15 CO 357/2020-369 — Krajský soud v Ostravě

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 33 404,93 Kč a dále částku 65 036 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 120 560 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 30 800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 66 982 Kč za dobu [datum] do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že předmětem řízení je nárok žalobce za žalovaným z titulu ručení žalovaného za závazky společnosti [právnická osoba], jejímž byl žalovaný v rozhodné době jednatelem a společníkem. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení a žalobce má za společností [právnická osoba] dvě pohledávky, a to pohledávku ve výši 30 800 Kč za zprostředkování prodeje bytu 2+1 na ulici [ulice a číslo] v [obec] [obec] a pohledávku ve výši 66 982 Kč, která představuje provize snížené o neoprávněně účtovanou daň z přidané hodnoty. Tyto pohledávky byly žalobci vůči společnosti [právnická osoba] přiznány dvěma pravomocnými rozhodčími nálezy včetně úroků z prodlení a nároku na náhradu nákladů řízení. Těmito rozhodčími nálezy přiznané pohledávky nebyly žalobci ze strany společnosti [právnická osoba] dosud zaplaceny, a to ani částečně. 3. Okresní soud shledal žalobu důvodnou pouze částečně. Okresní soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako jednatel porušil vůči společnosti [právnická osoba] svou povinnost jednatele zajistit řádné obchodní vedení společnosti a povinnost řádného účtování, neboť společnost [právnická osoba] neoprávněně opakovaně prováděla odpočet DPH z provizních odměn žalobce a nevyplatila žalobci smluvenou odměnu v plné výši, tímto jednáním žalovaný jako jednatel porušil vůči společnost [právnická osoba] povinnost jednatele jednat s péčí řádného hospodáře, přičemž v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti vznikla společnosti [právnická osoba] škoda, a to škoda ve výši úroku z prodlení a nákladů řízení, a to konkrétně škoda ve výši částky 98 440,93 Kč, která představuje v rámci rozhodčího řízení (vedeného u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pod [anonymizováno] [značka automobilu]) pravomocně přiznaný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 66 982 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, který vyčíslen ke dni [datum] představuje částku 33 404,93 Kč, a nákladů rozhodčího řízení ve výši 65 036 Kč. Co do částky 98 440,93 Kč tedy žalovanému (jako bývalému jednateli) vzniklo zákonné ručení za závazky společnosti [právnická osoba] vůči žalobci. Ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou pro neunesení břemene důkazního ze strany žalobce zamítl. 4. Žalobce odvolání proti rozsudku nepodal. 5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti vyhovujícímu výroku I. a nákladovému výroku III., podal odvolání pouze žalovaný. Navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v napadeném rozsahu (výrok I. a III.) zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný vytýkal okresnímu soudu nesprávné právní závěry ohledně otázky péče řádného hospodáře a nesprávné závěry o odpovědnosti žalovaného z titulu ručení za závazky předmětné společnosti. 6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu jako správného. 7. O odvolání žalovaného rozhodoval odvolací soud již jednou, a to rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 15 Co 357/2020-295, kterým rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I.), a dále originárně rozhodl o náhradě nákladů prvostupňového řízení (výrok II.) a náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se v souladu s procesní ekonomií zabýval nejprve přezkumem závěru okresního soudu o aktivní věcné legitimaci žalobce. Okresní soud ve vztahu k nárokům, kterým svým rozsudkem žalobě vyhověl, musel dovodit, že žalobci aktivní věcná legitimace svědčí, a to i poté, co všechny žalobou uplatněné nároky žalobce ještě dříve, než okresní soud o žalobě rozhodl, postoupil postupní smlouvou ze dne [datum] na [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], o čemž rovněž informoval žalovaného, aniž by však tento závěr byl výslovně v odůvodnění rozsudku uveden. Odvolací soud oproti okresnímu soudu dospěl k odlišnému právnímu závěru ve věci aktivní věcné legitimace žalobce. Odvolací soud dovodil, že postoupením pohledávky postupní smlouvou nabyla [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupník dle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nejen pohledávku, ale také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, a to včetně jejího zajištění. Žalovanému jako ručiteli bylo postoupení v souladu s § 1883 o. z. ze strany žalobce jako postupitele řádně notifikováno (dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen, jak sám v řízení tvrdil), čímž se vůči žalovanému stalo účinným. K translačním účinkům postupní smlouvy došlo bez ohledu na to, že soudem nebylo vyhověno návrhu žalobce dle § 107a o. s. ř., k čemuž rovněž došlo předtím, než okresní soud o žalobě rozhodl. Odvolací soud zdůraznil, že do doby nastoupení účinků neúplné apelace žalobce ani netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno dojít k závěru, že pozbytou aktivní legitimaci žalobce opět nabyl zpět, či že by mu svědčila aktivní legitimace z jiného důvodu. Odvolací soud dále zdůraznil, že o absenci aktivní věcné legitimace nepřísluší stranu sporu poučovat, jednalo by se o nepřípustné poučení o hmotném právu, ostatně to, že aktivní věcnou legitimaci žalobce postoupením pohledávky pozbyl, mu bylo dobře známo, jak se podává z čl. II. jeho podání ze dne [datum] (čl. 102 spisu), kde uvádí, že„ …postoupením pohledávky došlo ke skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod práv účastníka.“. To, že návrhu žalobce podanému dle § 107a o. s. ř. nebylo vyhověno, neznamená, že by smlouvu o postoupení pohledávek bylo možno posoudit jen z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou dle § 588 o. z. Postrádal-li žalobce jeden ze základních předpokladů pro vyhovění žalobě, a to aktivní věcnou legitimaci ve vztahu k předmětnému nároku, pak odvolací soud shledal zcela nadbytečným dále přezkoumávat správnost závěrů rozsudku okresního soudu, na nichž byl založen vyhovující výrok rozsudku okresního soudu, když již samotný závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobce musel nutně vést k závěru o nedůvodnosti žaloby a k jejímu zamítnutí. 8. K dovolání žalobce byl rozsudek odvolacího soudu rozsudkem dovolacího soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 27 Cdo 2704/2021-331, zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal dovolání důvodným proto, že dle závěrů dovolacího soudu se odvolací soud svým rozhodnutím založeným na posouzení do té doby výslovně neřešené otázky, zda dovolateli svědčí aktivní věcná legitimace i poté, kdy uzavřel smlouvu o postoupení žalobou uplatněných pohledávek, dopustil ve vztahu k účastníkům překvapivého rozhodnutí, neboť je se svým odlišným právním názorem na aktivní věcnou legitimaci žalobce neseznámil a nedal jim tak příležitost se k němu vyjádřit. Dále dovolací soud uvedl, že dospěje-li odvolací soud k názoru, dle něhož se z dosavadních tvrzení dovolatele a z doposud provedených důkazů nepodává, že by mu svědčila ve sporu aktivní věcná legitimace, je povinen o tom žalobce dle § 118a o. s. ř. poučit. K aplikaci § 118a o. s. ř. v odvolacím řízení a ve vztahu k poučovací povinnosti a koncentraci řízení, respektive ve vztahu k tzv. neúplné apelaci, odkázal dovolací soud na své rozsudky ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011 a ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2256/2019. 9. Odvolací soud poté, co byl zrušen jeho v pořadí první rozsudek, k odvolání žalovaného znovu přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III. (přičemž v zamítavém výroku II. nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden a nabyl odděleně právní moci). Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku (§ 219 o. s. ř.) ani pro jeho změnu (§ 220 o. s. ř.), nýbrž jsou splněny podmínky pro jeho zrušení dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. 10. Odvolací soud uvádí, že dle toho, co bylo účastníky řízení tvrzeno v řízení před soudem prvého stupně do nastoupení účinků tzv. neúplné apelace, a z důkazů, které byly obsahem spisu do nastoupení účinků tzv. neúplné apelace (do dne rozhodnutí soudu prvého stupně, tj. do dne [datum]), setrvává stále na svých závěrech vyjádřených v odstavcích 13 až 17 odůvodnění svého v pořadí prvního rozsudku, tj. na