15 CO 22/2023-77 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému stanovení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 608,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 784,89 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 427,22 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], na základě této poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem 9,9 % ročně včetně dalšího příslušenství, celkem tedy částku 51 044,05 Kč, nejpozději do [datum], a to v 60 měsíčních anuitních splátkách ve výši 847,91 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný žalobkyni zaplatil částku 46 137,46 Kč. 3. Okresní soud po právní stránce posoudil smlouvu dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, dovodil, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel. Následně dospěl k závěru, že na smlouvu dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou dle § 87 ZoSÚ a § 588 o. z. Okresní soud dovodil, že z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že pravidelný měsíční příjem žalovaného u společnosti [právnická osoba] činil od ledna [rok] do června [rok] cca částku 20 000 Kč měsíčně. Dále z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 30 000 Kč měsíčně, dne [datum] úvěr ve výši 20 000 Kč měsíčně a dne [datum] úvěr ve výši 40 000 Kč měsíčně, který je předmětem tohoto řízení. Podle důkazů, které žalobkyně k otázce zkoumání a prověřování úvěruschopnosti žalovaného předložila, činil průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru 11 306 Kč měsíčně a dle zjištění soudu v měsíci červenci [rok], tedy před poskytnutím nyní posuzovaného úvěru, neměl žalovaný žádný příjem z pracovní činnosti. Výdaje žalovaného žalobkyně nezkoumala vůbec. Okresní soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 ZoSÚ. V důsledku toho posoudil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. Okresní soud dovodil, že žalobě nelze vyhovět ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný obdržel od žalobkyně částku 40 000 Kč, žalobkyni již zaplatil částku 46 137,46 Kč, tedy vrátil žalobkyni více, než mu bylo žalobkyní poskytnuto a z neplatné smlouvy nevznikla žalovanému žádná další povinnost, než vrátit to, co získal, což již učinil. 4. Proti tomuto rozsudku, v jeho plném rozsahu, podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasila s právním závěrem okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, s jeho závěrem, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a rovněž i s jeho závěrem, že žalovaný zaplatil na úvěr 46 137,46 Kč, když tento zaplatil jen 23 062,67 Kč, jak plyne i z důkazů, které žalobkyně okresnímu soudu doložila. Namítala, že postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, vycházela z informací od žalovaného, který tvrdil výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně však stanovila jeho životní výdaje na částku 3 410 Kč po zohlednění dle svého interního ekonomického modelu, který pracuje s daty a aktuálními životními náklady a normativními náklady na bydlení. Žalobkyně se však ani s těmito daty nespokojila a aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti, a to kontrolou v interních databázích systému CCB/CBCB, v nichž zjistila, že žalovaný měl v době před uzavřením smlouvy již měsíční splátkovou zátěž ve výši 3 788,03 Kč, dále prověřila insolvenční rejstřík, v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z běžného účtu žalovaného zjistila jeho pravidelné měsíční průměrné příjmy ve výši 21 148 Kč. Není tedy správný závěr okresního soudu, že žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalovaného, tyto zkoumala právě z výpisu z jeho běžného účtu a zohlednila ekonomický model na životní výdaje ve výši 3 410 Kč. Jelikož splátka úvěru měla činit jen 847,91 Kč měsíčně, je nutno dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a úvěrové smlouva je platná. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 7. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., tento byl řádně předvolán, k jednání se bez omluvy nedostavil, o odročení nežádal. 8. Z dosavadního obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 24 608,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 784,89 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 427,22 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum]. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že vycházela z informací z registru CBCB a SOLUS a nezjistila nic, co by uzavření smlouvy bránilo. K důkazu označila výpis z těchto registrů. Okresní soud usnesením ze dne 20. 1. 2022, č. j. 7 C 8/2022-8, žalobkyni vyzval, aby tvrdila, jakým způsobem posuzovala a prověřovala úvěruschopnost žalovaného a aby označila ke svým tvrzením důkazy. Žalobkyně v podání ze dne [datum] (čl. 9 spisu) uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmové a výdajové stránce poměrů, nahlížela do databáze BRKI a NRKI, ISIR a SOLUS, dále zkoumala obraty na běžném účtu žalovaného za posledních 6 měsíců, kdy jeho příjem byl před uzavřením smlouvy ve výši 21 148 Kč, a to od společnosti [právnická osoba] Žalobkyně rovněž přihlédla k platební historii žalovaného u dříve poskytnutých úvěrů, které z jeho strany byly hrazeny řádně a včas. K prokázání svých tvrzení navrhla k důkazu výpis z běžného účtu žalovaného, výpisy z registrů a důkaz, který označila jako„ Schválení žádosti – příjem“. V tomto podání žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 46 137,46 Kč a zároveň k tomuto zahrnula do tohoto podání tabulku o jednotlivých platbách žalovaného a rozúčtování, kolik z každé platby žalovaného šlo na úmor úroku a kolik na úmor jistiny. Z tabulky plyne, že žalobkyně tvrdí, že žalovaný zaplatil jen částku 23 062,67 Kč a že z této částky bylo na úmor úroku naúčtováno 7 470,94 Kč a na úmor jistiny naúčtováno 15 591,70 Kč. Je tak zřejmé, že tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil 46 137,46 Kč a z tabulky, z níž plyne, že žalobkyně uvádí, že zaplatil žalovaný 23 062,67 Kč, jsou údaje vzájemně rozporné. 9. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svých stanoviscích. Pouze doplnila, že okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že žalovaný na úvěr zaplatil 46 137,46 Kč. Žalobkyně uvedla, že v podání ze dne [datum] uvedla v tabulce, že žalovaný zaplatil na úvěr 23 062,67 Kč, kdy pouze omylem pod tabulkou uvedla, že bylo zaplaceno celkem 46 137,46 Kč, když tato částka je jen součtem částek, na které byly platby žalovaného rozúčtovány, jinak řečeno, žalobkyně pod tabulkou, v níž přehledně uvedla, kolik žalovaný zaplatil a na co žalobkyně platby rozúčtovala, toto plnění žalovaného omylem sečetla dvakrát. Žalobkyně namítala, že okresnímu soudu do spisu založila důkaz, a to výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož se podává, že žalovaný zaplatil vskutku jen 23 062,67 Kč a nikoliv 46 137,46 Kč. 10. Odvolací soud sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z jím provedených důkazů, sdílí i jeho skutkové závěry s výjimkou závěru, že žalovaný zaplatil žalobkyni na předmětnou smlouvu celkem 46 137,46 Kč, kdy tento skutkový závěr považuje odvolací soud za nesprávný. Ohledně tohoto závěru zřejmě okresní soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil částku 46 137,46 Kč, kdy toto uvedla žalobkyně ve svém podání ze dne [datum], nicméně okresní soud již přehlédl, že se jedná o tvrzení rozporné, a tedy tvrzení, jež zasluhovalo další výzvu k odstranění nejasností, neboť k tomuto tvrzení žalobkyně rovněž připojila tabulku, z níž vyplývá jiný žalobkyní uvedený údaj o výši plateb žalovaného, a to částka 23 062,67 Kč. Není tedy z tohot