75 Co 169/2024-1041 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyslovil, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný s tím, že o jeho výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 9. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 239.667 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě předchozí spolupráce a smlouvy ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, o zajištění rozvozu zboží si v roce 2017 účastníci sjednali další obchodní spolupráci, v rámci které se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobkyni další činnosti spočívající v zajištění provozu expedičního skladu v Olomouci a související podnikové prodejny. Tuto činnost se žalovaný zavázal vykonávat na základě inominátní smlouvy – smlouvy o zajištění provozu expedičního skladu a související podnikové prodejny, která byla mezi účastníky uzavřena dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ústní formou při jednání v Olomouci. Žalovaný se smluvně zavázal nést odpovědnost za případný schodek, ke kterému by došlo na zboží, se kterým žalovaný disponoval v rámci provozu skladu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, nevykonával svou činnost řádně, v souladu se zájmy žalobkyně a na straně žalobkyně došlo ke vzniku škody v podobě schodku na zboží, které žalovaný přijal do skladu, ale další nakládání s ním není doloženo a zboží se ve skladu nenachází. Výši žalované částky vyčíslila žalobkyně na základě inventury ze dne 29. 8. 2018. Okresní soud dovodil, že žaloba žalobkyně je co do základu důvodná, když dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřena smlouva o zajištění rozvozu zboží, na základě které žalovaný pro žalobkyni zajišťoval dopravu výrobků a zboží odběratelům žalobkyně. Následně byla mezi účastníky rovněž uzavřena smlouva o zajištění provozu skladu a provozu podnikové prodejny, která sice byla účastníky označena jako dodatek původní smlouvy o zajištění rozvozu zboží, ale dle názoru soudu se jednalo o zcela novou, samostatnou smlouvu. Podle okresního soudu zůstal mezi účastníky sporný obsah této smlouvy, a to zejména skutečnost, zda žalovaný převzal odpovědnost za svěřené hodnoty či nikoliv. Okresní soud dovodil, že k uzavření písemné smlouvy ohledně zajištění provozu skladu a podnikové prodejny mezi účastníky nedošlo, a dospěl k závěru, že předmětná smlouva byla mezi účastníky uzavřena faktickým plněním ve smyslu ustanovení § 1744 občanského zákoníku. Uzavřené právní jednání kvalifikoval soud jako tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, jejímž obsahem bylo zajištění provozu expedičního skladu žalobkyně a provozu podnikové prodejny žalobkyně ze strany žalovaného, a to za sjednanou odměnu. Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný převzal veškerou odpovědnost za zboží dodané do expedičního skladu a za veškeré peněžní prostředky převzaté od koncových zákazníků a zavázal se ve smlouvě nahradit objednateli veškerou škodu či ztrátu na hodnotách, za které takto poskytovatel převzal zodpovědnost. Na základě tohoto závěru pak okresní soud zkoumal, zda jsou naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, a dospěl ke kladnému závěru. Dovodil, že byla naplněna skutková podstata pro vznik povinnosti k náhradě škody na základě porušení smluvních ujednání ve smyslu § 2913 občanského zákoníku. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření platného závazkového vztahu a žalovaný své smluvní povinnosti porušil, odpovídá za způsobenou škodu. Žalovaný porušil zejména svou smluvní povinnost zajistit provozování skladu a předmětné prodejny s odbornou péčí a s ohledem na oprávněné, ekonomické i jiné zájmy žalobkyně. Rovněž tak porušil svou povinnost vyvinout veškeré úsilí, aby bylo předejito ztrátám, škodám či jiné újmě, ke kterým by mohlo na straně žalobkyně dojít. Na základě pochybení žalovaného došlo ke vzniku škody, která spočívala v chybějícím zboží a obalech, když tyto hodnoty se měly dle účetní evidence ve skladu nacházet, fyzicky se však ve skladu nenacházely. Okresní soud shledal existenci příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalovaného a vznikem škody, a uzavřel, že povinnost k náhradě škody je založena na objektivním principu, přičemž neshledal žádný z liberačních důvodů uvedených v ustanovení § 2913 občanského zákoníku.2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolatel uvedl, že má za to, že nedošlo k prokázání opodstatněnosti nároku žalobkyně, když žalobkyně svůj nárok uplatňuje z titulu tzv. smluvní odpovědnosti, tedy dle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku. Podle žalovaného nebylo v řízení prokázáno, že by došlo k uzavření smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, kterým by byla založena odpovědnost za zboží a jeho evidenci či obdobné povinnosti žalovaného. Nalézací soud v tomto směru vesměs dotváří svými úvahami něco, co ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno a prokázáno. Pokud nalézací soud dovozuje existenci dohody (smluvní odpovědnosti žalovaného) pouze z toho, že mu byla placena nějaká odměna, tak se jedná o nesprávné právní posouzení věci, když pro účely odpovědnosti je třeba prokázat, že žalovaným byl převzat konkrétní smluvní závazek ohledně odpovědnosti za zboží. Žalobkyně předložila k důkazu listinu, která dle jejího tvrzení měla být přílohou emailové komunikace mezi ní a žalovaným a která měla potvrzovat jimi uzavřenou ústní smlouvu. Opět i pokud by byl prokázán obsah této listiny, byť i toto bylo žalovaným činěno sporným, tak by z této bylo možné učinit pouze skutkový závěr, že se jedná o dodatek smlouvy o rozvozu zboží ze dne 30. 7. 2015. Tato smlouva výslovně v závěrečných ustanoveních stanoví, že veškeré její změny a dodatky musí být učiněny v písemné formě, čímž se nalézací soud ani nezabýval. Dále žalobkyně namítala neexistenci aktivní legitimace žalobkyně, která po celou dobu řízení tvrdila, že jednání byla vedena panem , jméno FO, , kdy tento měl za společnost jednat. , jméno FO, se pak i dokonce účastnil soudního jednání a následně byl vyslechnut jako svědek. Pokud měl nalézací soud tvrzení žalobkyně o jednání za prokázané, tak na jednání, ze kterého dovozuje žalobkyně svůj nárok, pak dle žalovaného dopadá právní úprava v § 440 odst. 2 občanského zákoníku, když dle tohoto ustanovení se jedná o jednání, ke kterému není daná osoba jakkoliv oprávněna, vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by dané jednání bylo schváleno žalobkyní bez zbytečného odkladu, a za této situace by pak jednání pana , jméno FO, mohlo zavazovat pouze jeho samotného, eventuelně jeho společnost , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., nikoliv žalobkyni, a nemohlo by dojít ani k tvrzenému uzavření smlouvy, ze které žalobkyně dovozuje svůj nárok.3. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřila žalobkyně s tím, že s odvolací argumentací žalovaného se již v průběhu řízení vypořádal okresní soud, a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Závěr o uzavření smlouvy, jak správně dovodil okresní soud, je podložen nejenom emailovou komunikací, kterou navíc žalovaný zpochybňuje naprosto obecným způsobem, ale i řadou důkazů dalších, zejména pak výpověďmi všech v řízení slyšených svědků. Okresní soud učinil naprosto správné závěry ohledně uzavření smlouvy a rovněž tak ohledně jejího obsahu. Žalovaný zajišťoval pro žalobkyni komplexní provoz expedičního skladu, samostatně zajišťoval skladový příjem zboží, vlastní skladování i skladový výdej zboží, které bylo plně v jeho dispozici. Nemůže obstát ani námitka žalovaného, že pan , jméno FO, není jednatelem žalobkyně: Jak bylo v řízení prokázáno, pan , jméno FO, je zaměstnancem žalobkyně na obchodě-manažerské pozici a v souladu se svým pracovním zařazením a funkcí byl plně oprávněn za žalobkyni jednat a uzavřít předmětnou smlouvu.4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.5. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že řízení ve věci bylo zahájeno žalobou žalobkyně podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 18. 9. 2019, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 239.667 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že po předchozí spolupráci v roce 2015 a po uzavření smlouvy ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, o zajištění rozvozu zboží si v roce 2017 sjednali další obchodní spolupráci, v rámci které se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobkyni další činnosti spočívající v zajištění provozu expedičního skladu v Olomouci a související podnikové prodejny. Tuto činnost žalovaný vykonával na základě inominátní smlouvy o zajištění provozu expedičního skladu a související podnikové prodejny, která byla mezi účastníky uza