15 Co 128/2024-90 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 115 300 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci až do úplného zaplacení; a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky podle předchozího odstavce pak se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti každé jednotlivé splátky podle předchozího odstavce z každé jednotlivé splátky podle předchozího odstavce (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 831,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 057,18 Kč od 3. 2. 2022 do 10. 2. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 557,18 Kč od 11. 2. 2022 do 10. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 357,18 Kč od 11. 3. 2022 do 4. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 357,18 Kč od 5. 4. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 3. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 4. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 5. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 6. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 7. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 8. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 9. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 10. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 11. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 436,74 Kč od 3. 12. 2022 do 9. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 161 022,64 Kč od 11. 12. 2022 do zaplacení (výrok II.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 044 Kč (výrok III.).2. Okresní soud v záhlaví označeném rozsudku dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru na částku 150 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 45 222,94 Kč a sjednanou úplatou 499,70 Kč, celková částka ke splacení činila 195 722,64 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet po dobu 36 měsíců a výše měsíční splátky činila 5 436,74 Kč.3. Okresní soud po právní stránce posoudil smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť tuto žalovaný uzavíral v postavení spotřebitele a žalobkyně v postavení podnikatele. Okresní soud dále dovodil, že na tuto smlouvu je mimo zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), konkrétně ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ. Žalobkyni tedy tížila zákonná povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Okresní soud dovodil, že žalobkyně nezkoumala řádně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Vyšel ze zjištění, že tvrzené příjmy žalovaného žalobkyně ověřila řádně. Výdaje žalovaného žalobkyně ověřila pouze z výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2021. Z tohoto výpisu z účtu žalovaného však okresní soud zjistil, že žalovaný v daném měsíci čerpal další spotřebitelské úvěry u jiných věřitelů (a to dne 3. 5. 2021, 5. 5. 2021, 14. 5. 2021), a dále z výpisu za tento měsíc plynulo, že počáteční zůstatek na tomto účtu žalovaného byl záporný. Okresní soud vytkl žalobkyni, že tyto skutečnosti nikterak při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nezohlednila. Ze žádosti o úvěr a vlastního hodnocení žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně za výdaje žalovaného považovala v rámci svého posuzování částku 15 000 Kč, z toho nadto plynulo 5 000 Kč jen na splátky úvěrů a nevycházela z částky 21 140 Kč, jako výdajů žalovaného, jak uvedla u jednání. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně před uzavřením spotřebitelského úvěru dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 ZoSÚ, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Dále okresní soud vyložil, že žalovanému vznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním na základě neplatné smlouvy, tedy nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, poplatků a jiných plnění majících základ v neplatné smlouvě. Okresní soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyložil, že tuto nesplacenou jistinu byl žalovaný povinen zaplatit v nové době splatnosti dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, která odvisí od možností žalovaného, a nikoliv od výzvy věřitele k plnění. Okresní soud dovodil, že žalovaný vyčerpal částku 150 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem částku 34 700 Kč, a proto nesplacená jistina činí 115 300 Kč. Tuto částku uložil žalovanému zaplatit v přiměřených splátkách po 5 000 Kč s tím, že až v případě prodlení se zaplacením těchto splátek vznikne žalobkyni nárok na úrok z prodlení, který žalobkyni pro případ, že žalovaný soudem do budoucna stanovené splátky řádně a včas nezaplatí, předem přiznal. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.4. Proti tomuto rozsudku s výjimkou přisouzené částky 115 300 Kč podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby žalobě bylo v rozsahu, v němž byla zamítnuta, vyhověno, přičemž nesouhlasila s okresním soudem stanovenými splátkami přisouzení částky. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, rovněž nesouhlasila s právním závěrem o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Za nepřezkoumatelný označila závěr okresního soudu o tom, že splátky přisouzené jistiny ve výši 5 000 Kč měsíčně jsou přiměřené, neboť soud nikterak neodůvodnil, proč považuje právě tuto výši za přiměřenou. Takto stanovené splátky znamenají neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Okresní soud měl dle žalobkyně stanovit pariční lhůtu ve standardní lhůtě 3 dnů, neboť žalovaný ničeho ke svým poměrům ani netvrdil a v řízení byl zcela procesně pasivní. Pokud se žalovaný dopustil úvěrového podvodu, postupem soudu by žalovaný těžil ze svého nepoctivého jednání na úkor žalobkyně. Rozsudek okresního soudu je nadto v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, neboť například rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2023, č. j. 31 C 62/2023-17, či rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 3. 2023, č. j. 8 C 242/2022-40, a dalších, které posuzovaly skutkově obdobné případy, posoudily úvěrové smlouvy jako platné s tím, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno řádně, přičemž podklady pro posouzení úvěruschopnosti byly žalobkyní použity obdobné. Tím bylo založeno legitimní očekávání žalobkyně ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že v posuzovaném případě dosáhne stejného výsledku.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.6. Odvolací soud hodnotí odvolání žalobkyně jako včasné, přípustné a podané osobou k tomu subjektivně legitimovanou.7. K jednání odvolacího soudu se žalovaný nedostavil, a proto odvolací soud odvolání žalobkyně projednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. v celém rozsahu s výjimkou přisouzené částky 115 300 Kč výrokem I. rozsudku. Žalobkyně sice v odvolání uvedla, že rozsudek napadá v celém rozsahu, naopak z odvolacího petitu plynulo, že napadá rozsudek co do hmotněprávní lhůty splatnosti stanovené výrokem I. rozsudku a dále co do zamítavého výroku II. rozsudku a dále co do nákladového výroku. U jednání odvolacího soudu rozpor mezi obsahem a petitem odvolání žalobkyně odstranila a sdělila, že částku 115 300 Kč, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, nenapadá. Rozsudek tak co do přisouzené částky 115 300 Kč nabyl odděleně právní moci. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek ve zbývajícím rozsahu, přezkoumal i řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.9. Odvolací soud sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedeného dokazování, na tato odkazuje (odstavce 4 až 12 odůvodnění rozsudku okresního soudu) a činí je podkladem pro své rozhodnutí.10. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavře