16 Co 45/2025-51 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Vsetíně dne 11. 6. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 303,01 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Okresní soud ve Vsetíně jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku a) 7 828,27 Kč s 15 % p. a. úrokem z prodlení z částky 11 538,27 Kč od 16. 5. 2023 do 18. 7. 2023, s 15 % p. a. úrokem z prodlení z částky 9 763,27 Kč od 19. 7. 2023 do 22. 8. 2023, s 15 % p. a. úrokem z prodlení z částky 7 828,27 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení, b) částku 5 974,74 Kč s 15 % p. a. úrokem z prodlení z částky 5 974,74 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení, c) částku 100 Kč (výrok I.), žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč, zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a zavázal žalobkyni doplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vsetíně na soudním poplatku částku 283 Kč (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že rozhodl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Listinnými důkazy, které předložila žalobkyně, měl okresní soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, na základě které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal za uvedené dodávky řádně platit. Smlouva byla uzavřena dne 18. 7. 2022 písemně. Součástí smlouvy jsou také obchodní podmínky a ceníky. Žalovaný dluží žalobkyni za dodávku plynu částky ve výši 7 828,27 Kč za období 23. 8. 2022 do 20. 4. 2023, 5 974,74 Kč za období od 21. 4. 2023 do 25. 8. 2023 a částku 100 Kč – smluvní pokutu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou k zaplacení dlužné částky. Na základě těchto skutečností okresní soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě ve výroku I. uvedených částek, včetně příslušenství - úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se týká části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 400 Kč za opakované porušení platební povinnosti, tato sice je součástí uzavřené smlouvy, ale v této souvislosti okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 ze dne 30. 10. 2019, z něhož vyplývá, že uvedené ujednání účastníků je typickým ujednáním zakládajícím ve smyslu ustanovení § 1813 věty prvé občanského zákoníku v rozporu s požadavkem přiměřenosti, významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, který byl za porušení svých platebních povinností opakovaně sankcionován smluvními pokutami, zatímco žalobkyně za případné porušení svých povinnosti dle uzavřené smlouvy např. dodávek elektřiny nijak sankcionována není.4. Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že výrok II. napadeného rozhodnutí okresního soudu považuje žalobkyně za nesprávný, když má za to, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresním soudem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 bylo sice vydáno ve věci žalobkyně, ale bylo vydáno v odlišných skutkových podmínkách. Jednalo se o vztah mezi dvěma podnikateli a smluvní text byl odlišný od smluvního textu v projednávané věci. Nejvyšší soud v dané věci nijak neposuzoval přiměřenost ujednání. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že v rozporu se zjištěními okresního soudu smluvní pokuta zajišťující povinnosti žalovaného, je vyvažována reciproční pokutou zajišťující povinnosti žalobkyně. Ujednání o smluvní pokutě za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy (vyjma těch jednání, ke kterým má zákazník ze smlouvy či zákona právo) včetně opakovaného neplnění smluvených platebních povinností, vyvažuje obdobná smluvní pokuta zatěžující žalobkyni, pokud neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa zákazníka, a tedy poruší svůj hlavní smluvní závazek. Mechanismus určení výše smluvní pokuty je v tomto případě odlišný, nutno však zohlednit, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalovaného zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti, naopak smluvní pokutou utvrzujících povinností žalobkyně není dotčeno právo žalovaného domáhat se náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Současně riziko, že žalobkyně poruší své smluvní povinnosti, je výrazně nižší, přičemž povinnosti žalobkyně jsou též utvrzovány veřejnoprávními předpisy, při jejichž porušení se žalobkyně vystavuje riziku sankce. Žalobkyně byla vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 283 Kč usnesením č. j. 8 C 19/2024-10 ze dne 13. 8. 2024, doručené žalobkyni dne 15. 8. 2024 z důvodu nevydání elektronického platebního rozkazu. V návaznosti na doručené usnesení žalobkyně doplatek soudního poplatku ve výši 283 Kč uhradila dne 19. 8. 2024, a to bankovním převodem na účet soudu č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, , KS , konst. symbol, a SS , Anonymizováno, , což žalobkyně dokládá výpisem ze svého bankovního účtu. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, zaváže žalovaného povinností k úhradě náhrady nákladů žalobkyně za řízení před soudy obou stupňů a výrok IV. změnil tak, že žalobkyni se povinnost doplatit soudní poplatek neukládá.5. Podáním, došlým Krajskému soudu v Ostravě dne 21. 3. 2025, žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřeli smír ve znění uvedeném ve výroku tohoto usnesení, kterým vyřešili své sporné otázky ve věci samé.6. Žalovaný podáním, došlým Krajskému soudu v Ostravě dne 21. 3. 2025, uvedl, že s žalobkyní uzavřeli smír ve znění uvedeném ve výroku tohoto usnesení, kterým vyřešili své sporné otázky ve věci samé.7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] dospěl k závěru, že je možno schválit smír uzavřený účastníky ve smyslu § 99 o. s. ř., neboť to připouští povaha věci a smír v daném případě není v rozporu s právními předpisy, a proto podle § 220 odst. 2 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně (okresního soudu) změnil a uzavřený smír schválil. Učinil tak bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř., když sami účastnící shodně souhlasili, aby odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání.8. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že výrok I. rozsudku okresního soudu nebyl odvoláním napaden a samostatně tak nabyl právní moci (§ 159 ve spojení s § 206 odst. 2 o. s. ř.), ale smír lze uzavřít i nad rámec předmětu řízení (R 16/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Také není v rozporu s hmotným právem (občanským zákoníkem), pokud účastníci i po právní moci rozhodnutí uzavřou dohodu o narovnání (§ 1093 občanského zákoníku) měnící rozhodnutí samotné. Proto odvolací soud schválil smír (dohodu o narovnání) měnící výrok I. rozsudku okresního soudu, neboť vůle účastníků byla změnit výrok I. rozsudku okresního soudu v rozsahu splatnosti (možnost splátek) nároku žalobkyně.9. Součástí schváleného smíru byla i dohoda účastníků o náhradě nákladů řízení, proto odvolací soud v souladu s ustanovením § 224 odst. 1, odst. 2 za použití § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů dále nerozhodoval.10. Výrokem IV. okresní soud zavázal žalobkyni k doplacení soudního poplatku ve výši 283 Kč, neboť měl za to, že žalobkyně dosud nedoplatila soudní poplatek. Žalobkyně však dne 3. 1. 2025 doložila, že soudní poplatek v této věci doplatila dne 19. 8. 2024 ve výši 283 Kč. Z tohoto důvodu odvolací soud dle ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, výrok IV. rozsudku okresního soudu zcela zrušil výrokem II. tohoto usnesení, neboť byl vydán nesprávně.