15 CO 246/2022-66 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu co do částky 14 894 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 900 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výrokům I. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v rozsahu, ve kterém tato byla rozhodnutím okresního soudu zamítnuta, vyhověno, případně zrušení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nedostatečně doložila důkazní prostředky k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované. Zdůraznila, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Celková půjčená částka činila 10 000 Kč a žalovaná se ji zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách. Jednalo se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů působícím pod zákonným dohledem České Národní banky. Před poskytnutím úvěru byla s žalovanou sepsána žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta, která byla v řízení předložena. Tato byla sepsána vázaným zástupcem, který splnil zkoušku odborné způsobilosti, ověřil příjmy a výdaje žalované, a to prostřednictvím potvrzení o příjmu. Žalobkyně namítala, že okresní soud nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména pak nálezu ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3236/18, či ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, kterým bylo rozhodnuto ve skutkově i právně obdobné věci. Žalobkyně tak uzavřela, že dle jejího názoru nebylo vybočeno z právních názorů vyšších soudů a úvěruschopnost žalované byla zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně. 3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 794 Kč s úrokem ve výši 56 % ročně z částky 9 200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 599,50 Kč, a dále pak s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že mezi její předchůdkyní, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 56 % ročně a sjednaným poplatkem v pravidelných 52 týdenních splátkách po 377 Kč splatných tak, že první splátka měla být zaplacena sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující pak do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas a na dlužnou částku uhradila pouze částku 1 100 Kč, poté již nezaplatila ničeho. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena současné žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni podání žaloby činil dluh na jistině úvěru částku 9 200 Kč, na úroku z prodlení částku 599,50 Kč, na smluvní pokutě částku 5 000 Kč, na poplatku za poskytnutí a správu úvěru částku 7 694 Kč a na sankčních poplatcích částku 1 900 Kč. Ke splnění povinnosti úvěrující zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně v doplnění žaloby tvrdila, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáním žalované v databázích dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a získáním informací přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, když žalovaná v žádosti o úvěr deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 14 650 Kč, pracovní poměr hlavní jako uklízečka a další příjem v domácnosti ve výši 18 600 Kč. Ke svým tvrzením žalobkyně doložila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr a potvrzení o výši příjmů žalované. Okresní soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a po skutkové stránce dovodil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná čerpala v hotovosti dne [datum]. Žalovaná se úvěr, včetně sjednaného úroku ve výši 56 % ročně a poplatku za zpracování a správu úvěru ve výši 4 891 Kč, zavázala splatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 377 Kč, uhradila však na splátkách úvěru v postupných platbách ze dne [datum] a [datum] celkem částku 1 100 Kč. Další splátky úvěru nehradila. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] k úhradě dluhu. 6. V rámci právního posouzení věci pak okresní soud hodnotil závazkový vztah, z něhož žalobkyně uplatnila žalovaný nárok, podle ust. § 2395 občanského zákoníku jako spotřebitelský úvěr a předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), ve spojení s ust. § 580 a 588 občanského zákoníku Okresní soud dovodil, že žalobkyně v řízení přes poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že její předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Zdůraznil, že doloženo bylo pouze potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalované, nebyla však předložena pracovní smlouva, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jednalo, ani důkazy dokládající ostatní příjmy žalované, nebyl doložen žádný výpis z databáze dlužníků (např. SOLUS či BRKI a NRKI), ani žádné listiny dokládající výdaje žalované. Navrhovaný důkaz výslechem svědka, a to vázaného zástupce původního věřitele přítomného při uzavírání předmětné smlouvy, okresní soud zamítl, neboť z karty zákazníka, jež byla tímto zástupcem podepsaná, nijak nevyplývá, že by údaje o výdajích žalované uvedené v kartě zákazníka byly vůbec zjišťovány nebo ověřovány, když, pokud jde o výdaje žalované, tyto byly pouze odhadnuty. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru pak okresní soud posoudil jako neplatná i vedlejší ujednání smlouvy o povinnosti platit úrok, poplatek za zpracování a správu úvěru či smluvní pokutu. Proto okresní soud ve vztahu k těmto nárokům žalobu zamítl. Současně však s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 2993 o. z. provedl vypořádání stran neplatné smlouvy z titulu bezdůvodného obohacení tak, že od částky, kterou žalovaná od úvěrující obdržela ve výši 10 000 Kč, odečetl částku, kterou žalovaná na základě neplatné smlouvy zaplatila, tj. částku 1 100 Kč, a zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 8 900 Kč představující dosud nevrácené peněžní prostředky, a to podle ust. § 1970 o. z., ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 900 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se žalovaná dostala až dnem následujícím po doručení předžalobní upomínky, doručené žalované dne [datum], jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž dle okresního soudu nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svých procesních stanoviscích. 8. Odvolací soud po zopakování dokazování zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], konstatuje, že přebírá jako správná skutková zjištění, která okresní soud ze žalobkyní předložených listin učinil. 9. Po takto částečně zopakovaném dokazování odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá ze samotných žalobních tvrzení. Současně odvolací soud sdílí názor okresního soudu na neplatnost posuzované smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, jejímž následkem je neplatnost celé smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst