15 Co 148/2024-156 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byli oba žalovaní zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 130 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.), uhradit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 41 213 Kč (výrok II.) a současně zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 6 531 Kč (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný 1). Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že by měl uhradit škodu na zdraví, kterou nezpůsobil. Namítal, že soud měl ulehčenou práci, neboť převzal závěry, které již dříve přijal trestní soud pod sp. zn. , Anonymizováno, , a to ač žalovaný 1) navrhoval doplnění dokazování především svědeckou výpovědí osob, jež označil s odůvodněním, že by jejich výpovědi mohly vnést světlo do celého případu. Uvedl, že spravedlivým by bylo, kdyby škoda byla rozdělena podle toho, kdo a jakou škodu nebo újmu způsobil. Žalovaný 1) rovněž navrhoval k důkazu videozáznam z tramvaje z inkriminovaného času, videozáznam ze zastávky v době incidentu a videozáznam jím pořízený, který je součástí policejního spisu. Namítal, že v žádném případě nepřišel do fyzického kontaktu se strážníkem , jméno FO, , kterému nemohl způsobit žádnou újmu, a to ani na zdraví, jíž by byl povinen hradit. Totéž vyplývá ze spisového materiálu trestního soudu. Dále uvedl, že je nutno se zabývat i tím, kdo konkrétně způsobil poškozenému , jméno FO, ránu na ukazováku pravé ruky, z toho důvodu, že přišel do styku s několika osobami, a to vedle žalovaného 1) také se žalovaným 2) či , jméno FO, , stejně jako tím, jaké ošetření si vyžádalo zranění ukazováku poškozené osoby , jméno FO, , tedy především jakou léčbu a její dobu si toto zranění vyžádalo. Pokud jde o zranění , jméno FO, , má žalovaný 1) za to, že si toto poškozený způsobil sám, když při zákroku během služby bylo na jeho svobodné vůli, jakým stylem zákrok provede, a měl počítat i s následky. V takovém případě pak nelze, aby pojišťovna požadovala náhradu škody po jiné osobě, která jednoznačně tuto újmu poškozenému nezpůsobila. Dle žalovaného 1) je proto soud povinen zkoumat, kdo, komu a jakou újmu způsobil, jakož i rozsahem zavinění a podílem na vzniku škody.3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že nalézací soud postupoval v souladu s ust. § 135 o. s. ř., když sám neposuzoval otázky, zda se skutek stal, zda jej spáchal žalovaný 1), nelze proto souhlasit s jeho názorem, že nalézací soud pochybil, když neprovedl jím navržené důkazy. Zdůraznila, že soud I. stupně nemohl postupovat jinak než vycházet z pravomocného rozhodnutí v trestní věci. Soud rovněž nebyl povinen zabývat se otázkou, jakou měrou žalovaný 1) zapříčinil vznik újmy poškozeným. Odkázala na znění ust. § 2915 odst. 2 o. z. o tom, že nelze rozhodnout o náhradě škody dle účasti na škodlivém následku v případě, kdy se některý ze škůdců vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval. Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 3333/2019, podle kterého škůdci, kteří spáchali trestný čin jako spolupachatelé, mají povinnost nahradit škodu způsobenou takovým trestným činem společně a nerozdílně. Solidární odpovědnost je tak pravidlem, přičemž odpovědnost dělená je jen výjimkou z tohoto pravidla, kterou lze aplikovat jen výjimečně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu přitom dále vyplývá, že ani v případě, kdy trestní soud v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvede, že spolupachatelům by měla být uložena povinnost nahradit škodu dle jejich účasti na škodlivém následku, není soud rozhodující v občanskoprávním řízení tímto vázán a může rozhodnout jinak, pokud své závěry patřičně odůvodní, což se v projednávané věci také stalo. Okresní soud tedy při svém rozhodování vyšel jak z ust. § 2915 odst. 2 o. z., tak i z judikatury Nejvyššího soudu. Současně žalobkyně zdůraznila, že ke vzniku rány na ukazováku pravé ruky poškozeného , jméno FO, jednoznačně došlo při zápolení o pouta se žalovaným 1), jak je popsáno ve skutku v trestním rozsudku.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve vztahu mezi žalobkyní a odvolatelem, tj. žalovaným 1), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 221 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedenému přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1) je částečně důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 12. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po obou žalovaných, tedy kromě žalovaného 1) dále po žalovaném 2) , Anonymizováno, , společně a nerozdílně úhrady částky 130 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení. Skutkově tvrdila, že dne 31. 8. 2021 kolem 20.20 hod. na tramvajové zastávce , adresa, , na místě veřejnosti přístupném a nejméně před třemi svědky, žalovaný 2) aktivně narušil prováděný služební zákrok strážníků Městské policie Ostrava , jméno FO, [poškozený 1)] a , jméno FO, [poškozený 2)], který spočíval v zajištění osoby , jméno FO, , kdy žalovaný 2) nejprve přistoupil k poškozeným v době provádění úkonu, aktivně bránil spoutání , jméno FO, , snažil se, aby poškozený 1) upustil od započatého úkonu, přičemž ho držel svýma rukama za rukáv služební bundy a takto chtěl zabránit úkonu, což se mu však nepodařilo. Poškozený 2) následně musel upustit od úkonu prováděného na , jméno FO, a zasáhnout proti žalovanému 2) společně s poškozeným 1) formou donucovacích prostředků za užití hmatů a chvatů, v důsledku čehož poškozený 1) upadl na kolena, toho využil žalovaný 2) a kopl jej do oblasti genitálií. Následně žalovaného 2) poškozený 2) uchopil zezadu, přičemž se po chvíli zápolení svalili na zem, poškozený 2) při pádu narazil svými zády a temenem hlavy na skleněnou zeď zastávky a způsobil si pohmoždění a podvrtnutí krční páteře. I přes toto zranění se však žalovaného 2) snažil poškozený 2) udržet na sobě, přičemž žalovaný 2) 3x udeřil zatnutou pěstí své pravé ruky opětovně zasahujícího poškozeného 1) do oblasti levé části obličeje. Následně při úkonu poutání žalovaného 2) přistoupil k poškozenému 1) žalovaný 1), který poškozeného 1) uchopil nejprve za rukáv služební bundy a úmyslně jednal za účelem znemožnění spoutání žalovaného 2). Následně uchopil samotná pouta, která se poškozenému 1) snažil vytrhnout z ruky, čímž tomuto poškozenému způsobil tržnou ránu na ukazováku pravé ruky. Jednání žalovaného 1) zabránil až , jméno FO, , který ho silou odsunul od poškozeného 1), aby tento mohl dokončit úkon spoutání žalovaného 2). Oba poškození museli následně vyhledat lékařské ošetření, kdy na základě odborného lékařského posudku utrpěl poškozený 1) zhmoždění měkkých tkání v oblasti šourku a hrudníku a tržnou ránu na ukazováku pravé ruky, která byla chirurgicky ošetřena, přičemž z hlediska soudně lékařského se jednalo o zranění středně těžké s adekvátní dobou léčení v délce 8 až 10 dnů. Předmětné zranění poškozeného 1) omezovalo v běžném životě, kromě stehů na ukazováku pravé ruky také bolestivostí utrpěného poranění a nemožností vykonávat běžné činnosti včetně zaměstnání, a to až do 10. 9. 2021, kdy byla poškozenému 1) ukončena pracovní neschopnost. Na základě odborného lékařského posudku utrpěl poškozený 2) zhmoždění měkkých pokrývek v týlní části hlavy s přítomností oděrek kůže a podvrtnutí krční páteře, přičemž ze soudně lékařského hlediska šlo o zranění středně těžké s adekvátní dobou léčení 10 až 21 dnů. Toto zranění poškozeného 2) omezovalo v běžném způsobu života, kromě přiloženého krčního límce také bolestivostí utrpěného poranění a nemožností vykonávat běžné činnosti včetně zaměstnání se vznikem pracovní neschopnosti. Za popsané jednání byl žalovaný 2) rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022 ve věci sp. zn. , Anonymizováno, uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a žalovaný 1) byl rozsudkem uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Současně žalovanému 2) byla rozsudkem uložena povinnost zaplatit částku 5 000 Kč k rukám žalobkyně a žalovanému 1) byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1 250 Kč, obě částky na bolestném poškozeného 1) , jméno FO, . Jelikož poškození utrpěli předmětná zranění v době výkonu pracovních povinností, poskytla žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. v rámci pojistné události č. , hodnota, k rukám poškozeného 1) částku 5 817 Kč coby náhradu za ztrátu na v