75 Co 135/2024-315 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 26.109,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.), dále povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 51.817 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit státu - České republice na náhradu nákladů řízení částku 7.068 Kč (výrok III.).2. V projednávané věci se žalobce žalobou ze dne 29. 10. 2020 domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 26.109,12 Kč s odůvodněním, že je vlastníkem rekreačního objektu, který sousedí s parcelou č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , na které je umístěna unimobuňka se sociálním zařízením, když tato není předmětem evidence v katastru nemovitostí, avšak váže se historicky k rekreačnímu objektu žalobce. Žalobce tvrdil, že unimobuňka v právním slova smyslu je věcí movitou, nestala se součástí pozemku, lze s ní nakládat zcela samostatně a je způsobilá být samostatným předmětem převodu. Tvrdil, že žalovaná prodala pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, včetně unimobuňky, která se na ní nachází, , právnická osoba, ., přičemž kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku č. , hodnota, zpracovaného znaleckým ústavem, z něhož je zřejmé, že součástí kupní ceny byla i unimobuňka ve vlastnictví žalobce. Žalobce tvrdil, že žalovaná se přijetím kupní ceny zahrnující hodnotu unimobuňky bezdůvodně obohatila na úkor žalobce žalovanou částkou. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že se nejedná o věc movitou, ale o stavbu, a že žalobce nikdy nebyl jejím vlastníkem, tím byla vždy obec , adresa, . Dovozovala, že darovací smlouva předložená žalobcem je nevěrohodná a namítla promlčení uplatněného nároku.3. Okresní soud po provedeném dokazování se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a dovodil, že namítá-li žalovaná promlčení nároku žalobce z titulu vydání bezdůvodného obohacení, vznesla tuto námitku až v závěrečném vyjádření, tedy poté, co soud koncentroval řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007 s tím, že námitka promlčení je v projednávané věci bezdůvodná, poněvadž ani z dosavadního obsahu spisu a skutkových zjištění nelze bez dalších okolností a důkazů posoudit promlčení práva, tj. zda marně uplynula promlčecí lhůta.4. Pokud jde o další právní posouzení žalobcem uplatněného nároku, uvedl okresní soud, že není rozhodné, jak jej sám žalobce kvalifikuje ve svém podání, kdy žalobce odkazoval na vydání bezdůvodného obohacení, ale podstatné je, jak nárok skutkově vymezí, a právní posouzení nároku je již zcela na soudu. Byť se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, podle názoru okresního soudu je nutno nárok posoudit jako náhradu majetkové újmy, tedy škody. Z hlediska povahy předmětné unimobuňky řešil okresní soud otázku, zda tato je věcí movitou či věcí nemovitou, a dovodil závěr, že unimobuňku lze považovat za věc movitou i vzhledem k v řízení vypracovanému znaleckému posudku. Dále se okresní soud zabýval otázkou vlastnického práva k předmětné unimobuňce s tím, že žalobce tvrdil, že právním důvodem nabytí unimobuňky byla darovací smlouva ze dne 30. 5. 2014. Tuto okresní soud považuje za platnou, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy, jejímž předmětem je darování movité věci, navíc s ohledem na předmět daru by postačilo darování ústní formou. Dále okresní soud dovodil, že i kdyby uvedené právní jednání (darovací smlouva) bylo neplatné, postačila by pro vydržení movité věci dobrá víra držitele, zde žalobce a jeho předchůdce (svědka , jméno FO, ). Žalobce prokázal podle okresního soudu tímto právním titulem, že v daném případě šlo o držbu řádnou, neboť právním důvodem, pro který se držby ujal, byla uvedená darovací smlouva. Okresní soud má za splněnou i další podmínku pro vydržení, a to je poctivost držby. Podle okresního soudu žalobce splnil dobu potřebnou pro řádné vydržení movité věci, která je podle § 1091 odst. 1 občanského zákoníku tříletá. Nad rámec posoudil okresní soud otázku vlastnického práva také z hlediska institutu mimořádného vydržení věci a dovodil, že i v tomto směru byly splněny zákonné podmínky, když uplynula již doba delší jak šesti let, a byly tak splněny podmínky pro mimořádné vydržení s tím, že žalobce si mohl započíst 4 roky kvalifikované držby svého právního předchůdce jako držitele před 1. 1. 2014. Na základě všech těchto důvodů dovodil okresní soud vlastnictví žalobce k předmětné unimobuňce. Dále okresní soud aplikoval ustanovení § 1012 občanského zákoníku s tím, že vlastnické právo je porušeno, je-li zasaženo do práva vlastníka vymezeného v tomto ustanovení, jímž se zejména rozumí, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Žalovaná podle okresního soudu uzavřením kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětné unimobuňce, zaviněně porušila zákonnou povinnost ve vztahu k žalobci, neboť nepřípustně zasáhla do jeho vlastnického práva, a tím žalobci vznikla škoda v jeho majetkové sféře. Podle okresního soudu je dána i příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované nezasahovat do vlastnického práva jiného subjektu a vznikem škody na straně žalobce. Pokud jde o otázku aplikace § 1111 občanského zákoníku, tedy problém nabytí vlastnického práva státu k předmětné movité věci na základě kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2017, dovodil okresní soud, že tato není s ohledem na hmotněprávní posouzení nároku žalobce rozhodná. Žalobce se totiž nedomáhal určení vlastnického práva ani vydání předmětné věci, ale toliko uplatnil peněžitý nárok, který soud posoudil jako náhradu škody, která se primárně odvíjí od porušení smluvní povinnosti žalované obce. Podle okresního soudu by ustanovení § 1111 mělo zásadní vliv pouze v případě, že by žalobce uplatnil na obdobném skutkovém základě jiný než peněžitý nárok. Při určení výše škody pak okresní soud vyšel z úvahy, že hodnota předmětné unimobuňky ke dni 19. 9. 2017 činila 28.500 Kč a ke dni ocenění znalcem, tedy ke dni 5. 9. 2023, 30.000 Kč, tedy je ve vyšší hodnotě, než je žalobcem žalováno, tedy jinak řečeno, výše škody odpovídá hodnotě unimobuňky. Ze všech těchto důvodů okresní soud žalobě žalobce včetně příslušenství vyhověl.5. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání a domáhala se jeho změny a zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Odvolatelka uvedla, že vzhledem k důkazům provedeným okresním soudem včetně znaleckého posudku akceptuje závěr okresního soudu, že předmětná unimobuňka je věcí movitou. Odvolatelka polemizuje se skutkovým závěrem okresního soudu, který dovodil vlastnictví žalobce k předmětné unimobuňce s tím, že zpochybňuje výpověď svědka , jméno FO, a darovací smlouvu ze dne 30. 5. 2014. Dále nesouhlasí se závěry okresního soudu o tom, že by žalobce mohl nabýt vlastnické právo k předmětné unimobuňce vydržením či mimořádným vydržením. Namítá, že okresní soud naprosto vynechal celou jednu oblast námitek žalované, a to důsledek prokázání vlastnického práva žalobce, a důsledek toho, že jde o movitou věc na platnost kupní smlouvy mezi žalovanou a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 19. 9. 2017 v té části, která se týká věci ve vlastnictví žalobce. Žalovaná má za to, že kupní smlouva je v předmětné části neplatná, když nemohla na kupujícího převést více práv, než jí náleželo. Kupní smlouva hovoří o převodu vlastnického práva k nemovitostem, jen a pouze nemovitostem, žádné movité věci předmětem smlouvy nejsou a nikdy být neměly. Žádný z účastníků kupní smlouvy neměl v úmyslu převést smlouvou jakékoliv movité věci. Účastníci vycházeli při uzavření kupní smlouvy s poukazem na znalecký posudek z toho, že vše, co se převádí, jsou věci nemovité a unimobuňka jako nemovitá věc že je součástí pozemku, který se kupní smlouvou převáděl. Z hlediska zavinění žalované okresní soud zcela pomíjí, že žalovaná měla všechny důvody domnívat se, že je vlastnicí předmětné unimobuňky a že jde o součást pozemku v jeho vlastnictví. Nemohla vědět, že si třetí osoby přeprodávají mezi sebou pofiderním způsobem a bez dokladů to, co považuje žalovaná za svůj majetek. Nesprávně se také okresní soud odmítl zabývat žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Tato námitka je tím spíše aktuální, že se změnil názor soudu na charakter unimobuňky jako věci movité. Pokud okresní soud dovodil, že smlouva mezi žalovanou a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 19. 9. 2017 je platná, i pokud jde o unimobuňku jako věc movitou, pak vlastnictví k unimobuňkám přešlo již uzavřením smlouvy, a nárok uplatněný žalobou podanou až dne 29. 10. 2021 (správně 29. 10. 2020) je promlčen. Tříletá promlčecí doba začíná běžet dnem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Žalovaná si splnila svou povinnost podle §