8 Co 147/2023-289 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 140.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítnuta. Žalobce byl zavázán zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 64.125,16 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž se domáhal zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odvolání vytýkal okresnímu soudu, že nevyhodnotil řádně veškeré skutkové okolnosti případu, podstatné skutečnosti pominul, učinil nesprávné a neúplné skutkové závěry a na základě těchto dospěl k nesprávným právním závěrům. Dále namítal, že soudní řízení bylo postiženo zásadní procesní vadou, když žalobce nebyl v tomto soudním řízení řádně zastoupen a soud porušil práva žalobce tím, že jednal s , jméno FO, , ačkoliv s ním jednat neměl. S žalobcem bylo jednáno prostřednictvím obecného zmocněnce , jméno FO, , když tento obecný zmocněnec žalobce nebyl, takže žalobce nebyl v řízení řádně zastoupen. Soud měl jednat s , jméno FO, na základě dříve udělené plné moci jako s obecným zmocněncem, ačkoliv soudu bylo současně známo, že , jméno FO, byl jednatelem žalobce, jehož funkce jednatele v roce 2019 měla zaniknout. Pokud žalobce udělil v minulosti , jméno FO, plnou moc pro účely zastoupení žalobce v tomto řízení, měl žalobce od , jméno FO, informace o tom, že tento sdělil soudu, že nadále žalobce nezastupuje. Za zásadnější argument považuje žalobce skutečnost, že pokud žalobce v minulosti udělil , jméno FO, plnou moc pro účely zastoupení žalobce v tomto řízení, pak tato plná moc musela ze zákona zaniknout v okamžiku, v němž se , jméno FO, , Anonymizováno, stal jednatelem žalobce, když jedna fyzická osoba nemůže současně zastupovat právnickou osobu jako její jednatel a současně jako její obecný zmocněnec. Došlo-li po udělení plné moci ze strany žalobce k tomu, že , jméno FO, byl jmenován do funkce jednatele žalobce, pak dříve udělená plná moc pominula, tímto plná moc zanikla a již se nikdy neobnovila a nemohlo dojít k obnovení ani poté, co , jméno FO, přestal být jednatelem žalobce a jeho funkce jednatele zanikla. Okresní soud tedy zatížil řízení vadou, pro kterou je nutné napadený rozsudek zrušit. Dále žalobce v odvolání namítal nesprávnost nákladového výroku proto, že soud přiznal žalované odměnu v plném rozsahu za úkony právní služby, za které lze přiznat odměnu ve výši poloviny.3. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaná má za to, že skutková zjištění a závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu věci, jakož i pasáž týkající se právního posouzení případu, plně obstojí ve všech ohledech a mohou být odvolacím soudem bezvýhradně akceptovány jako věcně správné a ústavně konformní. Pokud žalobce namítal, že soudní řízení je stiženo procesní vadou ohledně zastoupení žalobce, pak původní žalobce výslovně přiznal a uznal, že v minulosti udělil řádně plnou moc obecnému zmocněnci panu , jméno FO, , aby žalobce v tomto soudním řízení zastupoval. Podle ust. § 28 odst. 2 o. s. ř. je výpověď plné moci nebo její odvolání účinné až od okamžiku, kdy je zastoupený nebo zástupcem soudu řádně oznámeno. Do této chvíle soud jedná se zástupcem. Soud I. stupně proto nepochybil, jestliže jednal s panem , jméno FO, jako se zástupcem původního žalobce, jenž v tomto řízení byl obecným zmocněncem dle ust. § 24 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 27 odst. 1 o. s. ř. Podle žalované je zřejmé, že v tomto řízení ze strany zastoupeného původního žalobce, ani ze strany zástupce původního žalobce nebylo soudu nikdy oznámeno, že došlo k výpovědi či k odvolání plné moci, když pouze takováto výpověď nebo odvolání by bylo vůči soudu platné a účinné. Taktéž nenastala skutečnost, na základě které by plná moc zanikla ze zákona, neboť původní žalobce si v tomto soudním řízení nezvolil jiného svého zástupce. Ve svém odvolání pouze všeobecně, neurčitě a povšechně namítá, že soud I. stupně řádně nevyhodnotil veškeré skutkové okolnosti případu, neuvedl, jaké podstatné skutečnosti měl soud I. stupně při svém rozhodování vlastně pominout a neuvedl ani, v čem konkrétně má tvrzená nesprávnost právního posouzení věci okresním soudem spočívat.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.5. Vzhledem k tomu, že se účastníci řízení i jejich zástupci omluvili k nařízenému odvolacímu jednání, bylo jednáno v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.6. Okresní soud v dané věci učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 10. 2006, č. j. 51 Co 39/2006-26 nařídil předběžné opatření ve znění, kterým bylo uloženo žalobci, aby nenakládal se svými věcnými právy k budově č. p. 175 na pozemku parc. č. St. 52, v k. ú. Písek, obec Písek, část obce , Anonymizováno, , a k pozemkům parc. č. St. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. Písek. Zároveň bylo žalované uloženo, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení podala u příslušného soudu žalobu, kterou se bude domáhat vůči žalobci zaplacení částky 14.240.214 Kč jako nároků vzniklých na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 12. 5. 1995. Žalovaná ve stanovené lhůtě podala k Okresnímu soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhala po žalobci zaplacení částky 14.240.822,20 Kč s přísl. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 1. 2010, č. j. 30 C 37/2007 – 155 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací poté, co jeho předchozí rozsudky ze dne 30. 9. 2010, č. j. 51 Co 267/2010-273 a ze dne 13. 3. 2019, č. j. 51 Co 267/2010-949, byly zrušeny rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2222/2011 a ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3463/2019, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, č. j. 51 Co 267/2020-1210, rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že uložil žalobci povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované částku 14.240.639,20 Kč s tam uvedenými úroky a úroky z prodlení a potvrdil ve zbývajícím rozsahu rozsudek okresního soudu ve výroku I. b). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce dovolání a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 6. 2024, č. j. 26 Cdo 1004/2024-1790 bylo dovolání žalobce odmítnuto a žalované byly přiznány náklady dovolacího řízení v částce 60.887 Kč.7. Podle ust. § 77a odst. 1 o. s. ř. zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než pro to, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak.8. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odst. 1 je třeba podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo, nebo kdy bylo pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout.9. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním posouzením věci okresním soudem, že žaloba důvodná není. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, prvotní podmínkou pro vznik povinnosti nahradit škodu tomu, komu předběžným opatřením (jeho nařízením) vznikla, je dle shora citovaného právního ustanovení ta skutečnost, že nařízené předběžné opatření musí zaniknout nebo být zrušeno z jiného důvodu než pro to, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla se svou žalobou ve věci samé, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007, úspěšná a jejímu návrhu bylo vyhověno, nebylo možno žalobě žalobce vyhovět. Odvolací soud se také zcela ztotožňuje s argumentací okresního soudu, že i v případě, že by zmíněná první podmínka naplněna byla, žalobce v řízení neprokázal existenci škody, když k žalobě nebyly předloženy označené listinné důkazy, tj. smlouva o uzavření budoucí smlouvy a doklad o zaplacení částky 140.000 Kč. Tím, že se zástupce žalobce nedostavil k nařízenému jednání před okresním soudem, se zbavil možnosti být poučen podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř.10. Pokud žalobce namítal, že nebyl v řízení před okresním soudem řádně zastoupen, pak ani tato námitka odvolatele není důvodná. Z obsahu spisu vyplývá, že jednatel společnosti , právnická osoba, ., , jméno FO, udělil plnou moc , jméno FO, dne 9. 2. 2008, aby společnost v plném rozsahu zastupoval dle § 24 a § 28 o. s. ř. Tato plná moc nezanikla tím, že se , jméno FO, stal jednatelem společnosti, kterým byl dle výpisu z obchodního rejstříku od 4. 6. 2018 do 1. 4. 2019. Ze spisu dále vyplývá, že , jméno FO, vypověděl plnou moc až v podání ze dne 20. 12. 2021 (č. l. 198), kdy téhož dne bylo toto podání do