16 Co 126/2024-280 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 17. 6. 2020 ve znění následného rozšíření provedeného se souhlasem okresního soudu se žalobce domáhá zaplacení náhrady škody z nemoci z povolání. Svou žalobu odůvodnil tím, že trpí oboustranným syndromem karpálního tunelu a v období od ledna 2017 do června 2017 byly v případě jeho pracovní činnosti u žalované splněny podmínky pro vznik nemoci z povolání pro obě horní končetiny, a proto žádal, aby mu žalovaná zaplatila bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 510 978 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 52 979 Kč a náhradu nákladu za endoskopickou metodu operaci karpálního tunelu ve výši 20 000 Kč.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že nemoc z povolání nebyla u žalobce uznána. Žalobce nepředložil žalované žádný relevantní důkaz o tom, že trpí nemocí z povolání a žalovaná tak nemá, na základě čeho by mohla přistoupit k vypořádání jeho nároku na náhradu nemajetkové a majetkové újmy. Nemoc z povolání mohou posoudit a uznat pouze zdravotnická zařízení, která mají povolení posuzovat nemoci z povolání, což žalovaná není.3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 583 957 Kč (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a zavázal žalovanou zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení Okresního soudu v Ostravě (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem pak zavázal žalovanou zaplatit žalobci úrokové příslušenství (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobci byl dne 8. 8. 2018 potvrzen oboustranný středně těžký syndrom karpálního tunelu, nicméně zjištěn byl již při EMG vyšetření 15. 6. 2018. Současně bylo v řízení prokázáno, že v období od ledna 2017 do června 2017 byl žalobce vystaven nadlimitním vibracím a pracoval za podmínek, za kterých vzniká nemoc povolání, a to oboustranný syndrom karpálního tunelu. Žalobce v tomto období pracoval s ručním elektrickým nářadím – kotoučovou bruskou , název, , přičemž při práci s touto bruskou byl vystaven vibracím přesahující stanovený hygienický limit 128 dB. V řízení byly vypracovány znalecké posudky, mezi nimiž soud shledával rozpory. Ze znaleckého posudku , právnická osoba, ., č. , Anonymizováno, ze dne 7. 4. 2022, bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované za podmínek, za kterých vzniká oboustranný syndrom karpálního tunelu, naproti tomu ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 5. 8. 2022, znalkyně z oboru zdravotnictví, specializace pracovní úrazy a nemoci povolání plyne, že nebyl prokázán jednoznačný vliv pracovní činnosti žalobce na vznik oboustranného karpálního tunelu, neboť v době zjištěného onemocnění žalobce již v riziku vibrací nepracoval déle než jeden rok. Syndrom karpálního tunelu nevzniká ze dne na den, nýbrž se vyvíjí v určitém čase, a proto pokud žalobce ještě v červnu 2017 pracoval za podmínek, za kterých vzniká nemoc povolání, přičemž dne 8. 8. 2018 byl u něj potvrzen oboustranný středně těžký syndrom karpálního tunelu, pak odmítnout příčinnou souvislost mezi pracovními podmínkami a vznikem onemocnění s argumentem, že žalobce v riziku nepracoval déle než rok před zjištěním nemoci, jak argumentovala znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , se okresnímu soudu jevilo jako zjednodušující a nepřesvědčivé. Nelze rovněž přehlédnout, že syndrom karpálního tunelu byl u žalobce zjištěn už při vyšetření dne 15. 6. 2018, což je právě rok od ukončení rizikové expozice. Revizním znaleckým zkoumáním bylo prokázáno, že znalecký ústav , právnická osoba, vznik nemoci z povolání v přímé souvislosti s pracovní rizikovou expozicí považují za vysoce pravděpodobný. V nařízení vlády se o rozhodném období jednoho roku nehovoří, jedná se pouze o úzus, který nemá nejen zákonnou oporu, ale ani podle odborných studií nelze takto časově omezit nutnou dobu expozice rizikové činnosti, aby byla v příčinné souvislosti se zjištěnou diagnózou. Znalecký ústav uvedl, že klinická a hygienická kritéria pro posouzení nemoci z povolání byla naplněna. Okresní soud proto uzavřel, že žalobce v řízení prokázal, že trpí nemocí z povolání, za kterou nese odpovědnost žalovaná, neboť u ní žalobce pracoval naposledy za podmínek, za který nemoc povolání (oboustranný syndrom karpálního tunelu) vzniká. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že v případě uznání syndromu karpálního tunelu jako nemoci z povolání by žalobce měl nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. položka 2.7 ve výši 1 300 bodů (postižení středového nervu 100 bodů, ztížení společenského uplatnění 700 bodů při postižení dominantní horní končetiny a 500 bodů při postižení nedominantní končetiny), okresní soud mu přiznal ztížení společenského uplatnění ve výši 510 978 Kč (1 300 bodů krát 393,06 Kč za bod). Žalobce rovněž v řízení prokázal, že v souvislosti s nemocí z povolání absolvoval endoskopickou operaci, za kterou vynaložil celkem 20 000 Kč, a proto tento účelně vynaložený náklad musí rovněž žalovaná žalobci v souladu s ustanovením § 271d zákoníku práce nahradit. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl zaměstnán u žalované ve Věznici , adresa, v období od 6. 1. 2016 do 24. 7. 2018 jako zámečník, svářeč, palič, vazač a jeřábník. V období od 25. 7. 2018 do 23. 8. 2018 byl přeřazen na profesi kovoobraběč, aby nebyl vystaven rizikovým vibracím. Od 24. 9. 2018 pracuje jako dělník při rozebírání a třídění odpadu. Z potvrzení o výši pracovního odměny ze dne 26. 4. 2018 a ze dne 4. 6. 2019 a z výplatních lístků žalobce soud zjistil, že žalobce pobíral od 1. 5. 2018 pracovní odměnu ve výši 8 250 Kč za měsíc, tj. 7 341 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb. Po zjištění nemoci z povolání byl v období od 25. 7. 2018 do 23. 8. 2018 zařazen na pozici kovoobráběč, kde dostával odměnu pouze ve výši 5 500 Kč za měsíc, tj. 4 984 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb., tj. pracovní odměna byla krácena o 2 357 Kč za měsíc. Za toto období má proto žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 2 357 Kč. Žalobce se dále pokusil přeřazením do věznice , adresa, získat opětovně práci, kde bude dosahovat odměny v první kategorii, k tomu však z důvodu nemoci z povolání nedošlo. Za období od září 2018 do května 2019 má proto žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 21 213 Kč. Následně byl s žalobcem ukončen pracovní poměr z důvodu nemoci z povolání, přičemž znovu byl žalobce zaměstnán od 5. 6. 2019, opět za 5 500 Kč za měsíc, tj. 4 984 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb., a to vzhledem k jeho nemoci z povolání. Pokud by žalobce netrpěl nemoci z povolání, tak by dosahoval i v tomto období odměny za práci 8 250 Kč za měsíc, tj. 7 341 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb. tj. pracovní odměna byla krácena o 2 357 Kč za měsíc. Za období od června 2019 do prosince 2019 má proto žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 16 499 Kč. Od 1. 1. 2020 je zaměstnán za odměnu za práci ve výši 7 300 Kč za měsíc, tj. 6 496 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb. Pokud by žalobce netrpěl nemoci z povolání, pak by dosahoval v tomto období odměny ve výši 10 200 Kč, tj. 9 078 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb., z čehož plyne, že v období od ledna 2020 do května 2020 byl žalobce krácen na svých mzdových nárocích 2 582 Kč měsíčně, a proto za období od ledna 2020 do května 2020 má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 12 910 Kč. Celkem má tak žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období od 25. 7. 2018 do 31. 5. 2020 ve výši 52 979 Kč. V odůvodnění doplňujícího rozsudku okresní soud uvedl, že podáním ze dne 26. 3. 2024 navrhl žalobce doplnění výroku s tím, že v průběhu řízení uplatnil také úrokové příslušenství, avšak ve výroku rozsudku mu přiznáno nebylo. Již v podání ze dne 17. 6. 2020 žalobce uvedl, že žádá, aby mu žalovaná mimo jiné zaplatila náhradu za ztrátu na výdělku za období od 25. 7. 2018 do 31. 5. 2020 ve výši 52 979 Kč spolu se zákonným úrokem. Jelikož v rozsudku o úrokovém příslušenství nerozhodl, nebyl tak vyčerpán celý předmět řízení, a proto okresní soud postupem podle § 166 občanského soudního řádu chybějící výrok IV. o úrokovém příslušenství doplňujícím rozsudkem doplnil.4. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že nemoc z povolání nebyla u žalobce uznána. Znova zopakovala, že žalobce nepředložil žádný relevantní důkaz o tom, že trpí nemocí z povolání a žalovaná tak nemá, na základě čeho, by mohla přistoupit k vypořádání jeho nároku na náhradu nemajetkové a majetkové újmy. Nemoc z povolání mohou posoudit a uznat pouze zdravotnická zařízení, která mají povolení posuzovat nemoci z povolání, což žalovaná není. Poukázala na stanovisko Společnosti nemocí z povolání , právnická osoba, , jakož i závěry , právnická osoba, se sídlem v , adresa, a , právnická os