71 CO 322/2022-113 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem výrokem I. upravil užívání domu ve spoluvlastnictví účastníků (budovu [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví]) tak, že žalobkyně bude užívat přízemí a žalobci 2. a 3. nadzemní podlaží. Výrokem II. zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí většinových spoluvlastníků ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že od [datum] přízemí a 2. nadzemní podlaží budou užívat žalovaní a žalobkyně bude užívat 3. nadzemní podlaží. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalobkyni a žalovaným nahradit státu náklady řízení 4 664 Kč (výroky IV. a V.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí s podílem ¼ a [anonymizována čtyři slova] v přízemí domu provozovala s další spoluvlastnicí [anonymizováno] a užívala jednu polovinu 3. nadzemního podlaží. Žalovaní měli podíl ½ a od [datum] jsou většinovými spoluvlastníky s podílem ¾. Žalovaní rozhodli [datum] o dalším užívání nemovitosti tak, že žalobkyně nebude užívat přízemí, ale že přízemí a 2. nadzemní podlaží budou užívat žalovaní a pronajmou je za tržní nájemné. Žalované bylo rozhodnutím určeno k užívání 3. nadzemní podlaží. Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevznikla rozhodnutím většinového spoluvlastníka těžká újma ve smyslu § 1130 o. z., proto výrokem II. zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka. Dále dospěl k závěru, že rozhodnutí většinového spoluvlastníka podléhá při soudním přezkumu § 1139 o. z., tedy podléhá posouzení dle slušného uvážení, čemuž rozhodnutí většinového spoluvlastníka neodpovídá. Přihlédl k tomu, že žalobkyně jako živnostník již od 90. let minulého století provozuje [anonymizována dvě slova] nacházející se právě v 1. nadzemním podlaží zmiňovaného domu. Soud rovněž přihlédl k tomu, že naopak žalovaní nemají zájem nebytové prostory osobně užívat a mají v úmyslu je pronajímat, aby dosáhli užitku z této věci ve formě nájmu. Za této situace učinil soud závěr, že hledisko slušného uvážení při určení způsobu užívání společného domu bude naplněno tehdy, kdy žalobkyně bude nadále užívat nebytové prostory v 1. nadzemním podlaží o výměře 117,41 m2, tj. prodejnu včetně skladu, kanceláře a WC s umyvadlem, za případnou náhradu ze strany žalobkyně za nadužívání jejího podílu, a naopak žalovaní budou mít k dispozici prostory ve 2. a 3. nadzemním podlaží, které případně mohou pronajímat s tím, že jim připadne celý výtěžek z nájemního vztahu. 2. Proti výroku I. podali žalovaní odvolání, které odůvodnili tím, že jestliže okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevznikla a nehrozí těžká újma dle § 1130 o. z., nemůže soud aplikovat ustanovení § 1139 o. z. samostatně, neboť toto ustanovení jen vymezuje způsob rozhodování soudu o nárocích, jež však musí vyplývat z ustanovení § 1128, § 1129 a § 1130 o. z. Jestliže tedy okresní soud dospěl k závěru, že těžká újma nehrozí, měl žalobu zcela zamítnout. Ani samotné rozhodnutí spoluvlastníků okresní soud neposoudil řádně, neboť se nezabýval důvody, proč bylo přijato, ani velikostí spoluvlastnických podílů. Žalobkyně nevyužila možnost odkoupit podíl paní [příjmení] a navíc užívala po určitou dobu prostory i na úkor této spoluvlastnice. Žalovaní poté, co nabyli podíl paní [příjmení], nabízeli žalobkyni dohodu o způsobu užívání, žalobkyně však jakoukoli kompenzaci za užívání přízemí a hrazení nájemného odmítala. Žalobkyně žalovaným po dobu dvou let dobrovolně nekompenzovala nadužívání spoluvlastnického podílu a lze předpokládat, že rozhodnutím soudu nebyly odstraněny budoucí spory mezi spoluvlastníky. Rozsudek okresního soudu nepřiměřeně zasahuje do autonomie spoluvlastníků a nemůže být založen pouze na kritériu dlouhodobého užívání přízemí žalobkyní. Soud se vůbec nezabýval tím, zda je možno z třetího podlaží dosahovat zisku z pronájmu. Žalobkyně, která užívá nejlukrativnější prostory, stabilního příjmu z užívání dosahuje. Soud by proto, pokud už vůbec zasahuje, měl rozdělit i užívání III. podlaží mezi účastníky za náhradu od žalobkyně. Žalovaní jako většinoví spoluvlastníci nesou většinu nákladů na údržbu, proto by měli mít odpovídající podíl na příjmu z nemovitosti. Za stávajícího stavu příjmu dosahuje pouze žalobkyně a další patra nejsou stabilně pronajata. Okresní soud rovněž neřešil otázku solventnosti žalobkyně, zda je náhradu za nadužívání schopna hradit. 3. Žalobkyně se vyjádřila tak, že již pouhé rozhodnutí většiny spoluvlastníků zakládá oprávnění přehlasovaného spoluvlastníka k podání návrhu na soudní přezkum daného rozhodnutí a k návrhu na ochranu jeho práv (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4995/2017). Okresní soud řádně v mezích slušného uvážení zohlednil dlouhodobé užívání přízemí ze strany žalobkyně. Okresní soud rovněž řádně posoudil otázku újmy žalobkyně, která jí hrozí, neboť přesun [anonymizováno] do třetího patra je nereálný a pro žalobkyni rozhodnutí žalovaných znamená ukončení podnikatelské činnosti. 4. Z podnětu včasného odvolání žalovaných přezkoumal odvolací soud rozsudek v napadené části včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání je důvodné. 5. Podle § 1128 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (2) rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Podle § 1129 o. z. (1) k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. (2) Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně. Podle § 1130 o. z. přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně. Podle § 1139 o. z. (1) navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá. (2) Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny. 6. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje. 7. Občanský zákoník nyní rozlišuje podle potřebné většiny hlasů a práv přehlasovaného spoluvlastníka tzv. běžnou správu společné věci dle § 1128, mimořádnou správu dle § 1129 o. z., a dále ochranu před těžkou újmou dle § 1130 o. z. Teprve je-li dán některý z případů dle ustanovení § 1128, § 1129 či § 1130 o. z., má soud oprávnění při rozhodování aplikovat ustanovení § 1139 o. z., tedy aplikovat hledisko slušného uvážení při nevázanosti soudu žalobním petitem. Tedy i v případě, že soud dospěje k závěru, že není dána okolnost těžké újmy dle § 1130 o. z., není vyloučeno, aby sám záležitost posoudil i dle ustanovení § 1129 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 192/2017 - soud poskytující ochranu přehlasovanému menšinovému spoluvlastníku v rámci rozhodovacích oprávnění ve smyslu § 1139 odst. 1 o. z. není vázán žalobním návrhem na vydání konkrétního rozhodnutí). Žalobkyně uplatnila v žalobě současně dva požadavky 1. zrušení rozhodnutí z důvodu těžké újmy (tedy ve smyslu § 1130 o. z.) a za 2. nárok na nahrazení (změnu) rozhodnutí soudem dle § 1129 o. z. Jestliže tedy okresní soud jeden z nároků (§ 1130) zamítl a druhému (§ 1129 o. z.) vyhověl, nejde o vnitřní rozpornost rozsudku, jak namítají žalovaní, že by celá žaloba měla být bez dalšího zamítnuta pro neexistenci těžké újmy. 8. Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobkyní nehrozí ani nevzniká těžká újma ve smyslu § 1130 o. z. v podobě ukončení jejího podnikání. Je sice pravdou, že prostory ve 3. nadzemním podla