16 Co 211/2016-442 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 18. 8. 2015, rozšířenou podáním ze dne 19. 11. 2015, se žalobce domáhal zaplacení odstupného ve výši 11 000 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od 16. 4. 2014 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že byl v období od 2. 12. 2013 do 18. 3. 2014 zaměstnán u žalované na pozici svářeč. Lékařským posudkem , Anonymizováno, nemocnice , adresa, zn. , Anonymizováno, ze dne 31. 1. 2014 byla u žalobce ke dni 9. 12. 2013 uznána nemoc z povolání podle kapitoly II. a položky 10 Seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 114/2011 Sb., jímž se mění nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Z důvodu výše uvedené nemoci z povolání byl ke dni 18. 3. 2014 mezi účastníky dohodou z téhož dne rozvázán pracovní poměr. S odkazem na příslušná ustanovení zákoníku práce žalobce dovozoval, že mu přísluší odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku, přičemž žalobou se domáhal pouze části odstupného. Pravděpodobný výdělek žalobce za IV. čtvrtletí r. 2013 činil 33 683 Kč.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná dále uvedla, že mezi účastníky byla dne 29. 11. 2013 uzavřena pracovní smlouva, na základě které se žalobce zavázal vykonávat pro žalovanou práci na pozici svářeče a že dne 18. 3. 2014 byla mezi účastníky podepsána dohoda o skončení pracovního poměru. Žalobce již dne 29. 11. 2013, kdy uzavřel se žalovanou pracovní smlouvu s pracovním zařazením „svářeč“, věděl, že není způsobilý tuto práci vykonávat a tuto skutečnost žalované jako zaměstnavateli zamlčel. Žalobce byl před nástupem do zaměstnání u žalované zaměstnán od 8. 2. 2010 do 30. 11. 2013 u zaměstnavatele , právnická osoba, , adresa, , a.s., se sjednaným druhem práce svářeč kovů. Dne 31. 1. 2014 vydala , Anonymizováno, nemocnice v , adresa, lékařský posudek o uznání nemoci z povolání, kterým byl žalobce uznán jako osoba se zjištěnou nemocí z povolání s diagnózou středně těžký syndrom karpálního tunelu vpravo, a to zpětně ke dni 9. 12. 2013. V posudku je uveden jako zaměstnavatel , právnická osoba, , adresa, , a.s. Žalobce si byl vědom toho, že nebude schopen vykonávat sjednaný druh práce, neboť jeho pracovní způsobilost byla již tehdy dlouhodobě posuzována. Tuto okolnost žalované zamlčel, zřejmě s vědomím toho, že po nástupu do práce u žalované bude pro nemoc z povolání pracovní poměr ukončen s nárokem na odstupné. Žalobce tedy v době, kdy věděl, že existuje na jeho straně překážka bránící vykonávat práci svářeče, podepsal pracovní smlouvu, ve které se zavázal vykonávat práci svářeče, aniž toho byl schopen. Žalobce uvedl žalovanou v omyl zatajením této skutečnosti, neboť kdyby o ní věděla, pracovní smlouvu by se žalobcem neuzavřela. Žalovaná proto vznesla námitku relativní neplatnosti vůči právnímu úkonu, kterým byla pracovní smlouva dne 29. 11. 2013 uzavřena. Jednání žalobce se hrubě příčí dobrým mravům a nemůže mu být poskytnuta soudní ochrana.3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 000 Kč a 8,05% roční úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 16. 4. 2014 do zaplacení (výrok I.), je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce 100 % nákladů řízení ve výši 33 626,85 Kč (výrok II.), je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 100 % náhrady nákladů řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce s tím, že výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením (výrok III.), je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení na znalečné částku ve výši 31 153 Kč (výrok VI). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl zaměstnancem žalované na pozici svářeče od 2. 12. 2013. U žalobce byla zjištěna nemoc z povolání (středně těžký syndrom karpálního tunelu vpravo) dne 9. 12. 2013. Pracovní poměr byl skončen dohodou z důvodu zjištěné nemoci z povolání dne 18. 3. 2014. U žalované nebyla pozice svářeče od 2. 12. 2013 do 18. 3. 2014 zařazena do kategorie rizika z hlediska faktoru pracovních podmínek uvedených v kapitole II. položka 10 přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. pro nemoci periferních nervů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování horních končetin. O provedení příslušného měření lokální svalové zátěže a případné zařazení do příslušné kategorie žalovaná nepožádala. Znalec nevyloučil, že žalobce v uvedeném období pracoval u žalované za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání vlivem přetěžování na základě nadlimitní lokální svalové zátěže horních končetin. Okresní soud s přihlédnutím k závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 463/23, týkajícím se důkazního břemene a ve smyslu těchto závěrů (bod 46) dospěl dále k tomu, že nelze klást k tíži žalobci, že žalovaná nepožádala o příslušná měření lokální svalové zátěže (v situaci, kdy již nelze potvrdit ani vyloučit, že žalobce pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen), neboť je to zaměstnavatel, jenž je odpovědný za plnění povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to včetně povinnosti zajistit příslušná měření na pracovišti. Žalovaná neprokázala, že žalobce nepracoval za podmínek vzniku nemoci z povolání. Žalobci tak vznikl v souvislosti s ukončením pracovního poměru pro nemoc z povolání podle ustanovení § 67 zákoníku práce nárok na odstupné, a proto okresní soud žalobci přiznal žalovanou část odstupného, tedy částku ve výši 11 000 Kč. Pro prodlení v první polovině r. 2014 činila repo sazba 0,05 %, a proto úrok z prodlení byl přiznán 8,05 % ročně. Tvrzení žalované o tom, že žalobce při uzavírání pracovní smlouvy jednal v rozporu s dobrými mravy, okresní soud vyhodnotil jako nedůvodné. Námitka, že žalobce změnil zaměstnání, aby dosáhl na odstupné, nemůže obstát už jen proto, že žalobce u předchozího zaměstnavatele pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, čehož si byl vědom, a za takové situace bylo snadnější dosáhnout odstupného u přechozího zaměstnavatele než u žalované. Stejně tak mohla být pohnutkou žalobce ke změně zaměstnavatele skutečnost, že u žalované nebyla době, kdy žalobce s žalovanou pracovní poměr uzavíral, práce svářeče z hlediska lokální svalové zátěže zařazena do příslušné kategorie a mohl by tak pracovat v rámci své profese i nadále. U žalobce nebyla v době, kdy uzavíral se žalovanou pracovní smlouvu, nemoc z povolání zjištěna (lékařský posudek byl vydán dne 31. 1. 2024 se zjištěním nemoci z povolání ke dni 9. 12. 2013), a proto nemohl žalovanou uvést v omyl o svém zdravotním stavu. Bylo na žalované, aby ve smyslu § 103 odst. 1 zákoníku práce nepřipustila výkon práce, jejíž náročnost neodpovídá zdravotní způsobilosti zaměstnance. Pokud žalovaná v té době neměla práci svářeče zařazenou z hlediska lokální svalové zátěže do žádné kategorie, pak žalobce, i kdyby trpěl touto nemocí z povolání, nemohl uvést žalovanou v žádný omyl ohledně svého zdravotního stavu ve vztahu k vykonávané práci. Za situace, že nebylo provedeno příslušné posouzení kategorizace (a mělo být), by tomu mohlo být spíše naopak, tedy že žalovaná uvedla žalobce v omyl, když je povinností zaměstnavatele informovat zaměstnance o kategorii, do které je vykonávaná práce zařazena - § 103 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Námitku relativní neplatnosti pracovní smlouvy vznesenou žalovanou proto okresní soud shledal jako nedůvodnou.4. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že okresní soud předně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí stojí na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodl-li se okresní soud přenést důkazní břemeno ke stěžejní otázce, na které rozhodnutí ve věci stojí, na žalovanou, pak je řízení nezákonným procesním postupem okresního soudu postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozsudek je částečně nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění. Ústavní nález, na který okresní soud odkazuje, nezakládá automatický přenos důkazního břemene v jakémkoliv řízení, ve kterém se zaměstnanec či bývalý zaměstnanec v postavení žalobce domáhá po zaměstnavateli či bývalém zaměstnavateli jakéhokoliv nároku spočívajícího v kompenzaci újmy na zdraví, natožpak odstupného. V tomto řízení se žalobce domáhá zaplacení odstupného a je to tedy žalobce, který je povinen uvést veškerá skutková tvrzení a tato tvrzení prokázat. Porušení procesního předpisu nepoučením žalované dle § 118a občanského soudního řádu je o to závažnější ve spojení s poučením okresního soudu účastníkům učiněným u jednání dne 12. 3. 2024 o tom, že okresní soud nemá dosud za prokázáno, že žalobce u žalované pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání. Ještě u tohoto jednání tedy okresní soud vycházel z přesvědčení o tom, že stávající skutkový stav zjištěný prostřednictvím do té doby provedeného dokazování, je dostačující k