16 Co 170/2025-753 — Krajský soud v Ostravě

1. Společnou žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 23. 9. 2022 původně 19 žalobců uplatnilo vůči žalované samostatné pohledávky na náhrady škodu. Žalobu odůvodnili tím, že pracovali u žalované v pracovním poměru na pozici „dělník v elektrotechnice 2“ a že žalovaná minimálně v období od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2021 nezajistila rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění, neboť části svých zaměstnanců, kteří pracovali na stejné pozici jako žalobci, poskytovala mzdovou položku označenou jako „mimořádný příplatek“ či „příspěvek na ubytování“ ve výši 200 Kč za každý kalendářní den, zatímco žalobcům nikoli. K totožnému porušení povinnosti rovného zacházení mohlo dojít i u dalších zaměstnanců na jiných obdobných (srovnatelných) dělnických pozicích, nicméně žalobu podali pouze žalobci, kteří vykonávali totožný druh práce „dělník v elektrotechnice 2“. U zaměstnanců, kterým byl na rozdíl od žalobců zmiňovaný příspěvek poskytován, nebyl dán žádný zákonný (ospravedlnitelný) důvod pro rozdílné zacházení, protože ubytování (bydlení) si musí zajišťovat každý zaměstnanec bez rozdílu. Žalovaná provedla nápravu až od 1. 1. 2022 v souvislosti s kontrolou prováděnou Státním úřadem inspekce práce, Oblastním inspektorátem práce pro , Anonymizováno, a , Anonymizováno, kraj.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Tvrdila, že hlavním důvodem pro zavedení sporného příspěvku byl akutní nedostatek pracovní síly, který v České republice vrcholil zejména v letech 2018 a 2019. Míra nezaměstnanosti byla v té době na naprosto bezprecedentních a rekordních číslech – nezaměstnanost klesla až na 2,2 % (rok 2018) a 2,0 % (rok 2019). Z tohoto důvodu žalovaná začala aktivně poptávat pracovní sílu i mimo území České republiky. U všech zaměstnanců, kterým byl příspěvek poskytován, bylo jednotícím prvkem právě to, že se dočasně přestěhovali z místa svého trvalého bydliště (domova) do , Anonymizováno, a že si zde museli zajistit přechodné ubytování. Jelikož se v těchto případech jednalo o velice náročnou situaci, kdy se zaměstnanec na určitý časový úsek stěhuje na úplně jiné místo (jiný stát, jiná kultura, jazyková bariéra), a to pouze za účelem výkonu závislé práce, zvažovala žalovaná, jak dotčené zaměstnance podpořit. Podmínkou pro vznik nároku na příspěvek na ubytování bylo přechodné ubytování v blízkosti pracoviště hrazené za účelem výkonu práce pro žalovanou. Výběr zaměstnanců, kterým byl příspěvek přiznán, byl proveden lustrací personálního systému žalované (zejména tzv. osobních dotazníků) za účelem zjištění, zda je kterýkoliv ze zaměstnanců přechodně ubytován v Olomouci z důvodu výkonu práce pro žalovanou. U žádného z žalobců nevyšlo nic takového najevo. Naproti tomu zaměstnanci, se kterými se žalobci srovnávali (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , všichni státní příslušníci , adresa, ), měli v životopisech uvedeno, že jejich trvalé bydliště leží mimo území České republiky. Dle žalované není takový postup protiprávní, neboť ustanovení § 177 zákoníku práce připouští v obdobných případech vyplácení kompenzačních náhrad při přijetí do pracovního poměru v místě, které je současně odlišné od bydliště zaměstnance. Pokud by některý z žalobců prokázal, že byl v žalovaném období v okolí , Anonymizováno, přechodně ubytován za účelem práce pro žalovanou, pak by žalovaná nárok takového žalobce uznala. V projednávané věci ovšem žádný z žalobců nebyl v žalovaném období přechodně ubytován v okolí Olomouce za účelem výkonu práce pro žalovanou, proto jim nevznikl nárok na náhradu škody.3. Žalobce j) , jméno FO, v průběhu řízení zemřel (dne , Anonymizováno, ) a jeho žaloba o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím byla usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2023, č. j. 16 C 300/2022-196 vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.4. Okresní soud v Olomouci napadeným rozsudkem žaloby [žalobkyně a) , Jméno žalobce A, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobce b) , jméno FO, o zaplacení částky 86 800 Kč s příslušenstvím, žalobce c) , Jméno žalobce C, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobkyně d) , Jméno žalobce D, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobkyně e) , Jméno žalobce E, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobkyně f) , Anonymizováno, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobkyně g) , Jméno žalobce G, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobce h) , Jméno žalobce H, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobce i) , Jméno žalobce I, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobce k) , Jméno advokátky B, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobce l) , Jméno advokátky C, o zaplacení částky 97 400 Kč s příslušenstvím, žalobce m) , Jméno advokátky D, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobce n) , Jméno advokátky E, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobkyně o) , Jméno advokátky F, o zaplacení částky 133 400 Kč s příslušenstvím, žalobkyně p) , Jméno advokátky G, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobce q) , jméno FO, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím, žalobkyně r) , Jméno advokátky I, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím a žalobce s) , Jméno advokátky J, o zaplacení částky 166 200 Kč s příslušenstvím] zamítl (výroky I až XVIII) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XIX). Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázáno, že žalobci jsou zaměstnanci žalované, a to na pracovní pozici „dělník v elektrotechnice 2“. Dále bylo prokázáno, že žalovaná se rozhodla s ohledem na nedostatek zaměstnanců v České republice přijmout do zaměstnání srbské občany, kterým byl „nejméně ve třech případech“ vyplácen mimořádný příplatek, jenž byl v jejich mzdových výměrech označený jako příspěvek na ubytování ve výši 200 Kč denně. Ze mzdových listů žalobců pak bylo prokázáno, že jim tyto mimořádné příspěvky vypláceny nebyly. Z podnětu zaměstnanců žalované byla u žalované provedena kontrola Oblastním inspektorátem práce pro , Anonymizováno, kraj a , Anonymizováno, kraj. Podle protokolu o kontrole ze dne 28. 4. 2022 dospěl oblastní inspektorát práce (dále též jen „správní orgán“) ke kontrolnímu zjištění, že žalovaná porušila § 16 odst. 1 zákoníku práce tím, že nezajistila se všemi zaměstnanci z kontrolního vzorku, pracujícími na pozici „dělník v elektrotechnice 2“ v kontrolovaném období od 1. 1. 2020 do 9. 3. 2022, rovné zacházení, pokud jde o jejich odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění, neboť třem zaměstnancům pracujícím na výše uvedené pozici (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) poskytovala mzdovou položku „mimořádný příplatek“, která byla určena mzdovými výměry jako příspěvek na ubytování ve výši 200 Kč denně, přičemž zaměstnancům z kontrolního vzorku (, jméno FO, a , jméno FO, ), kteří pracovali na stejné pozici, nebyla tato mzdová položka poskytována, ani nebyla určena mzdovým výměrem. Správní orgán následně dne 26. 6. 2023 zahájil na základě tohoto kontrolního zjištění proti žalované přestupkové řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, které však přerušil do skončení nyní projednávaného občanskoprávního řízení. Ve vnitřním mzdovém předpisu žalované v rozhodném období bylo stanoveno, že ve zcela výjimečných případech a ve vazbě na individuálně sjednané pracovně-mzdové podmínky může být se zaměstnancem dohodnuto poskytování mimořádného příplatku, které musí být podloženo objektivními skutečnostmi s ohledem na sjednaný druh práce v pracovní smlouvě a musí být schváleno ředitelem společnosti. Výpověďmi svědkyně , jméno FO, (vedoucí úseku personalistiky) a , Anonymizováno, (generálního ředitele) bylo prokázáno, že příspěvek na ubytování žalovaná na základě rozhodnutí přijatého na poradě vedení společnosti poskytovala pouze těm zaměstnancům, kteří se (podle údajů vyplývajících z osobních dotazníků) dočasně přestěhovali z místa svého trvalého bydliště (domova) do , Anonymizováno, a okolí za účelem výkonu práce u žalované (fakticky se jednalo o zaměstnance získané náborem v , adresa, ) a kteří si z tohoto důvodu museli zajistit přechodné ubytování, aniž by byla na poradě vedení společnosti stanovena pro přiznání tohoto příspěvku nějaká konkrétní dojezdová vzdálenost z místa trvalého bydliště. Z počátku byl příspěvek na ubytování poskytován zaměstnancům jako „nepeněžní příjem“ formou platby za ubytování přímo na účet příslušné ubytovny, posléze žalovaná příspěvek na ubytování účtovala jednotlivým zaměstnancům k výplatě spolu se mzdou ve výši odpovídající částce 200 Kč za každý kalendářní den, tj. měsíčně (podle počtu kalendářních dnů) ve výši 6 000 Kč, resp. 6 200 Kč (samozřejmě s výjimkou měsíce února). V lednu 2022 žalovaná přistoupila ke změně podmínek pro vyplácení příspěvku na ubytování s tím, že mohl