], kterou je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.