16 Co 165/2025-117 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 28. 2. 2024 se domáhal žalobce po žalované zaplacení 127 108 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 23. 9. 2021 utrpěl pracovní úraz, při kterém utrpěl poranění ramene pravé horní končetiny. Po pracovním úrazu byl v pracovní neschopnosti, poté začal pracovat, ale pro zdravotní problémy musel opět nastoupit na pracovní neschopnost od 7. 7. 2022, tato pracovní neschopnost trvala do 31. 5. 2023. Byla mu vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pouze do 31. 12. 2022. Další náhrada již zaplacena nebyla s odůvodněním, že trvající pracovní neschopnost byla způsobena obecnou chorobou. Žalobce byl přesvědčen, že celá pracovní neschopnost v době od 7. 7. 2022 do 31. 5. 2023 byla zapříčiněna následky pracovního úrazu ze dne 23. 9. 2021.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že pracovní neschopnost pro následky pracovního úrazu měla být ukončena ke dni 2. 1. 2022. Z úrazu nevznikly trvalé následky, žalobce trpěl obecným onemocněním, které je příčinou jeho následných obtíží.3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví zavázal žalovanou zaplatit žalobci 32 102 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 20 393 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a z částky 11 709 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.), žaloba o zaplacení dalších 95 006 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.), zavázal žalobce zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 14 574 Kč (výrok IV.), zavázal žalovanou zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 4 926 Kč (výrok V.) a zavázal žalovanou zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku 1 606 Kč (výrok VI.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce utrpěl dne 23. 9. 2021 pracovní úraz, pro jehož následky byl neschopen práce v době od 23. 9. 2021 do 2. 1. 2022 a poté od 7. 7. 2022 do poloviny února 2023. V mezidobí mezi pracovními neschopnostmi žalobce pracoval na své původní práci. Pracovní neschopnost v době od poloviny února 2023 do 31. 5. 2023 již nebyla způsobena následky pracovního úrazu, nýbrž obecnou nemocí žalobce – léčením degenerativních změn v pravém rameni žalobce. Za těchto okolností žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v době od 1. 1. 2023 do 14. 2. 2023, a to jako rozdíl mezi průměrným výdělkem žalobce před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší nemocenských dávek. Škoda vznikla žalobci dne 7. 7. 2022, kdy žalobce nastoupil na pracovní neschopnost, která trvala až do konce května následujícího roku. Ze mzdového listu žalobce za rok 2022 okresní soud zjistil, že žalobce v době od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2023 dosáhl celkových příjmů na mzdě, příplatcích, doplatcích a odměnách ve výši 110 526 Kč a dále obdržel částku 7 929 Kč jako poměrnou část přídavku na dovolenou, celkem tedy 118 455 Kč. Žalobce odpracoval 374 hodiny, proto hodinový výdělek činí 316,72 Kč. Při pracovní době 37,5 hodiny týdně, po vynásobení koeficientem 4,348 činil průměrný výdělek žalobce za druhý kvartál roku 2022 částku 51 641 Kč. V měsíci lednu 2023 bylo žalobci vyplaceno na nemocenských dávkách 31 248 Kč a v době od 1. 2. do 14. 2. 2023 bylo žalobci vyplaceno na nemocenských dávkách 11 709 Kč. Žalobci proto vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za měsíc leden 2023 ve výši 20 393 Kč a za dobu od 1. 2. 2023 do 14. 2. 2023 ve výši 11 709 Kč, celkem 32 102 Kč. Okresní soud proto žalobci přiznal na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 32 102 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 393 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a z částky 11 709 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, ve zbytku, to je co do částky 95 006 Kč s příslušenstvím, okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.4. Proti výrokům II., III. a IV. uvedeného rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že se závěry, které okresní soud vyvozuje ze znaleckého posudku, nesouhlasí. Ve svém posudku soudní znalec konstatuje, že u žalobce od poloviny února 2023 do 31. 5. 2023 probíhalo léčení chorobného stavu obecného onemocnění. Pokud měl soudní znalec na mysli tímto obecným onemocněním bolestivý syndrom ramenního kloubu, neurčil zde jednoznačně jeho příčinu a pouze konstatoval, že se jedná o obecné onemocnění. Současně pak soudní znalec uvedl, že převažující příčinou operačního nálezu (chronicky zvětšený tíhový váček) posuzoval v příčinné souvislosti s úrazem, jako převažující úrazový následek. Ve své výpovědi u okresního soudu znalec na dotaz právního zástupce žalobce, „zda by žalobce byl schopen práce rovněž od poloviny února 2023 do konce května 2023, pokud by nebylo pracovního úrazu“ sdělil, že na tuto otázku není schopen přesně odpovědět. Dále soudní znalec dodal, že degenerativní změny u žalobce přítomny jsou. Při porovnání s lékařskými zprávami a s tvrzením soudního znalce, že: „Od ukončení rehabilitace (polovina února 2023) až do ukončení DPN 31. 5. 2023 probíhalo léčení chorobného stavu obecného onemocnění.“ zde žalobce nalézá rozpor mezi tvrzením znalce a lékařskými zprávami, když rehabilitace prokazatelně pokračovala ještě v období po 2. 3. 2023. Soudní znalec se tedy vůbec nezabýval otázkou příčin vzniku burzitidy, jednostranně konstatoval, že k jejímu vyléčení došlo v polovině února 2023 a následně pak již u žalobce probíhalo léčení chorobného stavu obecného onemocnění, a to bolestivého syndromu ramenního kloubu. Své tvrzení, že k vyléčení došlo v polovině února 2023, soudní znalec nijak nedoložil. Žalobce je přesvědčen, že impingement pravého ramene nastal u žalobce v důsledku úrazu, popř. v důsledku přetěžování ramenního kloubu, a proto rozhodující příčinou zdravotní nezpůsobilosti žalobce v období od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 byly následky po pracovních úrazech, které utrpěl dne 23. 9. 2021 a následně pak dne 7. 7. 2022. Dále se žalobce domáhal aplikace § 150 občanského soudního řádu ve vztahu k náhradě nákladů řízení, kdy namítal, že okresní soud měl předně zohlednit osobní, sociální a majetkové poměry, vycházet z lékařských zpráv o aktuálním zdravotním stavu a jeho zdravotním omezením, kdy žalovaná ke dni 8. 6. 2023 s žalobcem ukončila pracovní poměr z důvodu zdravotního – následky pracovního úrazu ze dne 23. 9. 2021. Od 06/2023 je žalobce veden na úřadu práce. Zavázání žalobce k úhradě nákladů řízení na straně státu je zcela nepřiměřeně tvrdé, a to především pak za situace, kdy při rozhodování ve věci samé záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což je u žalobce vzhledem k výše uvedenému jednoznačně dáno, kdy žalobce byl v tomto řízení od soudních poplatků osvobozen. Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu co do výroku II. změnil a žalobě na zaplacení 127 108 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce v období od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení.5. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Dle názoru žalované bylo v řízení s jistotou prokázáno, že pracovní neschopnost žalobce od 7. 7. 2022 do 31. 5. 2023 byla zapříčiněna souběhem obecné nemoci a následky pracovního úrazu, přičemž pro následky po pracovním úrazu byl žalobce neschopen práce v období od 23. 9. 2021 do 2. 1. 2022 a poté od 7. 7. 2022 do poloviny února 2023. Znalec sice ve znaleckém posudku nepojmenovává obecné onemocnění žalobce, které mělo podíl na pracovní neschopnosti žalobce. Uvádí však obecné degenerativní změny a jako projev obecného onemocnění také kalcifikace v ramenním kloubu, které se při úrazu nevytvořily a nemohly se vytvořit ani bezprostředně po úrazu. Zbytnění tíhového váčku (bursitidu) posuzuje znalec jako převažující následek úrazu, který byl operací zcela odstraněn. Znalec v posudku uvádí, že léčení následků pracovního úrazu bylo ukončeno pooperační rehabilitací s obvyklou dobou léčení pro standardní operační výkon odstranění hypertrofické burzy, která trvá maximálně 6-8 týdnů, tj. do poloviny února 2023. Žalobce ve svém odvolání uvádí, že je přesvědčen o tom, že rozhodující příčinou jeho zdravotní nezpůsobilosti v období od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 jsou následky po pracovních úrazech, které utrpěl dne 23. 9. 2021 a následně 7. 7. 2022. Žalovaná však neeviduje žádný pracovní úraz žalobce ze dne 7. 7. 2022.6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že od